Harry
Odložil jsem mobil na komodu v Louiho pokoji a otočil se, s úmyslem jít za tím hajzlem, jenže když jsem to udělal, stál za mnou.
Nemám ponětí, jak se dostal z provazů, jako poslední si pamatuji, že mě něčím přetáhl po hlavě, nevím čím, stalo se to tak rychle, že jsem ani nestihl zaostřit.
Poté mám úplné okno o tom, co se dělo, nejspíš jsem musel omdlít, jinak si to totiž nedovedu vysvětlit.
Probrala mě až silná facka na mé levé tváři. Pomalu jsem otevřel oči, což nebyl překvapivě vůbec žádný problém, díky tomu, že jediné světlo v pokoji, bylo z lampy u nočního stolku.
„Konečně jsi vzhůru, už jsem myslel, že se neprobudíš.” uchechtl se ten prasák, který seděl na židli hned naproti mě.
No on k ní narozdíl ode mě nebyl přivázaný. Dobře, musím uznat, že mé uzlovací schopnosti nebyly na takové úrovni jako ty jeho, takže nebylo divu, že se z provazů dostal.
Za to já jsem se nemohl ani hnout. Mohl si se mnou dělat co jen chtěl, od znásilnění až po vraždu, ale on tam jen tak seděl a povýšeně se na mě usmíval.
„Měl jsi to se mnou zkoncovat hned, když jsi měl šanci, teď budeme hrát bohužel už jen podle mých pravidel, zlatíčko.” usmál se na mě slizce.
Chtěl jsem mu na to něco říct, ale díky lepící pásce, kterou jsem měl přelepenou pusu, jsem ho musel jen tiše poslouchat.
„Já ti teď řeknu, jak to bude celé pokračovat, dobře? Jen poslouchej a zapiš si to hezky za uši, jinak budeš mít velký problém.” ušklíbl se.
Nechápal jsem, jak může být někdo tak odporný a natvrdlý v jednom, ale stačil jediný pohled na něj a já viděl, že to očividně jde.
„Ty se teď vrátíš tam, kde ukrýváš mého Louise a budeš mít přesně čtyřiadvacet hodin na to, abys mi ho přivedl sem, protože pokud ne, přijdu si pro vás sám, rozuměl jsi mi?” klekl si přede mě, načež mi začal hladit stehna jeho nechutnýma rukama.
Bylo mi vážně na zvracení, už jen z toho krátkého doteku, který jsem mohl cítit ještě nějakou dobu poté, co oddělal své ruce.
„Teď tě pustím a ty v klidu odejdeš. Nepůjdeš na policii, nikomu neřekneš, co se tady stalo, s nikým cizím nebudeš mluvit a půjdeš přímo za ním, je ti to jasné? Jak ho sem dostaneš už je mi fuk, prostě to uděláš, jinak ti udělám ze života peklo. Doufám, že si rozumíme, protože pokud ne, můžu s tím začít hned teď, tak co říkáš, pusinko?” strhl mi pásku, načež mi palcem obkreslil konturu spodního rtu.
„Přivedu ho, přivedu.” dostal jsem ze sebe chraplavým hlasem. Měl jsem už docela vyschlo v puse, ale to v té chvíli rozhodně nebyl ten největší problém.
„Tak se mi to líbí. Takže ještě jednou, co teď uděláš?” nadzvedl obočí a rukama se opřel o opěrky židle, ke které jsem byl přivázaný, stejně tak, jako jsem to předtím dělal já.
„Půjdu rovnou za ním, nebudu se nikde zdržovat, postarám se o něj a přivedu vám ho.” šepl jsem tiše, pohled upřený k zemi.
Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem to vážně řekl, ale jiná možnost útěku nebyla. Musel jsem využít situace, ať už to vypadalo jakkoliv.
„Tak se mi to líbí, doufám, že budeš poslušnější než on a přivedeš mi ho, jinak se neznám.” zasmál se lehce.
Celkově se choval divně, říkal věci, u kterých se člověk jen tak nesměje, ale při tom se smál.
Nevěřil jsem mu ani slovo, popravdě jsem nevěřil ani tomu, že by mě pustil, takže to pro mě nakonec bylo velké překvapení, když to opravdu udělal.
„Sejdeme se tu zítra ve stejnou dobu, tak buď prosím přesný.” pohladil mě naposled po zádech, přičemž mi to slizce zašeptal u ucha.
Jen co se za mnou zavřely dveře, vzal jsem nohy na ramena a rozutekl se pryč tak rychle, že jsem tomu sám nevěřil.
Musel jsem se k němu dostat co nejdřív to bylo možné.
______________________________________
Tak jo, snad se líbilo.
Abych pravdu řekl, tak počítám s tím, že už jen dvě kapitoly a bude konec.
