Příběh začíná v Naruto Shippuden, někdy po tom, co zemřel Hidan a Kakuzu. Od toho se to vyvíjí úplně jinak, takže zapomeňte na to, že Jiraiya umřel :)
****************
***Pohled třetí osoby***Byla chladná, noční hodina. Většina obyvatel z Deštné byla zalezlá uvnitř svých útulnych, malých domovů. Jako většinu času ve vesnici, pršelo. Z poza šedých mraků vykukovaly slabé paprsky měsíčního světla a sem tam se někde objevila hvězda.
Jedna osoba, zahalená v černo červeném plášti stála na střeše vysoké stavby. Podobalo se to soše. Stála tam a pozorovala okolí. Jak všechna světla pomalu, ale jistě zhasínají. Jak si měsíc tančí po obloze a při tom se kolem něj třpytí nádherné, křišťálové hvězdy. Jak se v dálce obloha vyjasňuje do světle šedé barvy. Byla to mladá dívka. Na tváři jí hrál spokojený úsměv. Až do chvíle, kdy jí přes spojení ninjutsu nezavolal Pein na 'schůzi'. Dívka na pár sekund stiskla víčka a z hluboka se nadechla. Pak spojila ruce do pečetě berana a soustředila se. Objevila se v úkrytu Akatsuki, avšak jen jako iluze. Stejní byli i ostatní členové, kteří ještě čekali na posledního z organizace. Na Tobiho. Úplně nového člena, který tu byl dokonce až po záhadné dívce. Po chvíli se i Tobi připojil a mohlo se začít.
***Pohled první osoby***
,,Potřebuji dva z vás na jednu prozkoumávací misi do listové." Na rovinu řekl Pein a přelétl všechny členy. ,,Je tu snad někdo z vás, kdo by šel dobrovolně, nebo mám sám vybrat?" Přimhouřil oči a založil si ruce na hrudi. ,,Já a Itachi jsme zrovna na celkem špatnym místě a nevim ani za jak dlouho budem zpátky v Ohnivý zemi." Promluvil Kisame a pohodil si s jeho Samehadou na zádech. ,,My se omlouváme, my teď nemůžeme.." Promluvil bílý Zetsu. Černý jen souhlasně zamručel. Deidara si odfrknul a poukuázal na ruku, kterou měl useknutou. ,,Já musím prvně vyřešit tohle, takže fakt sorry, ale nemůžu." No super. ,,Pein-sama! Pein-sama! Tobi a Ame půjdou! Půjdeme půjdeme, bude sranda!" ,,Tobi, ty debile, s tebou rozhodně nejdu! A neříkej mi Ame.." Vyjela jsem na Tobiho. ,,Ame-chan, nebuď tak zlá.." Tobi sklopil hlavu. ,,Fajn, Tobi, Hebi, mise je vaše." Pein rozhodl. Chtěla jsem protestovat, ale Konan mě propálila pohledem. ,,Půjdete do skryté listové. Zjistíte co nejvíc informací a vrátíte se zpět. Je mi jedno, jak to provedete. Jestli jako tehdy Kisame a Itachi, nebo vsadíte na infiltraci," Pein se na mě podíval. Jeho pohled byl možná pronikavý, až strašidelný. Říkal mi ale, abych na sebe i na Tobiho dávala pozor. Jelikož ani o mě ani o Tobim listová nic neví, protože jsme nový, budeme to mít horší. Budou o nás chtít zjistit informace, stejně jako my o nich. ,,Čekáme vás tu do týdne. Pokud se za tu dobu nevrátíte, pošlu pro vás někoho.. Asi Deidaru. Vy dva můžete jít." Pein kývl. Kai. Uvolnila jsem se z iluze a otvřela oči. Ten dement Tobi! To je největší blbec, jakého jsem mohla poznat! Ahgrr..
***
Brzy ráno jsem vyšla z Deštné. Sraz jsme měli na jednom mostu, kterému říkáme Most jedenácti duší. Ani nevím proč. Asi protože nás bylo jedenáct. No, bylo. Strašně moc mi chybí. Hidan, Kakuzu a nejvíc Sasori. Byli to moji nejlepší přátelé, bráškové, i když byl každý z nich trochu jiný a divný. Kakuzu ze mě pořád tahal prachy, Hidan mi vyhrožoval, že si mě Jashin najde, když se přidám na jinou stranu a Sasori.. Vždycky se schovával ve své loutce a já byla jediná, kdo věděl jak doopravdy vypadá. Znamenal pro mě hodně. No, ale teď je tady se mnou Tobi. Ten dement. ,,Ame-chan!" Vykřikl Tobi, když mě uviděl. ,,Jdeš pozdě, Tobi.." Propálila jsem ho pohledem. Tobi se ke mě rozběhl a skočil mi kolem krku. ,,Tak rád tě vidím, Ame-chan!" Nechtěl se mě pustit. Držel se jak klíště. Uchechtla jsem se rozcuchala jsem mu jeho už tak divoký účes. ,,Tak jdeme Tobi."
,,Budeme hrát cestou nějakou hru, Ame-chan?"
,,Ne, Tobi."
,,Ale Ame-chan! Uteče nám to rychle! Tak budeme hrát na babu.. Máš babu, Ame-chan!"
,,Tobi!"
ČTEŠ
Ame no Hebi ||CZ||
Fanfiction,,Změnila ses." ,,Čas lidi mění, máš pravdu." Její fialové oči se zaleskly slzami a okolní svět pro ni na tu chvíli neexistoval. Její přítel se na ní zadíval a usmál. Upřímně. Láskyplně. Naposledy vydechl a ona ho pohladila po vlasech. ,,Omlouvám se...