„Jako vážně si myslíš, že potřebuju výcvik?"pronesla jsem mírně naštvaně směrem k Tonymu, který se zdál být celou situací nesmírně pobaven.
„Já ne, ale Fury ano"pronesl s pobaveným úšklebkem na rtech, otevřel dveře od tělocvičny a strčil mě dovnitř. V tělocvičně už čekala šklebící se Natasha.
„Tak jo, co budeme dělat? Kung-fu? Karate? Bojové umění alá, pozor pavouk!"rozhodila jsem otráveně rukama a šla pomalu až k Natashe, která se danou situací opravdu bavila.
„Nejsi zrovna dvakrát příjemná a vezmeme to trochu z jiného úhlu. Vyzkoušíme to po rusku"pronesla s pobaveným úšklebkem na rtech.
„Vodku nepiju a Ak-47 nemám, teda ne u sebe"pronesla jsem s pokrčením ramen a Natashe vyjelo obočí nahoru.
„Ne, pouze otestuju, co umíš"pronesla se slabým uchechtnutím a pokrčila rameny. Postavila jsem se naproti Natashe a celou si ji prohlédla.
„Zkus na mě zaútočit"pronesla posměšně a pokrčila rameny. Kolik let je za vraždu? Rozběhla jsem se proti ní a podjela jí pod nohama. Když jsem byla za ní, skočila jsem jí za krk a svalila ji na zem. Uskočila jsem a postavila se naproti ležící Natashe.
„Zvedneš se ještě dnes, nebo si mám skočit na oběd?"pronesla jsem s pobaveným úšklebkem na rtech. Natasha se zvedla a podkopla mi nohy. Obkročmo si na mě sedla a chytila mě za krk.
„Eeh, to lechtá!"zakřičela jsem a začala se smát. Natasha nechápavě zvedla obočí a zvedla se.
„Přísahám, že jsem ještě nikdy nepotkala nikoho tak divného"pronesla mírně překvapeně a otráveně zároveň. Tady je konkurz na roli jablka zlé královny, nebo co?
„V týmu máš čtyřiceti letého alkoholika, sto let zamrzlého panice, chlápka, co se mění na Shreka, hromosvod, holku, co ti dokáže usmažit mozek, kluka, který je rychlejší, než zvuk a Robina Hooda"zvedla jsem obočí a zapřela se lokty o podlahu.
„A to nepočítám, že ty jsi ruský zabiják v Americe"pokrčila jsem rameny a Natasha se na mě překvapeně podívala.
„Chce se ti ještě trénovat, nebo už ti došlo, že mě nemáš co naučit? Ovládám všechna bojová umění a umím se všemi zbraněmi"pronesla jsem s pobaveným úšklebkem na rtech.
„Ne, nemám tě už co naučit. Je ti dvacet dva a zvládáš to, co nezvládají ani někteří vojáci"pronesla s úsměvem směrem ke mně Natasha a pomohla mi vstát ze země.
„Super, takže můžu jít?"pronesla jsem mírně nadšeně a těšila se, až se znovu ponořím do čtení o dna, či dusíku. Natasha souhlasně přikývla a já se rozběhla ke dveřím, kde jsem se srazila se Stevem.
„To už vám skončil trénink?"pronesl zvědavě a překvapeně zároveň.
„Nemám ji co naučit, ovládá všechna bojová umění a při boji je kombinuje. Jde vidět, že ji rodiče trénovali už od mala"pronesla s pokrčením ramen a já pouze přikývla.
„Abys za chvíli neměla konkurenci"pronesl s pobaveným úšklebkem na rtech Steve a já se zadrhla, když jsem viděla Natashin pohled.
„Proč mě zabíjíš pohledem? A proč bereš do rukou tu tyč? Ne, já to zjišťovat nechci!"křikla jsem a vyběhla z tělocvičny. Co nejrychleji jsem utíkala k sobě do pokoje, kde jsem se zamkla na deset západů a zatarasila horou olymp.
„Slečno, Argentová, je vše v pořádku? Mám to nahlásit panu Starkovi?"ozval se Jarvis. Zrychleně jsem dýchala a byla opřená zády o dveře.
„Ano, nahlas mu, že Natasha se zcvokla a chce mě zabít!"křikla jsem a rozhodila rukama.
„Jak si přejete"odpověděl mi.
„Jarvisi, to byla ironie!"zakřičela jsem přes celou tower a plácla se do čela.
-19. 05. 2022-
„Promiň, já jen...ne, fakt promiň, ale to se nejde nesmát"
„Už jsi skončil?"
ČTEŠ
Crystal
FanficNaše rodina jsou lovci, zní to šíleně. První lovec v naší rodině byl již v 17. Století, jeho jméno bylo Henry Argent. Držím se rodinného řemesla a jsem taktéž lovkyně. Snažím se být, co nejlepší zvládnu, ale ani já nejsem neporazitelná. V den, kdy...
