My Robot Jeon Jungkook- The Future

8. What Are You Doing?!

Jungkook

,,J-jimin?." Nasucho jsem polkl a těkal očima.
,,Ty jsi ho nepamatuješ?nic oněm nevíš?. "
Moc jsem ho nevnímal , protože jsem vyhledával informace o Jiminovi.

Hledal jsem v mé databázi , ale nic jsem nenašel, anebo jsem hledal špatně.

,,No nic, už musím jít. Možná si vzpomeneš." Povzbudivě mě poklepal po zádech a chtěl odejit, ale u dveří se zastavil a promluvil ke mě. ,,Kookie?napadlo mě, že by jsme mohli zítra jít na čerstvý vzduch, nechtěl bys?." Kývl jsem na souhlas a poté zmizel mezi dveřmi.

Byl jsem unavený.Zachumlal jsem se do peřinky a usnul.

Bohužel mě probudilo oslepujicí světlo. ,,Uhmm~." Ospale jsem broukl.

Moc jsem nevnímal jen jsem slyšel kroky , které se stále blížili.
Hned mi někdo strhl deku a dolehl na mě. ,,Kookie~broučku~." Špitl tiše a ruce mi dal nad hlavu.
Hned jsem rozlepil oči a podíval se kdo mě ruší.
,,Ho-seoku?." Řekl jsem rozespale, zatímco on mi ožduboval krk jemnými polibky.

,,C-co to děláš?. " vzdychl jsem když se mi do krku zakousl.
,,Nic co by se ti nelíbilo. " Sedl si na mě a sundal si tričko. Přitom mě celou dobu sledoval.

Co to sakra dělá?
Sklonil se k mým rtům na , které mě vášnivě líbl.Jeho jazyk se mi dostal do pusy a začal ji zkoumat. Své ruce jsem přesunul na jeho hruď a snažil se jej od sebe odstrčit. ,,Copak?." Přejel jazykem po mém spodním rtu a poté si je smyslně skousl.
Hleděl jsem na něj jako by mi ubližival- šokovaně.Já nevím mám v tom zmatek.

,,Neboj se, jenom se pomilujeme , dobře ?."
Když jsem chtěl něco namitnout ,položil mi ukazováček na rty, na náznak ,abych byl ticho. ,,Už žádná slova, pokud tě k tomu nevyzvu , dobře?. "

Sedl si na mě a vyhrnul mi tričko až pod krk a rukama přejížděl po mém bříšku, zatímco mnou projela vlna vzrušení.Krásný pocit.
Zachvěl jsem se.

Lechtalo to, ale bylo to i příjemné a díky toho jsem se pousmál a on si toho asi všiml. ,,Líbí se ti to?." sklonil se k bříšku a lehce ho libal.
Bože to lechta!!
,,Uhm!Hobi...to lechta." Řekl jsem s usměškem.
Chtěl jsem ho odstrčil, ale svým způsobem to bylo tak příjemné.

Jhope

Tak sladký a tak citlivý.
Polibkama jsem šel výš. Zastavil jsem se u bradavek , kterým jsem věnoval nějakou tu pozornost.

,,Uhmm~ ." Broukl , když jsem jej lehce zkousl. Předl jako kočka.

Jednou ručkou jsem zabloudil pod jeho kraťasky a začal jej masirovat.

Jungkook

,,Aahh!!." S úst mi vyšel nekontrolovaný sten , když mi ho chytil a začal rychle pumpovat.

,,Hobi , poč-kej." Trhaně jsem řekl a svijel se v křečích.
Chtěl jsem se zvednout ,ale on mě strčil zpátky na postel. ,,Zůstaň. " Řekl rázně a hrubě.

Už se mi to přestává líbí.
Poslechl jsem ho a zůstal ležet a čekal co se bude dít dál, ale neměl jsem stoho dobrý pocit.

Odepl si pásek a nechal kalhoty volně spadnout na zem. Musím ho zadržet .
,,Hoseoku, nejde to.J-já to nechci." Sedl jsem si a sklopil pohled.
,,Ale notaak...proč ne?."

