My Robot Jeon Jungkook- The Future

3.The Abode Of Lord Jung hoseok

"Mám tvoje výsledky...a všechno je v pořádku." Přišel jsem ke Kookovi s papíry a ukázal jsem mu je, aby si nemyslel , že mu tady lžu.

On se na ně jen podíval a dál mi je hned zpět.

,,A jaký přínos to má pro mě? Co teď?."

Zarazil jsem se.Jak co teď?

Sedl jsem si k němu. ,,Propouštíme tě...Mužeš jít... Však víš co myslím. "
Vysvětloval jsem mu, zatímco on koukal jak pako.

,,A kde?S kým??. "
,,Ty nevíš kde bydliš?." Kook přemýšlel. Žádná odpověď a potom mi to došlo.
Nemá nikoho a nemá taky kde bydlet.Pochybují , že Jiminův dům ještě stojí je to nejméně 750 let.

,,Promiň , mě to nedošlo. ". Konějšivě jsem ho hladil po rameni. Jungkook mi věnoval nechapavý pohled.

,,Cože?. " Do místnosti vletěl laboratorník.
,,Omlouvám, se Taehyungu můžete?. "
,,A-no." V tom šoku a zmatku jsem se ani s Kookem nerouzloučil.Hned jsme se vypatřili jak vítr.

******
Přes skleněné okna šlo z venku vidět , že je tady pozdní večer. Byl jsem oblečený a připravený vyrazit domů.Vyrazit do te chladné temnoty.

Když jsem si oblékal bundu tak jsem si vzpomněl na Jungkooka.Nehci ho tady nechat.

Bylo mi řečeno, že Jungkook bude asi zaprodaný nějakému bohatému idiotovi.V žádném případě. Vezmu si ho sebou.Myslím si , že Jimin by nebyl rád kdyby viděl jak by ti bohatí tupci nakládali s Kookem.Chtěli ho zkoumat , aby udělali víc tělech vyspělých robotu.

Vzal jsem si potřebné věci a vydal jsem se za Kookem.

Všude po budově byla tma.To ticho, pouze jsem slyšel své myšlenky a kroky.Bylo to až zastrašující.Jak v hororu. Šel jsem zrovna dlouhou tmavou chodbou a k Jungkookovi jsem se musel vydat po schodech páč elektřina byla vypnuta.
Kruci.
Jak debil jsem lezl nahoru po schodech.

Jakmile jsem vyšel schody.Opřel jsem se o zábradlí a vydechoval.
Ufff~ tolik schodu, ale stojíš mi za to Kooku.Jen doufám , že nespíš.

Upravil jsem se a vydal se k jeho pokoji.

Překvapivě z pokoje nešlo žádné světýlko.
Cože?
Po zaklepání jsem vztoupil do pokoje.

Pokojem se rozlehála tma.Už ani stroje nevydavávaly ten otravný zvuk.

,,Jungkooku?." Promluvil jsem do ticha.
Nic.

,,Jungkooku?jsi vzhůru?. " Blížil jsem se k jeho posteli.Opatrně jsem si sedl na okraj a pohmatem jsem hledal robota.

Nikde.Co to sakra!!Vytáhl jsem si mobil a baterkou si na něj posvitil.

Oči mi malém vyletěli zdulku.odskočil jsem od postele a rychle přemýšlel kde může být.

,,Jungkooku!!." Vyběhl jsem s pokoje a běžel dlouhou chodbou zpět dolu a celou tu dobu jsem volal jeho jméno.

Žádná odezva.
To né.

Počkat! Neříkej mi , že Jungkooka převezli?.
Běžel jsem do laborky , abych zjistil kde je.Má přece sledovací zařízení. To nebude těžké.

Sice bylo všechno vypnuté ,ale já si poradím.

Do ruky jsem si vzal tablet a našel si kód Jungkooka.

Tak a hledej.
Chvíli mu trvalo než ho našel. Pohyboval se a rychle.To mě překvapovalo a taky děsilo.

Najednou se bod zastavil na souřadnici. Místo jsem si přiblížil a ukázalo se mi sídlo Pana Junghoseoka.