Z pohledu Nell
Utíkala jsem prázdným náměstím, nebylo se kam schovat, za mnou se řítila hromada lidí, byli rychlejší, za žádných okolností jsem jim nemohla uniknout. Už jsem skoro cítila na zádech jejich ruce „Ne, prosím nechte mě,“ křičela jsem z plných plic, ale myslím, že mě stejně nikdo z nich neslyšel…
„Nell, slyšíš mě, no tak už konečně prober,“ někdo se mnou cloumal, radši jsem se zahrabala do hlubin své peřiny. „Nell, už jsi zase měla ten zlý sen?“ Konečně jsem začala trošku vnímat realitu, zjistila jsem, že nade mnou stojí mamka a tváří se vyděšeně. „To je v pohodě mami, vážně, už běž do práce.“ „Dneska nikam nejdu, je přece sobota,“ podotkla a dívala se na mě jako bych byla někdo, kdo právě vystoupil z vesmírného vozítka. Vyhrabala jsem se spod peřiny a zamžourala na sebe do zrcadla, no páni, dneska jsem nevypadala nejčerstvěji. Kruhy pod očima a nateklá oční víčka svědčily o hodně neklidné noci. Zatřepala jsem hlavou a snažila se z ní vyhnat vzpomínku na stále živý sen, nezdál se mi už delší dobu. Přesto jako by to bylo včera, kdy se mi zdál naposledy a pokaždé byl úplně stejný.
Oblékla jsem si pohodlné tepláky, bílé tílko, pročísla vlasy a vydala se na exkurzi do naší ledničky. Chvíli jsem do ní jen tak civěla a nakonec stejně vytáhla jogurt, ráno do sebe prostě nic jiného nedostanu. „Odpoledne, jedu na návštěvu k Mary, možná tam i přespím,“ oznámila mi mamka, zatímco jsem si prohlížela denní tisk. „Pch, tak si to tam užij,“ ušklíbla jsem se a moje oči vystřelily někam ke stropu, Mary, mamčina známá, byla odporně bohatá a taky odporně namyšlená. Nikdy jsem nechápala, proč se s ní máma vůbec baví.
Po snídani jsem se zašila do svého pokoje, jak bylo mým zvykem, pustila jsem si rádio a poslouchala hitparádu. Zrovna hráli krásnou písničku, která se jmenovala Little Things, ani nevím proč, ale když jsem ji poslouchala, před očima se mi objevil obrázek Louise. Rychle jsem rádio radši vypnula a snažila se mozek zaměstnat jinou činností.
Bože, co to se mnou je, i sama sobě jsem se bála přiznat, že ten kluk se mi dostal hluboko pod kůži. Ale kdyby, věděl, jak to se mnou je, určitě by mě nechtěl, radši by utekl a udělal by dobře. Copak mu můžu říct pravdu? Jen bych mu přidělala zbytečné starosti, holku jako já si nemůže slavný zpěvák dovolit.
Z pohledu Louise
Celý dům jen zářil čistotou, myslím, že kdyby Liam nebyl s námi ve skupině mohl by si z fleku zařídit úklidovou firmu. A jak se v tom vyžíval panečku, ještě, že jsem se odpoledne stihl vymluvit na bolení hlavy, jinak by mi Liam přidělil fešné žluté rukavice, kýbl a mohl bych jít například mýt okna nebo utírat prach. Ostatní kluci tolik štěstí neměli, Nialla jsem potkal se zvonem na záchodě, tvářil se u toho pěkně znechuceně. Harry se plazil okolo bazénu a sbíral popadané listy, Zayn se ještě na poslední chvíli snažil schovat za svou sbírku laků na vlasy, ale marně. O chvíli později ho již Liam dostihl a poslal ho zamést na verandu.
S tím bolením hlavy jsem moc nelhal, sice to nebylo tak hrozné, ale musel jsem pořád myslet na Nell. Kdoví jestli večer přijde…
Party byla v plném proudu, už bylo po křtu a tak se mohla zábava konečně pořádně rozjet. Kluci tancovali, prosili mě, abych se k nim přidal, ale když viděli, jak vypadám, radši mě nechali mým myšlenkám. Okolo 10 se ke mně přitočil Liam „Hele Louisi, nechci ti nějak radit, ale znáš to: Když nejde Mohamed k hoře, musí jít hora k Mohamedovi,“ pokýval u toho vážně hlavou a v tu chvíli vypadal jako učitel. „Nebude neslušné, když odejdu?“ optal jsem se ho, „Ne jen běž, dneska by s tebou stejně nic nebylo, hlavně se nevzdávat,“ zašklebil se Liam a vrátil se na taneční parket, aby předvedl jednu ze svých mnoha (dvou) tanečních kreací.
Nasedl jsem do auta, chtěl jsem se jet projet, nebo možná jsem už předem věděl, kam pojedu, jisté bylo jen to, že jsem o 15 minut později zastavil s autem u Nellina domu. Svítilo se pouze v jednom okně, viděl jsem Nell skloněnou u stolu, teď nebo nikdy.
