Pokračování na knížku My Robot Jeon Jungkook
Vědci našli Časovou kapsli , kterou Jimin zanechal pro dalekou budoucnost.
Jungkook se probudil do nové éry. Co Jungkooka čeká v téhle přítomnosti?
A co se stalo s jeho stvořitelem?
Obrázek na , kterém byl Jimin a Jungkook byl docela špatně vidět.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jo,...A tohle je Jimin." Ukázal jsem na chlapce vedle něho.
Jungkook s rozřesenou rukou položil obrázek zpátky na místo a objal mě.
,,To nic." Špitl jsem a hládil ho po zádech. ,,Proč si ho nepamatují. " Vzlykl a objal mě ještě pevněji.
,,Pojď, půjdeme." Pobidl jsem ho a setřel mu slzičky. Kvyl na souhlas a vzal mě za ručku.
**** Procházeli jsem se parkem.Měl jsem v plánu , že ho závedu domu, ale jemu se nechtělo.
,,Už bychom měli opravdu jít Kookie." ,,Nechci, ještě ne." Vycenil na mě zoubky a cupital si.
,,Hoseok už se tě určitě nemůže dočkat. " Najednou Kookovi spadl úsměv. Přitulil se ke mě a hlavu mi zabořil do hrudi.
,,Nechci se tam vrátit. " Špitl. ,,Co?proč ne?." Pohladil jsem ho po jeho hebkých vlasech.
,,Hoseok se poslední dobou chová divně...Necítim se tam v bezpečí. "
,,On ti ubližuje nebo co?." Zeptal jsem se s obavami a pohledl na něj.
Jeho velké očka na mě zirali s prosbou , abych si ho vzal sebou.Nemohl jsem odolat.Ty jeho krásné, velké , čokoládové oči mě hypnotizovali.
,,M-mohl bych tě vzít ke mě , ale-." ,,Prosím ." ,,Napišu Hoseokovi ." Vytáhl jsem s kapsy mobil a napsal mu.
,,Tak pojď. " Schoval jsem mobil do kapsy a rozešli jsem se.
****** Jungkook
Krásný byt.Malé ale skromné. ,,Promiň mám tady nepořádek. " Narychlo uklizel věci , které hozené na gauči. ,,Ber místo. " Ukázal na gauč a já se pohodlně usadil.
Za nedlouho se vrátil. ,,Pojď Kookie." Chytl mě za ručku a táhl mě prýč.
Už mě zase jsem měl ten divný pocit.Pocit strachu.
,,Kam to jdeme?." ,,Jen počkej, to budeš čumět." Otevřel dveře a rozsvítil světlo.
,,Co je to za místnost?." S opatrnosti jsem vešel dovnitř a zaujatě všechno pozoroval.
,,Je to něco jako laborka.Taková menší , ale jsem velký fanoušek Jimina...a tak chci jít po jeho stopách."
,,Ty víš o Jiminovi všechno?. " Optal jsem se ho.
,,No né. Nevím o něm nic moc.To já jsem čekal že mi o něm něco řekneš."
Trošku mě to zamrzelo , že mu nepomůžu.Já sám o něm nic nevím.
Tae ke mě přistoupil blíž , chytil mě za ruce a špitl.
,,Chci ti pomoct si rozpomenout. Ať už ti Jimin vymazal vzpomínky nebo něco jiného. Třeba je jen uložil hluboko do tebe." Prsty mi zvedl bradu ,aby jsem mu věnoval pohled.
,,Jen pokud to chceš. Nebudu tě nutit."
,,A-ano chci."
Oba jsem si sedli na lůžko. Pořad jsem byl zaujatý.
Tae si sedl za počítač , který rozjel. ,,Zkusim se do tebe dostat, ale stimhle kramem to bude trvat. " Zběsile jezdil myši po podložce. ,,Tak....Bude to znít divně, ale..." Odmlčel se a vzal si do ruky velký kabel. ,,...kde máš vstup?." ,,T-to je vtip?." ,,Je to vstup na USB.Musíš ho mít. " Otočil jsem se zády k němu a na hlavě nahmatal vstup. ,,Jen klid, ani to neucitiš." A měl pravdu.
Zase mě nabila ta velká energie. Rozlévála se do celého těla.
Taehyung
Tak dlouho se načítá. ,,Jungkookie?nechceš mi pomoct?" ,,Jak?." ,,Stačí když vyšleš energii proti energii , která se do tebe vlévá." Řvali jsem jeden přes druhého.
Najendoi se mi na monitoru ukázala Kooková složka. ,,Super Kookie!mám tě. "
Úspěšně se mi na četly všechny Kookovy soubory. Prohlížel jsem si je a co mě zaujalo byla složka regenerace, která byla nainstalována v den kdy byl Kook zamrazen, jestli se nepletu. Ale proč? Tak jdeme dál. Také tady bylo připojeno USB.Taky v ten stejný den.Složku jsem rozklikl. Začínaly mi najiždět všechny fotky, záznamy...vzpomínky. Celý jeho život?
Upřeně jsem sledoval monitor a očkem sledoval každou momentku , každou chvilku.
,,Tae!!! Jimin je tady!Jimin je tady!Vidím ho!!stojí předemnou!."
Cukl jsem sebou a podíval se Kookieho směrem. Nikdo tam nebyl. Posunul jsem si brylky na kořen nosu a rozešel jsem se k němu. ,,Jungkookie?." Měl pravou ruku na taženou před sebe a usmíval se.Bylo to děsivé.
