Ame no Hebi ||CZ||

Hyūga a Kurama

Jen bych chtěla říct že budu asi víc střídat pohledy. Jako pohled první a třetí osoby, chápem se :D

***Pohled Třetí Osoby***

Tmavovlasá dívka seděla lavičce spolu s osmi lidmi. Nemá tušení, kde je její přítel Tobi, ale doufá, že je v pořádku. Pro ní to se získáváním informací vypadá velice dobře. Všichni se baví, usmívají se a hlavně rozebírají všelijaká témata. Už pár lidí jí přirostlo k srdíčku. Je jí líto, že s nimi bude v budoucnu nejspíš bojovat. A to ani neví, že to bude velice brzy. Za těch pár hodin, co jí Kiba provedl celou Konohou poznala minimálně osm podobně starých ninju. Jejich jména si zapamatovala přesně. Rock Lee, Naruto Uzumaki, Shikamaru Nara, Hinata Hyuga, TenTen, Neji Hyuga, Shino Aburame a Ino Yamanaka. Ona spolu s Kibou, Ino a Shinem seděli na lavičce. Naruto, Shikamaru a Hinata seděli na proti nim na zemi a něčemu se smáli. Lee seděl na jedné z větví velké sakury, která se skláněla právě nad onou lavičkou. Neji se opíral o pouliční lampu a o něčem se bavil s TenTen, která stála na proti němu. Hebi už dost věcí zjistila. Jaké vztahy tu mezi sebou všichni mají, jak to v Listové probíhá, kdo že je vlastně Kakashi a další senseiové, jako Kurenai, Yamato, Gai a bavili se i o zesnulém Asumovi. Co pro ní byl zásadní poznatek, Naruto, který se před chvílí bavil s Shikamerem o Tsunade a další misi, na kterou se Naruto má zítra vydat spolu s nějakým Saiem a Sakurou, se prokecl o chlápkovi jménem Danzou. Ona ví moc dobře, kdo to je. Itachi jí o něm vyprávěl a rozhodně to byl někdo, koho by s radostí podřízla. Naruto povídal něco o tom, že Danzou nejspíše plánuje něco velkého, že prý má v úmyslu nějak získat titul Hokageho. Sai mu nějak povídal, že do všech z Rootu vložil prokletou pečeť. Aby o něm nikde nemohli mluvit, pečeť zareaguje a znehybní mu jak tělo, tak jazyk a všechno podobné. Takže je člověk v tu chvíli opravdu jako malomocný. Hebi věděla, že Danzou už v minulosti měl něco s Akatsuki, ale nevěděla, co přesně. Za ten čas co s nimi je, je vážně docela poznala a všichni jí přišli moc fajn. Dokonce i Shino, který vypadal na první pohled dost nedostupně a kterého v minulosti už potkala. Ale stejně se jí pořád víc líbí doma, u těch dementů z Akatasuki.

***Pohled První Osoby***
,,Já jdu lidi. Bylo to moc fajn, tak snad zítra." Usmála se Ino, která se právě zvedla. ,,No, já už půjdu taky." Kývl Shino a s Ino vyrazili podobným směrem. ,,Tak teda zítra? Bylo to super, musíme to zopáknout!" Tenten povyskočila a zaculila se. ,,No, já vám nevím. Nechci vás tu nechat beze mě." Zamračil se Naruto, který vstával a vzal za ruce Hinatu, když jí pomáhal se zvednout. Hinata okamžitě zrudla. Takže takhle.. Má ho ráda. ,,Jdeme teda? Hinato, Lee?" Zazubil se. Mají to asi stejným směrem. Lee seskočil ze stromu a zdvihl pěst se vstyčeným palcem. ,,Jasný." Zakřenil se a podíval se na mě. ,,Bylo mi potěšením.." Uculil se na mě Lee a pak se rozloučili i s ostatními, než se vydali pryč. ,,No, tak já jdu taky. Shiko, Kibo, Neji, jdem?" Usmála se Tenten a už se rozešla na cestu. ,,Jděte beze mě." Kývl na ně Neji. ,,Takže zítra." Usmál se na mě Kiba a ještě mě rychle objal. No, už všichni odešli. Vstala jsem teda a podívala se na posledního človíčka, co tu zůstal. ,,Ty s nimi nejdeš?" Ukázala jsem za sebe a povytáhla obočí. ,,Ne. Jdu s tebou." Doteď se opíral o lampu, od které se teď lehce odrazil. ,,Někdo tě doprovodit musí, a navíc," Nadechl se. Byl z té skupiny hned druhý nejvíc tichý. Až po Shinovi, samozřejmě. Připadala jsem si trapně. Můj metr šedesát proti jeho metru osmdesát. ,,Celkem se mi líbíš. Vypadáš jako milý člověk." Stočil na mě pohled a upřímně se usmál. Achjo, Neji. Kdybys jen věděl. ,,Ty taky vypadáš jako fajn kluk." Trochu jsem zaklonila hlavu, abych se mu koukala do očí. Pak jsem se zakřenila a hned na to zasmála. ,,Čemu se tak směješ?" Cukali mu koutky úst. Neměl daleko od smíchu, ale vážně dobře se umí ovládat. ,,Je komický jak si o hlavu vyšší." Chechtala jsem se. Jen pobaveně zakýval hlavou.

