Should I hate u?

| 2. překvapení

Byla jsem celá šťastná, protože právě hlásili, že za chvíli budeme přistávat. Ani nevím jak, ale byla jsem rozhodně méně nervózní než před tím. Teď jsem byla šťastná, plná očekávání a energie. Na půl hodinky jsem při letu usnula a zbytek jsem si četla nebo poslouchala písničky. Občas jsem vyfotila nějakou fotku. Samozřejmě, že až přistaneme, musím dát nějakou na instagram.

Deset minut uběhlo a všichni se museli připoutat. Udělala jsem, co jsem měla a začala si pomalu uklízet sluchátka, knihu a ostatní věci.
Přistávání je moje nejméně oblíbená část létání. Teď jsem to však přetrpěla a z letadla vylezla s totálně energickou náladou. Ach bože, jak já miluju Anglii. Nadechla jsem se poprvé pravého britského vzduchu a odešla si pro kufr. Ještě před tím jsem předložila pas.

Koukala jsem na pásy a čekala na svoje zavazadla. Nikdy mě tahle část nebaví. Vždy jsem naštvaná, když se tam ty lidi mačkají a kolikrát nejsou ani schopni vám uhnout, když vám jede kufr a jim stále ne.
Svůj kufr jsem uviděla asi za dvě minuty. Můj oblíbený obří červený kufřík je nepřehlédnutelný. Čekala jsem však ještě na další dvě zavazadla. Víceméně mi tohle všechno trvalo minimálně půl hodiny a až pak teprve jsem se dostala ven a čekala před letištěm na uber, který měl být za chvíli zde.

-

,,3 libry prosím," řekl mi chlap, když mi vydělal všechny zavazadla z kufru jeho uberu. Natáhla jsem ruku, v níž jsem měla 3 libry. On zavřel kufr a odjel.

Stála jsem přes domkem mého táty. Nemohla jsem tomu uvěřit.
Já to zvládla.
Dvakrát jsem se nadechla a vydechla. Miluju cihlované anglické baráčky. Vzala jsem vše do rukou a šla k domu, na který jsem posléze chtěla zazvonit, ale ani jsem to nestihla, protože dveře se otevřely samy přímo před mým obličejem.

,,Maylin!"
,,Tatii!" upustila jsem všechno a skočila mu do náruče. Snažila jsem se nerozbrečet. Tátu jsem neviděla rok a půl. Najednou jsem se cítila doma, a troufnu si říct, že i víc doma než v Česku. Odtáhla jsem se od něj a snažila se pobrat všechny tašky.
,,Ukaž pomůžu ti," řekl a zval mi dva těžké kufry. Já zvala svůj červený na kolečkách a vyjela jsem s ním malý schodek. Ocitla jsem se v malé chodbě a ucítila úžasnou vůni jeho domu.
,,Tak jaký byl let? Dáš si něco k pití?" hned se staral. Miluju jeho ochotu.
,,Úžasný a ne díky, když tak později,"
,,Dobře dobře. Nemusíš se vyzouvat..to tady přece neplatí pamatuješ?," koukl na mě škodlivým výrazem.
,,Miluju Anglii," řekla jsem. Oba jsme se začali smát.
,,Máma by zuřila," dodala jsem.
,,Ale víš co?" řekl a já na něj zmateně koukla.
,,Žádnou mámu tady nevidím," dal si ruku nad oči a dělal že se rozhlíží. Miluju jeho smysl pro humor. Zase jsem se začala smát a on se přidal. Tohle mi chybělo víc než cokoliv jiného.
Máme podobný smysl pro humor.. tedy mám ho nejspíš po něm. Možná proto si tak rozumíme.
,,Tak pojď ukážu ti tvůj pokoj a ostatní věci," řekl a já ho následovala nahoru po schodech.
Táta mi vše vysvětlil a odešel dolů, nejspíš dělat nějaké jídlo. První věc, co jsem udělala, bylo otevření okna. Bylo teprve kolem oběda, takže jsem měla dost času si vybalit.

Ještě dnes jsem si potřebovala zařídit věci do školy. Na hodinách bylo 3:30pm, stála jsem v pokoji a koukala na ně. Leželi na nočním stolku vedle mé bílé postele.
,,MAY!" z myšlenek mě vyrušil táta, který nečekaně něco potřeboval.
,,Ano?!" vykoukla jsem hlavou ze dveří a čekala z horního patra na odpověď.
,,Pojď sem dolů prosím," neváhala jsem a sešla schody dolů. Přešla jsem skrz obývák až do kuchyně. Tam stál táta a málem mi spadla brada, když jsem za tátem viděla někoho stát..

Pište mi, co byste zlepšili:)
Doufám, že se vám part líbil🖤