My Robot Jeon Jungkook- The Future

19.Don't Move

,,Mám otázku...jaký je rok?měsíc? Den?a kolik je hodin?"

Oba chlapci si vyměnili pohledy.
,,No.." Tae vytáhl mobil , aby přesně zdělil Jiminovi to ,co chce.
,,Takže je rok dva-tisíce-sedm-set-šedesát- devět. A máme devatenáctého července...a je devět-padesát devět. "

Jiminovi malém spadla čelist.
,,C-cože?." Zakryl si pusu dlaní a nevěřícně koukal na Jina a Taeho.

,,J-jakto ž-že...pane bože já žijí. " Radoval se.

,,To si uvědomil brzo." Špitl Jin Taemu.

,,Já myslel , že jsem umřel?Pamatuji si ten den . "

,,Taky , že jsi umřel, ale díky mě a tady Jina jsi zase na světě. "

,,Ale proč?. "

,,Potřebuje tě jedná malá osubka." Řekl něžně.

,,No moc jako osobu bych ho nenazval." Odfrkl Jin. Tae se na něj podíval stylem jako vážně?

,,Jungkook." Vyjekl, div mu oči nevypadly s důlku.

Hned odstoupil od stolu plný energie.

,,Kde je?je v pořádku?. "

Jin pouklízel talíře ze stolu , zatímco Taehyung přišel k Jiminovi.

,,Kdyby byl v pořádku, tak tě ani neoživujeme."

,,To bylo milé Tae." Houkl na něj Jin.Tae jen protočil oči a dál mluvil.

,,Jde o to, že tě potřebuje. Nemůže bez tebe být. Poslat ho do takzvané budoucnosti nebyl asi dobrý nápad, co myslíš." Oba si sedli na gauč.

,,A-ano , já vím byl to hloupý nápad."

,,Tak proč?. "

,,Nechtěl jsem ho sem posílat. Měl zůstal semnou, jenže vláda mi to nedovolovala." Zasmutněl.

,,Tady by se měl mít líp jak mi říkali. "
Tae jen zavrtěl hlavou.

,,Tak jdeme najít Jungkooka?."

***

(Sídlo Hoseoka)

,,Nemáš hlad, Kooku?." Zeptal se ho muž v kvádrů, když mu bral misku s lupinkami a mlékem.

Kook záporně zavrtěl hlavou a dál seděl na židli jak troska.

Hoseok měl jeho chování až nad hlavu dost.Nemluvil sním, také vůbec nejedl a nepil a o jeho změně nálad už ani nemluvě. Byl jak puberťačka.

,,Zůstal bych s tebou doma , ale práce volá. " Řekl Kookovi když už se chystal odejit. Muž čekal na nějake pozdraveni nebo tak něco, ale mladík stále seděl za stolem a neobtěžoval se ani na může podívat.

Muž vzdychl a zabouchl za sebou dveře. S Kookem to ani nehlo.

Když už ho trucovaní nebavilo šel se rozhlednout po domě. Dělal to vždycky když se nudil.

Prvně prozkoumal obývak potom ložnici s koupelnou.
Jakmile všechno prozkoumal unaveně dolehl na gauč a chvíli ležel.

Podíval se na hodiny. ,,To mám ještě tolik času? Co budu dělat?. " Zanadaval si.

Všechno měl prozkoumané jenom jednu místnost ne.A tou místnosti byla laborka.Jako samotný tam nesměl.

Nikdy tam nevstoupil, ale teď mu pravidla přišla zbytečná, proč by je dodržoval. Není přece ničí. Může si dělat co jen bude chtít.

Zvedl se s gauče a mířil si to k Laborce.

Na dveřích bylo heslo.Kook ho lehce hackl a vstoupil dovnitř.

Všude nějaké hlučíci stroje.

Sedl si za velký bílý stůl a hrabal v něm.
Papíry, papíry a další papíry. Říkal di na co je Hoseok potřebuje?
Všechny si přečetl na hned.

