,,No jistě." Zavrčela jsem. ,,Předpokládám tedy, že už na naší straně nejsi, že Hebi?"
Jednou rukou jsem udělala pečeť berana a ještě o krok ustoupila. ,,Katsu!"
Všude kolem se rozletěli bílý Zetsuové a ti, které to nezasáhlo, se na mě i na ostatní ninji vrhli. Válka opravdu začala.
***
,,Už jich je asi jen 100!" Zakřičel nějaký ninja, podle oblečení vypadal na Kirikagure (Mlžná). No, pro mě to je ten pravý čas zmizet. Chtěla jsem vyskočit na nějakou větev nejbližšího stromu, ale nějaké ninjutsu mě srazilo k zemi. Co nejrychleji jsem se vyšvila na nohy a podívala se na útočníka. ,,Neji. Neji Hūga. Po půl roce se zase setkáváme." Zasmála jsem se vlídně. ,,Celou dobu, co jsi byla u nás ve vesnici, jsi byla s Akatsuki? Zradila jsi nás." Sevřel ruku v pěst. ,,Ne, zradila jsem Akatsuki." Sama jsem svým slovům nevěřila. Ale je to pravda.
,,Víš, lidé se mění."
,,Proč jsi teda byla s nima? Před válkou? Proč?"
,,Jak jsem měla vědět co chystají? Řekni mi jak!"
,,Myslel jsem, že vy, Akatsuki, kujete všechno spolu, dohromady!"
,,Ne. Každý chtěl dosáhnout něčeho jiného. Pein míru. Hidan slávy Jashina. Kakuzu bohatství. Deidara obdivu jeho umění.. všichni chtěli něco jiného a spolupracovali jsme proto, že bylo všechno snažší."
,,Co jsi chtěla v tom případě ty?"
,,Já chtěla rodinu. A tu mi dali."
Neji se na mě zvláštně podíval. Nechápal mě.
,,Neji.." Povzdechla jsem si. ,,Technicky vzato se známe vlastně asi týden. Ale stejně mám pocit, jako bych tě znala roky. Myslela jsem, že někdo jako ty mi dokáže vysvětlit a říct, kdo vlastně jsem." A v tu chvíli jsem si zadala svůj vlastní cíl. ,,Nic nevím o svém klanu, o vesnici. Celou tu dobu to pro mě nebylo lehký."
Hodila jsem jeho směrem shuriken. On se hbitě sehnul a shuriken tak zasáhl jednoho odporného bílého Zetsua, který se plížil za Nejim. Pak jsem se otočila a přes hlavu si navlékla kapuci. ,,Jdu směrem k hlavnímu bojišti." Ještě jsem stihla mávnout a pak jsem se rozběhla na nejbližší cestu, kterou jsem viděla.
Běžela jsem dlouho. Mě se to však zdálo jako ta nejkratší chvilka. To, co jsem spatřila kousek ode mě, jsem jaksi nechtěla vidět. Z jedné strany jsem byla šťastná, že ho zase vidím a že žije. Z druhé strany jsem si nebyla jistá, jestli to takhle vydrží. Zastavila jsem a aktivovala svůj rinnegan.
Proti sobě stály dvě osoby. Obě dost vyčerpané a sotva se držely na nohou. Jeden z nich byl Zetsu. Bílý Zetsu. Ten, který proti němu stál, mi vyrazil dech a nahnal slzy do očí.
Deidara.
ČTEŠ
Ame no Hebi ||CZ||
Fiksi Penggemar,,Změnila ses." ,,Čas lidi mění, máš pravdu." Její fialové oči se zaleskly slzami a okolní svět pro ni na tu chvíli neexistoval. Její přítel se na ní zadíval a usmál. Upřímně. Láskyplně. Naposledy vydechl a ona ho pohladila po vlasech. ,,Omlouvám se...
