Should I hate u?

| 10. fotbal

Středa - 1.hodina školy

Seděla jsem v lavici na hodině algebry a jediné, co jsem sledovala byly hodiny. Nevnímala jsem nikoho z mých spolužáků, protože jsem byla až moc unavená na to, abych přemýšlela o čemkoliv a komkoliv. Včera večer, když jsme se vrátili ze studia, jsem prostě nemohla usnout a tak jsem se převalovala a usla jsem až v rannějších hodinách. Moje plány byly, že budu dnes vyspaná, po škole se půjdu učit někam do parku, zajdu si na večeři a poté domů a uklidit si celý pokoj. Jenže když jsem takhle unavená, tak maximálně zvládnu se naučit a poté jít spát. Rukou jsem si podpírala bradu a moje myšlenky jsem nesměřovala nikam jinam, než na hodiny. Málem jsem usla, ale v tu ránu, se mi v hlavě nahodily věty.. ,,Tady je moje telefonní číslo. Můžeš si najít i facebook," skoro jsem vyskočila z lavice, protože jsem si vzpomněla na to, že Jack mi dal své telefonní číslo a já jsem si stále nenašla ten facebook.
Vytáhla jsem nenápadně z kapsy telefon a zadala heslo. Seděla jsem v poslední lavici, takže mi na telefon nebylo pořádně vidět. Hned jsem zmáčkla na ikonku facebooku. Problém byl, že to bylo tak vše co jsem stihla udělat.

,,Maylin, pojď to vypočítat," koukla jsem se před tabuli a učitelka ukazovala na příklad nějaké rovnice, kterou jsem absolutně nepochopila, protože jsem dnes byla celý den mimo. Vypla jsem tedy mobil a vhodila ho nenápadně do tašky.

Předešla jsem před tabuli a příklad nějak vypočítala, samozřejmě bez pomoci učitelky by to nešlo. Myslím, že s takovouhle nedám přijímačky na výšku. Když jsem se vracela na místo, jsem si uvědomovala, že ve škole není Ryan ani Sean, ale ostatní tady jsou.
Bylo mi to ale nakonec docela jedno a sedla jsem si na místo. Můj mozek potom opět zcela vypl.

O další hodinu později zvonilo na 20 minutovou přestávku. Potřebovala jsem se nadýchat čerstvého vzduchu, proto jsem vylezla ze třídy a chtěla jsem jít na "zahradu" školy, kde je obří hřiště na fotbal, běhací okruh, tenisový kurt a basketbalové hřiště, avšak na cestě u skříněk jsem se zastavila a uvědomila si.. nebude divné dneska potkat Jacka? Co když už se se mnou nebude chtít bavit, protože mu to bude trapný? Co když se před ním ztrapním a řekne jsi že jsem idiot?
,,Ty vole nebuď idiot," řekla jsem si pro sebe, protože moje myšlenky se zdály být absolutně idiotské. Musela jsem vypadat divně, když jsem si uvědomila, že stojím u skříněk a povídám si pro sebe, takže jsem se vzpamatovala, ohlédla se a šla rychlejším krokem ven. Dneska jsem opravdu unavená.

Na stejné lavičce jako včera seděly holky Lera, Hannah a Anne. Nevěděla jsem, jestli se mám k nim přidat, tak jsem si to radši odcupitala k nějakému stromu, co byl poblíž a sedla jsem si k němu do stínu.
Dokonce jsem měla pocit, že si mě Lera všimla, ale to mi bylo docela jedno, protože se se mnou po včerejšku bavit nechcou a já nějak nemám náladu se s nimi bavit taktéž.
Je středa. To znamená, že za chvíli jsem přijde trénovat fotbalový team, což znamená, že všichni od Seana a pak ostatní jedinci. Jenže Rye ani Seana jsem dnes ve třídě neviděla. Byl tam jen Josh, Thomas a Daniel. Zrovna s nima jsem v životě neprohodila ani slovo. Jack se mnou ve třídě není.
,,Achjo!" zvýšila jsem hlas a zanadávala si česky, ale bylo to naštěstí dost potichu na to, aby to nikdo neslyšel. Byla jsem děsně unavená a nešlo mi se na nic soustředit. Jen na zmatené myšlenky v mé hlavě. Jak jsem tam tak seděla, opřela jsem si hlavu o kmen stromu a dále přemýšlela.