Všechny papíry zpátky uložil , ale jak je dával na místo vypadla malá modrá složka.

Kook si ji okamžitě vzal a otevřel.
Vytáhl obsah a malém se zděsil.

Byly tam jeho plány a plány na kopie robotu.

Další papíry byly detailně popsány postup.Musel by Kooka Takzvaně zabit, aby mohl vytvořit milion takových robotů.

Všechny papíry vyhodil a odstoupil od stolů.
,,Ty parchante , já jsem věděl , že jsem to měl udělat hned." Praštil do stolu a odešel s místnosti.

,,Kdybych neměl slabost pro Jimina už by jsi ležel tři dny mrtvý na tehle zkurvené podlaze!." Vyjekl do prázdná.

,,Kdyby tě nebylo Jimine, mohlo by to skončit jinak, slyšíš!!." řval.

Nikdo mi neodpovidál.Už ani přízrak se mu neukázal tak jak čekal.

,,On si nezaslouží druhou šanci. " Prohlásil jedovatě a chtěl odejit z bytu.

Celý zamaskováný vyšel do denního ruchu.
Rázným krokem procházel ulice.Dobře věděl kde Hoseok bude. V té nejvyšší budově v Soulu.

Jakmile se objevil před obrovskou budou vešel dovnitř.
Po jeho pravici byla recepce kde seděla mlada ženština s hnědým copánkem.

Kook přišel k ní a čekal až ho osloví.
,,Dobrý den, jak mohu pomoci?." Řekla sladce.

,,Pan Hoseok?." Ženu zarazilo jeho chování. Proto pokrčila obočí a podíval se na průhledný display kde měla informace.

,,Ano, třista- padesáté poschodí." Pohledem ukázala na výtah.
Jungkook si sundal kapucí
,,Děkuji...Hyon Ji." Podíval se očkem po její jmenovce, kterou měla připnutou vedle výstřihu ,,. a vzkazte Hoseokovi , že za ním přijde jeho robot Jeon Jungkook" Řekl stejným tónem a vydal se k průhlednému výtahu. Žena byla v šoku.Dobře věděla kdo je Jungkook.

Hned jak robot nastoupil do výtahu , žena zvedla telefon a zavolala Hoseokovi.
,,Halo?."

,,Pane, Je tady Jeon Jungkook, robot Parka Jimina."

,,Cože? Jak...to je jedno...kde je teď ?."

,,Jede za vámi, nahoru."

,,Dobře. "

Žena hovor ukončila a zavolala policii
***
Jakmile byl Kook nahoře mířil si to ke dveřím , které byly naproti výtahu. Velké elegantní červené dveře ze zlatými klikami.

Dveře pohledem otevřel a propaloval Hoseoka, který stoho ani tak v šoku nebyl.

,,Ty grazle...já to věděl , že ti nemám dávat druhou šanci!!." Praštil pěstí do jeho velkého bílého stolu.

Hoseok sebou cukl, ale stále byl v klidu.

,,Co tady děláš?. "

,,Prvně odpověz ty mě!. " Vzal ho za límce. ,,Tak bude to?." Hoseok chytil jeho dlaně a odstrčil je.

,,Jungkooku, už zase ty tvoje nálady?. "

,,Hoseoku nehraj to na mě. Viděl jsem papíry v Laborce...chceš mě využít! A co hůř zaprodat mě, ale já ti to nedovolím...Já ublížim tobě a tentokrát mě nikdo nezastaví. " Kookuv pohled byl odstrašující. V jeho očích žhnul ďáblův oheň.

,,Vůbec nechápu o čem mluvíš?." Vymlouval se ,což Kooka naštvalo ještě víc.

,,Nemluv hovadiny a koukej mluvit pravdu!." Jakmile chtěl natáhnout jednu Hoseokovi do místnosti udeřili deset mužů , kteří byli velmi dobře ozbrojení.

,,Stát!! Ani hnout!!."

******

Hello!!!!
Další kapitola tak doufám, že líbí😍😍

Pěkný zbytek dne cukrátka💗💝