Z pohledu Louise
Chvátal jsem po příjezdové cestě a zároveň se snažil moc neponičit kytku, kterou jsem svíral v pravé ruce. Šel jsem pozdě, to se mi často nestávalo, ta redaktorka už tam měla být. „Dostanu zase od Liama pěkně vynadáno,“ povzdechl jsem si, ale až tak moc mi to nevadilo, byl jsem rád, že kluci souhlasili, že se s Nell sejdou a poskytnou jí pár informací k seminárce. Ale vážně jenom pár, chtěl jsem s ní taky zůstat chvíli sám, bylo na ní něco hrozně fascinujícího, nejspíš to bylo jen to, že nevěděla, kdo jsem já, a že vůbec existuje nějaká skupina 1D. Nebo to možná byl taky její pohled, takový plachý, a když jsem se na ní podíval, vypadala, že mi nevěří ani nos mezi očima, trošku odtažitý. Chtěl jsem vědět, co se za tím skrývá.
Z myšlenek mě vytrhnul hlahol z domu, přidal jsem do kroku a otevřel dveře, už už jsem se chtěl začít omlouvat všem, hlavně Liamovi a té redaktorce, bylo tak neslušné ji nechat čekat, i když věřím, že se s kluky nenudila. Nestačil jsem otevřít ani pusu, jen jsem zaskočeně zíral na Nell sedící naproti klukům, měla stejně překvapený výraz jako já, ale ona u toho vypadala mnohem lépe. „To je dost, že jdeš, slečna se tu po tobě už ptala,“ začal mi Liam hubovat, ale já ho vnímal jen tak na půl ucha. „Nell? Co tady děláš?“ Nell nakrčila nos: „Na to stejné bych se mohla zeptat taky.“
„Cože vy dva se znáte?“ vypadlo z Harryho a koukal skoro stejně jako bagr na tvrdou hlínu. Ostatní na tom s inteligentním výrazem nebyli o moc lépe, hleděli jeden na druhého a pak střídavě na mě a na Nell. Jako první to docvaklo Liamovi: „Počkat, Nell, ty jsi ta holka, s kterou jsme se měli navečer sejít v kavárně kvůli seminárce?“ Nell kývala hlavou, „Vy jste ta slavná skupina? Já myslela, že si ze mě Louis jen utahuje,“ založila ruce na prsou „a ty jsi součástí té kapely?“ obrátila se na mě. „No, jo, ale tak nějak nebyla příležitost ti to sdělit, čekal jsem na vhodnou chvíli,“ usmál jsem se a pokrčil rameny.
„Tak to vezmeme z jedné vody načisto ne?“ prohlásil konstruktivně Liam. Přikývl jsem, dal kytku do vázy do kuchyně a posadil se ke klukům. Nell vypadala nervózně, třásla se jí ruka a neustále si něco čmárala do malého notýsku, který měla položený na opěradle křesla. Zeptala se nás na pár otázek ohledně kariéry a blížícího se koncertu na konci semestru. Pak se zeptala na pár otázek ohledně univerzity. Nedokázal jsem se na ni přestat dívat, ale všiml jsem si, že ona nebyla schopná se dívat na mě, vlastně se za celou dobu nepodívala skoro na nikoho, pořád si jen něco zapisovala. Odpovídal jsem, jak nejlépe jsem dovedl a ostatní kluci se také snažili, byli milý a pomohli Nell i s pár praktickými věcmi ohledně její seminární práce. Nell vypadala vděčně, bylo roztomilé, jak byla nesvá z toho, že nezná One direction nebo to možná bylo kvůli něčemu jinému, nedokázal jsem důvod jejího chování identifikovat.
Z pohledu Nell
Celý rozhovor, jsem se vůbec nemohla soustředit, za prvé tyhle přímé konfrontace nemám vůbec v lásce, za druhé nemám v lásce, když na mě někdo neustále zírá, z toho důvodu jsem měla sto chutí vzít svůj blok a mrsknout ho po Louisovi. Strašně mě ten jeho pohled znervózňoval, naštěstí to celé proběhlo v poklidu, kluci byli milí a vstřícní, vůbec bych si takhle kluky z populárního boybandu nepředstavovala. V hlavě jsem pořád měla obrázek nafrněných egoistů, kteří se s nikým normálním nebaví, příjemně mě překvapili. Byla jsem jim moc vděčná, že mi pomohli se seminárkou.
„Díky kluci, moc jste mi pomohli,“ usmála jsem se na ně, „bez vás by ta seminárka nebyla tak dobrá a pozítří se můžete těšit na článek v univerzitních novinách.“ „Nell, vůbec není za co, rádi jsme pomohli,“ usmál se Liam. „Jasně, uvidíme se na koncertu, nebo možná i dřív,“ zašklebil se Niall a mrknul na Louise, který se ho nenápadně snažil kopnout, dalo mi práci udržet vážnou tvář. „Doprovodím tě, počkej na mě venku,“ usmál se na mě Louis.
