Ame no Hebi ||CZ||

Inuzuka, první pouto

***Pohled první osoby***

Vyšli jsme tedy z hotelu a namířili jsme si to k nějakému obchodu, jehož jméno bylo Ichiraku rámen.  Asi. No, dotáhla jsem tedy Tobiho k židli a sama jsem si sedla. Vedle nás seděl blonďatý kluk který do sebe nehoráznou rychlostí hodil misku polívky.  Až mi skoro vypadly oči z důlků. Vypadal teda sympaticky. Byl tam ještě jeden kluk, který vypadal teda o dost víc kultivovaně než ten blonďák. Měl tmavě hnědé vlasy svázané do vysokého, krátkého culíku. ,,Tak, copak to bude?" Otázal se mě mile vypadající chlapík u pultu. ,,Dvakrát rámen, prosím.." Usmála jsem se a podala mu peníze, i když se u těhlech stánků platí asi až při odchodu. No teď je to vlastně jedno. Po chvilce nám rámen přinesl a my jsme se pustili do výborné polévky. Vypadalo to, že Tobimu dost chutná, ale rozhodně jsem neměla v úmyslu mu kupovat další porci. Potom, co jsme dojedli jsem se zvedla a poděkovala tomu staříkovi. Tobi to po mě zopakoval a mohli jsme tedy vyrazit na nějaký ten průzkum.

,,Hej Naruto!" Než jsem se stihla ohlédnout, vrazil do mě nějaký dost neohleduplný kluk. Tobi na mě koukal jak na zjevení a měl co dělat aby nedostal totální záchvat smíchu. ,,To nemůžeš dávat pozor?!" Naštvaně jsem se ohlédla na kluka, Který stejně jako já ležel na zemi. ,,Jé promiň, neviděl jsem tě.." Rozpačitě se zasmál a zvednul se. Pak i mě pomohl na nohy. ,,Jsem Inuzuka Kiba, těší mě!" Zaculil se a energicky mi potřásl rukou. No, ani jsem nic neudělala a už tu mám známý? Super. ,,Jo, no, jsem Hebi.." Nejistě jsem se usmála. Nechci nic říkat, jo.. ale je fakt hezkej. Sakra. Ne, vlastně.. ne, neni.. ehh.. ,,Zdejší zřejmě nejsi, co?" Usmál se na mě se pak se jemně zasmál. ,,No, ne.. Jsem z Deštné, a tady můj brácha taky." Usmála jsem se ukázala na Tobiho. Toho zaujal nějaký krámek naproti. ,,Aha, no.. Proč má na obličeji tu masku?" Ptal se Kiba. Jak jsem si myslela, každý se bude ptát. ,,On má tak trochu, nebo spíš hodně popálenou velkou čás obličeje. Nevím, proč jí nosí. Ale asi proto má své důvody." Pokrčila jsem rameny. ,,Od toho incidentu je jako malé dítě. Chová se dětinsky a to je další věc, kterou nechápu. Ale tak, smířila jsem se s tím." Usmála jsem se. ,,Hej! Hej! Všichni utečte! Všichni pryč!" Křičel někdo a my se otočili. Všichni začali zmatkovat, i když na ulici bylo jen pár lidí. ,,Co to.." Kiba se začal rozhlížet, stejně jako já. Před nás najednou přilétla nějaká osoba. Vypadala dost divně. Kolem krku měla ovázanou čelenku Zvučné. Sakra, co tu dělá někdo od Orochimara? Ten už je mrtv.. Aha, Kabuto...

