Ame no Hebi ||CZ||

Mise typu Tobi

***Pohled první osoby***

S Tobim jsme se teda vydali k bráně. Byla otevřená, hlídali tam dva chunninové. Teda asi. Nevypadali úplně na joniny. ,,Ame-chan! Ame-chan! Já se bojím!" Poskakoval kolem Tobi a pak se mi schoval pod plášť. ,,Když budeš trochu míň mluvit a budeš se mnou ve všem souhlasit a říkat to co já, tak se není čeho bát, Tobi." Protočila jsem panenky a vytáhla ho z pod pláště. ,,Budeš říkat, že máš tu masku kvůli tomu, že máš obličej z velký části spálenej, jasný?" Rozcuchala jsem mu vlasy  a usmála se. ,,Rozkaz, Ame-chan!" Postavil se do pozoru a pak se začal chechtat. Pako jedno.

,,Hej!" Zavolal na nás jeden z těch dvou chlápků. ,,Pojďte sem. Co tu děláte? Jména, odkud jste, co tu hledáte?" Vychrlil na nás hned. No, uf, to bude mazec. ,,Já se jmenuju Hebi a tohle je Tobi. Jsme ze skryté Deštné a chceme tu chvíli zůstat, než půjdeme dál. Ta cesta nás vysílila.." Snažila jsem se sehrát dobré divadlo. Asi jsem vypadala zoufale, že mi to zbaštil i Tobi a chtěl už něco říct, jenže to nestihl a já mu nenápadně šlápla na nohu. ,,No, fajn. Sourozenci? Proč má ten kluk na obličeji.. no, masku?" Zamyšleně pozoroval Tobiho. ,,Ano jsme sourozenci. No, víte, Tobi měl asi před měsícem nehodu a silně si popálil velkou část obličeje. Vůbec jí nesundavá. Sama nevím proč, ale asi se za to stydí." Prosím, prosím, ať to sežere.. ,,No, to je mi moc líto chlapče," smutně se na Tobiho usměje a pak se hned otočí na mě. ,,Je tu pár ubytoven a hotelů, tak se někde zabydlete. Peníze máte?" ,,Ano, máme." ,,No, v tom případě nemáme žádný problém. Snad se vám v Listové bude líbit. Můžete tedy jít." No tykráso, vyšlo to. ,,Arigato." Usmála jsem se a vzala Tobiho za zápěstí, načež jsem ho táhla vstříc Konoze. No, bylo by fajn najít si nějaký hotýlek, ne?

,,Ame-chan? Jak to chceš udělat?" Tobi vyskočil na jeho postel a udělal nějakou dost podivnou pózu. ,,Jak zjistíme tajné informace? Jak? No jak? Tobi neví.." Drbal se na hlavě a při tom blábolil o informacích. ,,Zlatý Tobi. Uděláme to následovně. Tady v Listové je spoustu ninjů, kteří o různých věcech ví spoustu informací," Vzpomene si na Shina. Potkala ho ještě před tím, než se přidala k Akatsuki. Věděl snad všechno o jedné tajné misi ve skryté Hvězdné. Díky němu vlasně potkala Deidaru, ale to zas jindy. ,,Takže se stačí s někým sblížit a máme to v kapse." Mrkla jsem na něj a usmála se. ,,Ame-chan! Ty jsi génius!" Odrazil se z postele a skočil mi kolem krku. To je blbec. ,,Tobi, si těžkej.." Snažila jsem se nadechnout, ale pod jeho vahou to tak jednoduše nešlo. ,,Jéé, promiň Tobimu, Ame-chan." Tobi seskočil na zem a rozplácl se na ní. ,,Tobi, jdi si lehnout." Vstala jsem, zvedla ho - i když mi to dalo zabrat - a hodila ho na postel. ,,Dobrou noc. Nebo spíš, dobré ráno, Ame-chan.." Zachechtal se a po chvíli už pravidelně oddechoval. Achjo, je s ním takový práce. Ale asi pořád lepší, než jít třeba s Kisamem. Ten s jeho Samehadou by to udělal dost krutě. Ten by si jen tak přišel, vytahal z lidí informace, pak by je zabil a pak zahrabal. S Itachim by tu byla hrozná nuda, to bych asi nepřežila. No, s Deidarou.. To je asi jediná možnost, která mi přijde lpší než Tobi. No, radši jsem se sebrala a vyšla na balkón. Nechci říkat, že to tu neni hezký. Naopak. Řekla bych, že je to fakt hezký místo. Otevřela jsem bračničku na kunaie, kde se mi často schovává Tenshi a pustila ho ven. ,,Máš tu volno, asi si dělej co chceš, jen nikoho nezabíjej a moc nestraš lidi." Šeptla jsem a Tenshi souhlasně zasyčel. Chápu. Kdyby se něco stalo, hned mi dej vědět. Jen jsem kývla. Tenshi se rychle vypařil někam pryč. No, nevím, co ten had přes den dělá, ale asi to asi vědět nechci. Vrátila jsem se tedy do postele s tím, že budu spát do oběda.

,,Ksó..! Shikamaru!" ,,Á, Naruto, ahoj!",,Shikamaru!" ,,No jo, no jo, promiň, budu dávat pozor. Achjo. Otrava." Probudil mě jakýsi povyk, který se linul přímo z ulice. ,,Hele, Naruto, už jsi obědval? Já bych si celkem dal rámen, tak tě zvu." ,,Vážně, Shikamaru? Johohó!" Ježiš, oběd! Vystřelila jsem z postele a roztržitě se otáčela ze strany na stranu. Tobi seděl na své posteli a chechtal se mi. ,,Ame-chan! Tobi má už hlad.. Půjdeme na rámen? Prosím, Ame-chan." Tobi vyhopsnul na nohy a začal poskakovat kolem dokola. ,,Ahhgr.. Tobi.." Chytla jsem se za hlavu a zamhouřila oči. ,,Děláš rambajs.." Pleskla jsem ho po hlavě a pak se vyklonila z okna. ,,Tak dobře. Půjdeme na rámen." ,,Jó! Jdeme, pojď, pojď rychle, Ame-chan!" Vzal mě Tobi za ruku a tahal mě ke dveřím. ,,Hej, Tobi, máš snad peněženku?" Uchechtla jsem se a Tobi trochu povolil.

,,Protože jestli jí nemáš, což teda nem-"

,,Hele, Ame-chan, koukej! To je tvoje peněženka? Já si jí půjčím!"

,,Ksó, Tobi!"