,,Kámoo, chytej!" slyšela jsem najednou známé hlasy. Zase se překřikují a snaží se na sebe upoutat pozornost. Hlavu jsem naklonila, abych viděla za strom. Jejich volání o pozornost se jim očividně povedlo.
Když jsem se podívala pozorně byli tam úplně všichni a dokonce i Sean.
Po malinké chvilce jsem zahlédla Ryana a Jacka, jak si povídají a jdou za ostatními na hřiště. Když jsem viděla Jacka, zastavilo se mi srdce ani nevím proč, měla jsem motýlky v břiše. Chtěla jsem ho jít pozdravit nebo na něj zavolat, prostě cokoliv, ale moje odvaha a unavenost mi to nedovolovala v ten moment. Ryan měl ruce v kapsách od mikiny. Najednou jsem se zastavila na tom, co mají na sobě. Neměli už ty trapné uniformy, ale buď modré nebo zelené mikiny jejich teamu a jeany.
Sice jsem je už viděla v něčem jiném, než v uniformách před tím, například v tom obchodě, ale tohle je prostě sexy.

,,HEJ! Maylin!" slyšela jsem a strašně jsem se lekla. Zvedla jsem hlavu nahoru, abych se podívala, kdo mě vyrušil.
,,Musíš být unavená," kleknul si Jack přede mě a zasmál se. Až teď jsem si uvědomila, že jsem usnula.
,,Jé ahoj, jo ehm, jsem hodně unavená," koukla jsem mu do očí a najednou se mi vybavil flashback na včerejší večer. Bylo divné, že se se mnou vůbec bavil, vždy jsem ho brala za takového toho, kterého v životě neuslyším mluvit, natož se smát. Najednou přede mnou klečí a směje se.
,,Jaks mě tu našel? Nemohls mě najít jen tak za stromem," zasmála jsem se.
,,Noo, spadl nám sem míč a tak jsem pro něj běžel, pak jsem se sem vrátil abych tě vzbudil, protože jsem nechtěl, aby si z tebe buď někdo udělal srandu nebo abys nepřišla tak pozdě na hodinu."
,,Pane bože! No jo, kolik je vůbec hodin?!" začala jsem se přehrabovat v tašce, až jsem našla telefon. Vypočítala jsem si rychle, že jsem spala patnáct minut, takže mi zbývá ještě necelých pět minut, abych se dostala na hodinu.
,,Uf, bože."
,,Tak kolik jsi spala?" stále se usmíval.
,,Tak patnáct minut, ale už bych měla jít," zvedla jsem se i s taškou a telefonem. Jack se rovnou zvedl se mnou, aby mě mohl kousek doprovodit. Teď měl chvilku pauzu od hry, takže mě doprovodil ke dveřím zpět do školy.
,,Díky," řekla jsem, když jsme stáli přes bílými dveřmi zpět do školy.
,,Za co?"
,,Žes mě vzbudil, jinak bych nestihla vyučování a poté bych nejspíš byla terčem posměchu."
,,S tím si nelam hlavu," usmál se a mávl mírně rukou. Pak se poškrábal na krku.
Zvala jsem dveře a zamířila dovnitř školy.

,,Hej a Maylin!" otočila jsem se zpět na Jacka, který se škrábal za krkem a snažil se že sebe něco dostat ,,nechtěla bys zítra přijít na náš fotbalový zápas?" mírně jsem zauvažovala, ale nakonec jsem se rozhodla přikývnout na tento návrh. Sice to úplně rozhodí program, který jsem měla v plánu, ale přece jen jsem v Anglii a jsem tady abych si to užila, a ne abych pořád seděla doma nebo byla někde sama. A taky další důvod, chtěla jsem vidět Ryana.

,,Jasně, moc ráda bych přišla," na tváři se mu objevil velký úsměv a vypadalo to, jakoby si oddechl, nejspíš se bál aby neřekl nic špatně. Ruku spustil volně dolů a hloupě se smál.
,,Super, začíná v 5, budu se těšit."
,,Já ještě víc," usmála jsem se a mávla mu na rozloučení. Už jsem musela opravdu na hodinu. Mávl mi zpět a oba jsme odcházeli svým směrem. Je to úžasný kamarád, zatím nejlepší člověk, kterého jsem tady potkala.

Jaký je váš oblíbený originální song od rt? Za mě určitě Not giving up.

Mějte hezký den!🖤