,,Můžu mít otázku?" Otočil se na mě po chvíli ticha. ,,Jo, jasně." Usmála jsem se a ruce strčila do kapes od třičtvrťáků. Jelikož už jsme byli před hotelem - který byl bez pochyby ten, který jsme s Tobim vybrali jako nejlepší místo na přenocování - zastavili jsme a koukli na sebe. ,,Kdo opravdu jsi?" Zadíval se mi do očí, až mě píchlo u srdíčka. Oblíbila jsem si ho. Mám ho ráda. To by se stát nemělo, zvlášť, kdyby se něco podělalo a musela bych ho zabít. Tak, no.. kousek pravdy bych mu říct mohla. ,,Mohla bys mi třeba povědět tvoje pravé jméno, odkud opravdu jsi.." Opřel se o dřevěnou stěnu hotelu a vyčkával na mojí odpověď. No, tak fajn. ,,Celé jméno? Ame no Hebi. Odkud jsem? Narodila jsem se tady, v Listové. Alespoň tak mi to rodiče z Deštné říkali." Sedla jsem si proti němu na schody a zadívala se na něj. ,,Když mi byl rok, moje matka mě odvezla do skryté Deštné jedné rodině. Nevím proč a nikdy jsem to nějak nechtěla zjišťovat. Nechala mě tam a vrátila se sem, zpàtky. Nevím, co se jí stalo. Možná tu ještě je, fakt nevím." Opřela jsem si bradu o dlaň a nadechla se. ,,V Deštný to bylo celkem v pohodě. Do pěti jsem s nima žila a bylo to fajn, ale v tu dobu to s Deštnou začínalo být na nic, protože jsme neměli skoro žádné ninji. Tak nás jednoduše odřízli od okolního světa. No a já od tý náhradní rodiny zdrhla a žila jsem tři roky jako sirotek. To jsem měla obrovský sen, stát se ninjou a pak ochraňovat Deštnou." Uchechtla jsem se sama sobě. Byla jsem tak naivní. ,,Situace v Deštné byla čím dál tím horší. Začli se k nám dostávat jiný země, potažmo ninjové třeba ze skryté mlžné nebo se skryté písečné. No a jednou mě prostě nějaký lidi sebrali, asi unesli, nevím co se mnou chtěli dělat, ale těm jsem zdrhla taky. No a pak jsem si nějak našla cestu do skryté kamenné a tam se ze mě stala kunoichi. V Deštný jsem pak ještě chvíli zůstala a to jsem potkala Tobiho. A jelikož jsem věděla, že jsem z poloviny z klanu Kurama a on mi tvrdil že taky, prostě jsme se začali nazývat sourozenci. Jednoduchý, prostý příběh."Zívla jsem si. Neji vypadal, jako by nad něčím usilovně přemýšlel. ,,Každopádně, jsem rád že jsem tě mohl poznat." Usmál se po pár krátkých chvilek a já se zvedla. ,,Takže zítra." Kývla jsem a pousmála se. Přešel ke mě blíž a sklonil se nade mě. Ano, jak jsem říkala. O hlavu vyšší. Levou ruku mi položil na rameno a políbil mě na čelo. ,,Dobrou, Ame." Usmál se a rozešel se pryč.

,,Ame-chan!" Šeptem vyjeknul známý hlas, když jsem tiše vstoupila do dveří pokoje. ,,Tobi?" Usmála jsem se pro sebe a rovnou zalezla do postele. Pak jsem se otočila na Tobiho, který ležel úplně stejně. ,,Asi se na tebe můžu spolehnout, Tobi.." ještě než jsem zaslechla jeho odpověď, zavřela se mi víčka a já přestala vnímat okolní svět.