Louis
Nemohl jsem uvěřit tomu, co všechno se za posledních pár dní stalo. Seděl jsem v pokoji neznámého kluka, který se záhadně nějakou dobu nevrátí, v bytě cizího černovláska, který mě u sebe jen tak nechal.
Chtěl jsem se zeptat, jak to bude s nájmem, jelikož jsem ještě chodil do školy a žádnou práci jsem neměl, ale on mě ujistil, že s tím si nemám dělat starosti.
Takže jsem u něj bydlel vážně zadarmo. Nechápal jsem, proč to dělá, kdyby mě nahlásil, dostal by nějakou odměnu, ale takhle? Takhle jsem mu ještě bral.
Nějak jsem i počítal s tím, že nebude trvat dlouho a příjdou si pro mě, ale nechtěl jsem na to myslet.
Pokud se to mělo vážně stát, chtěl jsem si užít poslední chvíle svobody.
Na druhou stranu jsem ale nechtěl snášet ty jejich divné pohledy, které na mě vrhali, kdykoliv jsem okolo nich prošel.
Možná si mysleli, že je okradu a uteču, ale to jsem vážně neměl v plánu. Byl jsem jim moc vděčný za to, že mě u sebe nechali a na nic se neptali.
Rozvalil jsem se konečně přes celou postel a spokojeně si vydechl; ten, komu patřil pokoj, vážně nádherně voněl.
Bylo to jako ráj. Chtěl jsem ho poznat, ale na druhou stranu jsem měl takový špatný pocit, že jsem na to raději přestal myslet.
Vytáhl jsem z tašky svůj mobil a napojil si ho na nabíječku, která byla v zásuvce vedle postele. Překvapivě pasovala i do mého mobilu, což bylo bezva, protože svoji jsem u sebe bohužel neměl.
Nechal jsem ho se nabíjet a položil ho na noční stolek. Nezapínal jsem ho, nechtěl jsem vědět, jestli mi pak ještě Harry něco psal.
Bylo mi už tak dost na nic, tak jsem si nechtěl kazit náladu ještě více tím, že bych na něj myslel.
Otočil jsem se prostě na bok, přitulil si k sobě velký černý polštář, který voněl ze všech nejvíc a za doprovodu toho, že jsem ho očichával jako pes, jsem usnul.
____________
Harry
„Tak co s tebou, ty hajzle?" obcházel jsem židli, ke které byl přivázaný a rozhodoval se, kterou věc použiji jako první.
Na posteli ležela velká spousta nechutných hraček, které určitě používal na toho chudáčka a já měl v plánu je na něj všechny použít.
Chtěl jsem mu to všechno vrátit i s úroky, aby zažil alespoň z části to, co musel zažívat Louis.
„Máš ještě poslední šanci mě pustit, padnout na kolena a prosit o odpuštění, ty špíno." pronesl ledově klidným hlasem, přičemž mě propaloval pohledem.
„Drž kurva hubu, ty nechutnej úchyle!" vykřikl jsem a vrazil mu facku. Jednu, druhou, třetí, pokaždé z druhé strany.
„Zmrde jeden. Jak jsi to Louisovi mohl udělat?" opřel jsem se o jeho ramena a hleděl mu do očí. Snažil jsem se v nich najít alespoň malý kousek něj, který by toho litoval, ale nic.
„Taky bys to udělal. Kdybys ho viděl, byl vždy tak roztomilý, přímo k nakousnutí. Nedokázal jsem odolat, a tak jsem to poprvé zkusil, jenže, když už jednou ochutnáš jaké to je, nikdy už pak nechceš přestat." ušklíbl se škodolibě.
„Nemůžu tomu uvěřit, jsi tak nechutný." procedil jsem skrz zuby a dal mu jednu pěstí. Jeho obličej už byl dávno celý od krve, ale já nedokázal odolat.
Přesně jak říkal, měl jsem chuť ho zabít, tak proč to neudělat?
„Do toho, pokračuj, na co čekáš?" šklebil se. Ještě více nastavil svůj obličej, abych to měl lehčí, ale já nemohl.
Nebyl jsem jako on. Nebyl jsem takové zvíře. I když jsem věděl, že si to zaslouží, tak jsem to nedokázal.
Když jsem se tak na něj díval, věděl jsem, že jediné, co mohu udělat, bylo, dostat ho do vězení.
Tam by dostal to, co si zaslouží.
______________________________________
Tak jo, snad se líbilo :)
Jinak, přeji vám všem krásné a veselé Vánoce! ❤️🎄
Dnes vyjde ještě kapitola k Satan's Baby a Teacher, tak snad se máte na co těšit. 😉
