Z pohledu Nell
Čmárala jsem si do sešitu neidentifikovatelné obrazce, když se najednou rozječel zvonek. Kdo to zase otravuje. Napadlo mě, že bych mohla dělat, že nejsem doma, ale došlo mi, že z ulice je vidět světlo z mého pokoje. Ještě jsem stihla zatáhnout závěs a šourala se otevřít, bála jsem se, že zvoní ta otravná sousedka, co vždycky něco zapomene koupit a při každé příležitosti mi servíruje otázku „Nelli už máš nějakého chlapce?“ Mimoděk jsem se pousmála a s tímto přitroublým výrazem otevřela dveře.
Jestliže výraz, který jsem měla předtím, byl přitroublý, ten co jsem měla na obličeji teď, by se nedal nazvat jinak než debilním. Zírala jsem na Louise, jediné co jsem zvládla, bylo ovládat se a zavřít pusu. „Ahoj, Nell můžu jít dál?“ zeptal se, nečekal na odpověď a rychle se nakýbloval dovnitř. Asi se bál, že bych mu zavřela před nosem, musím se přiznat, že tato možnost byla na seznamu jako první. Teď jsem ji bohužel musela škrtnout.
V jindy široké chodbě bylo najednou děsivě těsno, vypadalo to, že se Louis schválně roztahuje, abych se o něj musela otřít, když jsem kolem něj procházela. „Dáš si něco k pití?“ zeptala jsem se ho, když se uvelebil v mém pokoji na plyšovém koberci. Bohužel mé přání ztratit se do kuchyně nebylo vyslyšeno, protože Louis jen zavrtěl hlavou.
Posadila jsem se tedy naproti němu a zaryla oči do koberce. „Co tady vůbec děláš? Neměl jsi být na té oslavě?“ „Oslava stála za nic, nepřišla jsi,“ konstatoval Louis a mě začaly rudnout tváře. „Říkala, jsem ti, že nepřijdu…“ chtěla jsem ještě něco dodat, ale Louis mě vzal za ruku. V první chvíli jsem sebou cukla, ale nepustil mě. „Nell, ničíš mě, víš to, proč se na mě nepodíváš?“ „Louisi, všechno je hrozně složité a já nejsem holka pro tebe,“ pomalu se ke mně přisunul, „To snad posoudím nejlépe sám,“ v jeho hlase jsem postřehla náznak úsměvu. Vzal mě za bradu a přinutil mě, abych se mu podívala do očí, byly upřímné, dnes z nich vyzařovala i trocha smutku. „Nell, proč mám pocit, že se mě bojíš?“ zašeptal skoro neznatelně. „To je dlouhý příběh, který ti nechci vyprávět,“ řekla jsem a v půlce věty mě zradil hlas. „Nebudu na tebe tlačit, ale doufám, že mi ho jednou povíš.“ Lehce jsem se usmála, líbilo se mi, že mluví o budoucnosti, jako by počítal s tím, že budu s ním.
Louis mi úsměv oplatil a naklonil se ke mně, „Nell, neutečeš mi jako minule, slib mi to.“ „Slibuju,“ šeptla jsem. Louis se usmál a v očích mu zase začaly tančit jiskřičky. Můj mozek si pozdě uvědomil, co jsem vypustila z pusy, když jsem na svých rtech ucítila ty Louisovy. Napřed jsem celá strnula, ale po chvíli jsem si uvědomila, že se mi to líbí. Louis nikam nechvátal, jemně mě líbal a zároveň hladil rukou ve vlasech.
Z pohledu Louise
Cítil jsem se v sedmém nebi, už jsem ani nedoufal, že mi Nell dovolí, abych ji políbil. Všimnul jsem si, že když jsem ji políbil, na chvíli se celá napnula, proto jsem na to šel pomalu. Rty měla hebké a voněla citrusovým parfémem.
I když mi to dalo velké přemáhání, po chvíli jsem s líbáním přestal, kdyby bylo jen na mě, asi bych ji líbal do konce věků. Pohladil jsem ji po tváři, všiml jsem si, že je má malinko růžové, musel jsem se usmát. Tentokrát se mi sama podívala do očí a usmála se. Vypadala jako z jiného světa. „Nell tvoje oči jsou asi kouzelné, protože mě očarovaly,“ šeptl jsem a líbnul ji do vlasů…
