„Kdo je to ten Louis? A proč jsi probůh chtěl zbít jeho otce?” zeptal se mě po chvíli, během které mu Niall dezinfikoval rány, Brendon.
Bylo mi jasné, že to musí znít dost ujetě, ale to jen proto, že nevěděl, o co jde, kdyby to věděl, ještě by mi pomohl.
„Louis je ten chlapec, co u nás občas přespává, pokaždé se zeptáš na jeho jméno, i když tu byl už tolikrát.” pousmál se blonďák a dál se věnoval jeho obličeji.
„Oh, já věděl, že je mi to jméno nějaké povědomé!” zasmál se od srdce a hned na to si dlouze povzdechl.
„To víš, už nejsem nejmladší, tak mi dělá problém každá nová věc, kterou bych si měl zapamatovat.”
„Já to chápu, tati.” usmál se na něj Niall než odešel vyhodit špinavé tamponky a kapesníky.
„Co provedl ten Louisův otec, že si má zasloužit tohle?” zeptal se zvědavě a poukázal na svůj obličej, který stále trochu krvácel.
„Ani se neptejte, to vážně nechcete slyšet.” povzdechl jsem si zničeně. Byl jsem v koncích, netušil jsem, kde je Louis a ještě k tomu mě přemáhala únava.
„Co nechce slyšet?” vložil se do naší konverzace blonďák, když se vracel do obýváku.
„To, co dělá Louisův otec Louisovi.” odpověděl jsem tiše a opřel si unaveně hlavu o gauč. Seděl jsem na zemi, takže to byla docela pohodlná poloha, ale já musel najít Louise a ne jít spát.
„Kde teda bydlí Louis?” vyhrkl jsem po chvíli, co jsem měl zavřené oči, ale když jsem je otevřel, nikdo tam se mnou nebyl.
Připadal jsem si trochu jako v nějakém hororu, vážně mi to přišlo jako zlomek sekundy, ale podle světla za okny to mohlo být i několik hodin.
Celý rozlámaný jsem se postavil na nohy a trochu se protáhl, abych byl vůbec schopný nějakého dalšího pohybu.
Domem vládlo ticho a já nevěděl co jiného dělat, než napsat Louisovi, jinou možnost jsem snad ani neměl.
Já: Lou?
Já: Zlato?
Já: Jsi tam někde?
Já: Prosím, odpověz mi, mám o tebe hrozný strach.
Já: Jsem u Nialla
Já: Nevěděl jsem kde jinde tě hledat, tak jsem volal jemu a on mě pozval k sobě
Já: Pokud mi neodepíšeš, budu nucený jít k tobě domů a nechtěj vědět co se stane, když potkám tvého fotra
Já: Ani nevíš, jak se o tebe bojím, maličký..
Já: Skoro jsem nespal..
Já: Nechci ani myslet na to, v jakých podmínkách se schováváš
Já: Prosím, ozvi se mi, až budeš mít možnost..
________________________________
Tak jo, krátké, ale snad se i tak líbilo :)
Já mám neustále hrozný blok, nedokážu se vůbec soustředit a když už, tak z toho vznikne něco takového.. A to jsem psal tři dny, jindy bych to stihl do hodiny, ale teď.. Děs :/