,,Protože... K tobě nemám žádné city." on se uchechtl. ,,To nevadí.''Řekl jakoby nic. ,,Promiň, ale když říkám nechci, Tak nechci!." Řekl jsem rázně a odešel do koupelny, kde jsem se zavřel s sjel po dveřích na zem.

Nechtělo se mi jít za ním. Měl jsem s toho všeho smíšené pocity.
Skoulil jsem se do klubíčka a na zemi tak usl.

(Další den)

(Pohled třetí osoby)

Chlapec byl celý den sám, protože Hoseok měl plno běhání a papírování na úřadech.

Nudil se.Jen tak se valel na pohovce.Ležel na ní jako klubíčko.

Hlavou se mu míjely obrázky Jimina a snažil se rozpomenout , kdo Jimin byl.
Pořad si mumlal blond vlasy , plné rty , sladký hlásek.

Najednou se domem rozezněl zvonek, což robota vylekalo.
,,Už běžím!" Vystřelil ke dveřím a otevřel je.
,,Tak jsem tady." Taehyung vešel dovnitř.

,,Půjdeme?Chci ti něco ukázat. " Oblékl mu bundu a tlačil ho ven. Trošku se bál nevěděl totiž jestli může opustit dům.

Jungkook

,,Neboj, mě můžeš věřit." Usmál se.Vzal mě za ruku a táhl mě pryč.

Šli jsem ulicemi a lidé na nás vrhaly zlé pohledy.
Musel jsem byt zamaskovaný , aby mě nikdo nepoznal , že jsem Jiminův robot. Aspoň takhle to nějak říkal Tae.
To že jsem jeho robot , tak to se mě dělá celebritu?

Najednou jsem se ocitli před nějakou zříceninou někde dále od města.
,,Tady?." Pokrčil jsem obočí.
,,Ano."
Tae opatrně otevřel dveře a vešel dovnitř , následoval jsem ho.

Dům na mě působil strašidelně.
Byla tu zima a tma.Jen pár paprsků světla se snažilo dostát dovnitř.
,,Kde to jsme?." Špitl jsem po něm.

Tae neodpovídal a nadále se procházel po téhle zřícenině.

Vydechl jsem a začal to tady skenovat.
Hmm~ zajímavé. Dívim se , že to tady nespodlo.Zajímalo nějak dlouho to tady je.

,,Jak dlouho to už stojí?. " Řekl jsem nahlas a rozhlížel jsem se po pokoji.Paní je tu takový nepořádek.
Pfff Nečekaně , když je to tady nejméně několik stolet staré.
Opatrně jsem otevřel dveře, které se malém rozpadly a nehledl dovnitř.

Tohle musela byt ložnice. Také jsem si ji oskenoval.

,,Pffff.Ani se neptej." Uchechtl se. ,,Hodně , moc dlouho.Přesněji ti to neřeknu." Přišel za mnou.

Proč mi tahle místo něco říká?

Posadil jsem se na tu postel.Trošku jsem se lekl když to podemnou prasklo.

Pohledem jsem zkoumal látku. Prsty jsem ji lehce třel.

Taehyung

Proč si nic nepamatuje. Proč mu neříká nic jméno Jimin.

Sedl jsem si k němu a pozoroval ho.
Pečlivě si prohlížel všechny detaily tohoto pokoje.

Chodil po místnosti a osahaval všechno co šlo. Chodil jak tělo bez duše a jeho výraz byl kamenný ale místy i překvapený nebo udivený.

Jeho oči nabrali zářivě modrou až bílou barvu , když si vzal do ruky nejakou věc. Asi rámeček s fotkou.

Přišel jsem blíž ,abych se mohl podívat co ho tak zaujalo.

,,Tae? To jsem já?."

*********
Hello lásky😜
Doufám, že se kapitola líbila
Pěkný zbytek dne cukrátka🍭