,,Vypadá to, že vy budete první, koho zabiju." Zasmál se týpek tajemně a koukal na mě a na Kibu. ,,Hebi, za mě!" Sám přede mě skočil a vytáhl dva kunaie. No odvaha mu nechybí. Teď jen jak se mám rozhodnout. Mám se ukázat jako kuniochi z Deštné, nebo mám radši zůstat jako normální občan? Sakra.. ,,Jūjin Bunshin!" (Technika: Klon člověk-zvíře) Složil Kiba nějaké pečetě. Říkala jsem si k čemu má toho velkého psa.. ,,Akamaru, teď!" Kiba se na týpka ze Zvučné rozběhl, jedoho klona však odrazil kunaiem a pravého Kibu odrazil nějakým způsobem taijutsu. ,,Slaboch.." Odfrknul si zvučňák a podíval se na mě. No, asi mi nic jiného nezbývá. Ale rinnegan ani genjutsu jim ukazovat fakt nechci. No, spoléhám na tebe a tvůj jíl, Deidaro. ,,Hebi, dělej, uteč! Zvládnu to!" Zvedal se Kiba ze země, ale zvučňák po něm mrštil kunai s výbušným lístkem a jelikož se Kiba nesoustředil, zasáhlo ho to a odletěl pár metrů dozadu. ,,Tak, teď ty.." Divně se usmál a složil pečeť. ,,Kyōmeisen!" V dlani se mu začal tvořit jakýsi vír ze zvukových vln. Já jsem se jen pousmála a odrazila se. Jakmile ten vír vyslal, přeskočila jsem ho a ve vzduchu složila pečeť - drak,had,beran,krysa. ,,Bokuton!" Aktivovala jsem můj podivný Kekkei Genkai, který mám nejspíš omylem, od Orochimara. Z brašny jsem rychle vytáhla kousek jílu, soustředila do něj kousek své výbušné chakry a vytvarovala z něj malého ptáčka. Když jsem dopadala za zvučňáka, ptáčka jsem mu položila na vlasy a dopadla ke Kibovi. Otočila jsem se na zvučňáka a jednou rukou jsem udělala pečeť pro berana. ,,Jen jsi mě přeskošila?" Začal se smát. Jen jsem se uličnicky usmála. ,,Katsu!" Křikla jsem a ptáček vybouchl. Nojo, umění je výbuch. Než všechen prach slehl, pomohla jsem Kibovi na nohy. Zvučňák vypadal docela vyřízeně. No, zdá se, že tuhle techniku budu používat častěji. ,,Takže ty jsi kuniochi?" Udiveně si mě prohlížel Kiba. ,,Tak trochu.." Rozpačitě jsem se zasmála. ,,Neměli by jsme dát vědět někomu.." V tu chvíli k nám přiskočil nějaký chlápek s knížkou v ruce. ,,Kibo? Co se tu stalo?" Zmateně se díval na týpka ze Zvučné. ,,Kakashi-sensei!" Kiba vypadal docela naštvaně. ,,To se sem jen tak dostal ninja ze Zvučné? Co tu ta stráž u brány dělá!?" Rozčíleně máchal rukama kolem. Tomu jsem se chtěla upřímě zasmát, když jsem si vzpoměla na mě a Tobiho. ,,Takže ze Zvučné, jo? No, nahlásíme to Hokage-sama.." Ten muž, Kakashi, se drbal na bradě a o něčem nejspíš usilovně přemýšlel. ,,Kakashi-sensei?" ,,Ano, Kibo?" ,,Jen bych vám chtěl říct, že to jsem nebyl já, jak si myslíte. To tady Hebi." Zazubil se na toho Kakashiho. Ten si mě prohlédl. Jakoby mu něco problesklo v oku. Jelikož to druhé má pod čelenkou. Chápeme se. Sakra Kibo! Kakashi si mě ale prohlížel s nedůvěrou. ,,No, copak jsi zač?" Mluvil ke mě jak k malému děcku. ,,Hebi. A vy?" Možná jsem trochu arogantí no. Vím vím. ,,Hatake Kakashi, moc mě těší." Vypadalo to, že se pod tou svojí maskou usmál. Dokonce mi podal ruku. Trochu jsem se zamračila, ale přijmula jsem jí a potřásla s ní. ,,Nejsi zdejší, takže vítej." Usmál se, ale poznala jsem, že to nebyl ten upřímný úsměv. ,,Arigato.." Pousmála jsem se, falešně, samozřejmě. ,,No, ehm.. Kakashi-sensei, právě jsem chtěl Hebi někam pozvat, takže.." ,,Cože?" Obrátili jsme se oba na Kibu a povytáhli obočí. ,,Tak jdem." Zazubil se Kiba, vzal mě za ruku a táhl mě pryč.

,,Ale co Tobi?"

,,Tobi? Ten to sám zvládne. Neni to snad děcko ne?"

,,Právě že je."

,,Věř mu trochu."