Princ srdcem jen pro ni.

Veliký problém a jeho následky.

- Z pohledu Alex
Adam mě šel doprovodit, ale cestou jsem přemýšlela, jestli mu dovolím vědět, kde bydlím. Ale zároveň jsem byla ráda, že jsem měla možnost se s ním ještě víc poznat. Povídali jsme si snad o všem, ale na jedno téma stejně dojít muselo. A to, jak jsem se vlastně s Tomášem dala dohromady. Řekla jsem mu, že nám bylo 14 nebo i 13 let? Teď přesně nevím, ale nezačalo to nejlépe. Posmíval se mi, ale někdy se dokázal chovat i dobře, ale nikdy bych neřekla, že by mě mohl mít rád..přeci jen moje puberta byla založená na idolech, které jsem maximálně poznala jen z obrazovky a láska? Pff pro mě neznámá věc, ale i tak mi ji Tomáš dokázal probudit ..Pamatuji si, jak mi  dal první pusu v parku a v tu dobu jsme tomu začali už říkat vztah, ale znáte to..První láska, zkušenosti a tak dále. Ale čím víc jsme byli starší, tak to nabralo jiný směr. Začali jsme to brát víc a víc vážně, ale nebyli jsme jako ostatní..byli jsme odlišní..pak mi začala téct slza po tváři a on mě rukou zavadil o rameno a zastavil mně. Potom mě obejmul a řekl "Promiň..nechtěl jsem tě rozplakat." A přitiskl mě ještě o to silněji. Potom jsme si to oba uvědomili a přestali jsme. Pak tam bylo takové trapné ticho, ale potom mi začal říkat něco o jeho bývalé holce.
"Měl jsem holku..byla úžasná a taky strašně krásná. Měli jsme dokonalý vztah a nic v něm nechybělo, ale přeci jen..nic netrvá věčně a ona si chtěla plnit své sny, ale já jsem mezi ně nepatřil. Rozhodla se s rodiči cestovat po světě a řekla, že by nám ten vztah dále takhle nefungoval a pak prostě odešla. Jenže od té doby jsem s žádnou holkou navždy nechtěl ani promluvit a většina lidí už si říkalo, že jsem gay a takové jiné kraviny. Ale potom jsem viděl tebe a chtěl jsem zkusit štěstí, že jsi vypadala stejně ztracená jako já, ale..." Pousmála jsem se, ale tím jsem ho vyrušila. Potom jsem mu naznačila, že může pokračovat, ale on se do mě zahleděl a potom mu ta jedna kapka z tak nádherného oka kápla přímo na mikinu, kterou si oblékl, když jsme odcházeli. Snažila jsem se zachovat hezky, tak jsem ho obejmula taky. Ano..teď to zní jako veliké klišé, ale byla to jediná věc, co mě napadla.. Když už jsme byli skoro u mě doma, tak jsem mu poděkovala a řekla jsem mu, že mě to mrzí, ale že mu časem ukážu, kde bydlím..ale dnes ne. On to pochopil, poděkoval a vyrazil asi domů nebo nevím kam. Já jsem pak dorazila domů a napsala jsem Vojtovi, kam se vypařil, ale nečekala jsem odpověd. Tak jsem si šla dát sprchu a lehnout si.
-Z pohledu Vojty.
Někdo začal silně bouchat na dveře a mě se rozbušilo srdce a Tomáš taky nebyl zrovna v klidu, když věděl, že po něm pátrá policie. A dle mých obav to policie byla..Žádali, abychom otevřeli dveře, ale Tomáš se šel schovat a já jsem otevřel.
"Dobrý den, vy jste Tomáš?" Ptala se policie.
"Dobrý den pánové, omlouvám se, ale žádný Tomáš tu nikdy nebyl a já se jmenuji Vojta Obok." Řekl jsem nervozně.
"A neviděl jste někde tohohle kluka? Je pohřešovaný a podle tvrzení svědků utekl někam do lesů, kde se nachází vaše chata"
"Je mi líto, ale jsem tu po dlouhé době a chtěl jsem si to tu s přítelkyní užít, ale pokud mi dáte na vás kontakt určitě vás kontaktuji v připádě, že bych ho viděl" Vymyslel jsem si.
"Dobře..Omlouváme se a v případě, že byste ho viděl, tak zavolejte na policii a oni budou vědět a děkujeme. Hezký den." Odešli a mě spadl kámen ze srdce. Tomáš se schoval do sklepa, takže aspoň tak se dokázal ukrýt, aby ho policie jen tak neviděla, protože kdyby ho našli, tak by byl problém. Ale sám problém přišel až v tu dobu, kdy ve dveřích stála Alex a potom neutekla domu. Co tady sakra dělala?
-Z pohledu Alex
Rozhodla jsem se vyrazit na náhodu za Vojtou na chatu, ale nepočítala jsem, že by tam mohl být? Ale vím, že tam je vždy když je naštvaný nebo chce přemýšlet.. už jsem byla tak zoufalá, že mi nic jiného nezbývalo, takže jsem vzala klíče a vyrazila jsem.. Sice byl den, ale pořád mi ten les připomínal to, ze jsem tam naposledy viděla Tomáše. Ale dost řešení Tomáše.. teď mi jde o Vojtu. Ale když už jsem dorazila na místo, tak jsem viděla odjíždět policejní auto a to mi přišlo hrozně zvláštní a tak jsem přidala na kroku.. skoro jsem běžela, ale potom jsem viděla něco, co mě tak zlomilo, že jsem nevěděla, co dělat. Mezi dveřmi chaty jsem viděla Vojtu a za jeho zády stál Tomáš.. nezbývalo mi nic jiné, než utéct domů a brečet... takovou zradu jsem v životě nečekala. Hlavně od lidí na kterých mi sakra záleželo..takovou zradu jim v životě neodpustím..