Ame no Hebi ||CZ||

Úvodní - aneb příběh jednoho retardovaného, hadího, chladného vraha

Abych vám mohla vyprávět příběh, který bych řekla, že není až tak k zahození, musím vás prvně seznámit s osobou, kterou jsem před tím vším byla. Tak se posaďte, udělejte si popkorn nebo cokoliv jiného, no a můžeme začít..

No. Vezmeme to od začátku. Celé to začalo tím, že můj budoucí otec, Sakumo Hatake, neboli Bílý Tesák, se zabouchl do mojí budoucí matky - Katsumi Kurama. V tu dobu měl můj budoucí otec syna. Bylo mu 10 let a jmenoval se Kakashi. No, já si ho vůbec nepamatovala, ale v příběhu, který vám budu vyprávět, jsem ho potkala. A většinu, co vám teď vyprávím, jsem se dozvěděla od něj. No, radši půjdeme dál. Jelikož se ti dva měli moc rádi, vznikla jsem já. Byl mi rok, když můj otec spáchal sebevraždu. Kakashi s námi od té doby nežil. Ona Katsumi ani nebyla jeho matka. Byla nevlastní. Jenže, moje matka ten nátlak nezvládla a tak mě odvezla do skryté Deštné. Kakashi mi o patnáct let později řekl, že když se vrátila zpět do Konohy, nezvládla to a stejně jako můj otec spáchala sebevraždu. Já mezi tím vyrůstala u jedné rodiny v Deštné. Moc si to už nepamatuju. Byla jsem u nich jen do mých pěti let. Až do mých osmi jsem přežívala jako sirotek. Jenže se mě chopil jeden dost děsivý muž, jeden ze tří Legendárních sanninů - Orochimaru. S ním až jsem vlastně vyrůstala. I když jsem ho poté z hloubi duše nenáviděla a věděla, že mě jen využívá, tak přes to. Naučil mě skoro všechno. Ninjutsu, taijutsu, potom mi pomohl rozvinout schopnosti rinneganu a genjutsu. Kdyby tak věděl, co za učně vychoval. No a já jsem od něj po čtyřech letech zdrhla. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá. Byl to prostě Orochimaru. Jeho hokusy pokusy s lidmi se mi samozřejmě nelíbily, a když jsem se jedním pokusem měla stát, tak jsem prostě radši zdrhla. Sice nevím jak, ale nějak jsem to dokázala. Vrátila jsem se do skryté Deštné, kde jsem ale moc dlouho nezůstala a tak jsem se stala nejmladším nukeninem na světě. O tři roky později, když mi bylo patnáct, jsem poznala Deidaru a Itachiho. A s nimi i celé Akatsuki. A tak jsem našla rodinu, kterou jsem postrádala. Jednoho taťku (Pein), jednu mamku (Konan), pár mladších brášků (Tobi, Hidan, Sasori), pár starších brášků (Kisame, Itachi), jednu květinku (Zetsu) a jednoho stýčka (Kakuzu). Možná si říkáte, kde je Deidara. No, jednoduše, jsem si Deidaru rychle oblíbila a pak se do něj i zamilovala. Možná by patřil do starších brášků, jelikož nevěděl, co k němu cítím. I když mi ta láska k němu nevydržela dlouho. No, a tím vlastně začal můj příběh. Retardovaný, vtipný, barevný. I když to byla pouhá přetvářka obrovského smutku, bolesti a zla.