Z pohledu Nell
Sebrala jsem veškeré své síly, které mi ještě zbyly, oblékla se a došla do schránky pro noviny. Z vedlejší zahrady na mě koukala sousedka jako by mě chtěla ukamenovat a měla jsem pocit, že když jsem se k ní otočila zády, tak si odplivla.
Titulek mi prozradil to, čeho jsem se nejvíce bála, ani ne jeden den stačil novinářům na to, aby vyšťourali, to co jsem 2 roky pracně pohřbívala. Neměla jsem sílu, přečíst článek až do konce, stačily mi jen útržky textu, které hlásaly: „Nehodí se k němu“, „Chodí s ní ze soucitu“, „Co na ní vidí“. Do očí se mi draly slzy a bylo mi špatně od žaludku. Co když si to Louis už přečetl, co když mě odsoudí, co když už mě nikdy nebude chtít vidět. Ano, nechtěla jsem ho vídat, ale to bylo před tím, než jsem zjistila, jak hrozně moc ho miluju. A teď jsem se bála, že nebude chtít vídat on mě… Z myšlenek na to nejhorší mě vytrhl zvonek, seděla jsem na posteli a přemýšlela, jestli mám jít otevřít. Beztak bude za dveřmi jen nějaký vlezlý novinář, sousedka s posměškem či nadopovaná Anita s nějakou skvělou radou.
Zvonění však neustávalo, lezlo mi to na nervy, proto jsem se došourala až ke dveřím, „tady nikdo není, běžte pryč,“ vřískla jsem a kopla do dveří. „Nell?“ zpoza dveří se ozval ten nejkrásnější hlas, který mě hned pohladil po duši. „Louisi,“ vydechla jsem, když jsem otevřela dveře, po tváři se mi kutálely slzy, „co tady děláš… já myslela, že už mě nebudeš chtít nikdy vidět.“ Celá jsem se třásla, nemohla jsem popadnout dech, jak jsem se zalykala, už už jsem myslela, že se sesunu na zem, když mě Louis objal. „Nell, nebreč, prosím, trhá mi to srdce, copak bych tě mohl opustit, miluju tě, už jsem ti to řekl, a když budeš chtít, budu ti to klidně opakovat každý den.“ „Já myslela, že…až si to přečteš, tak…“ „Tak co? Opustím tě? To si vážně myslíš, nedokázal bych to…“
Z pohledu Louise
Nestihl jsem dokončit větu, Nell se vděčně usmála a políbila mě. Rty měla opuchlé a chutnaly po slzách, ale něco mi říkalo, že ty poslední slzy, byly slzy radosti. Ty slzy byly příslibem naší společné budoucnosti, jako je rosa příslibem nového dne…
Pokud se povídka líbila, prosím o hvězdy a komentáře.Pac a pusu Kexisek
