Should I hate u?

| 5. neděle

Vešla jsem do domu a z kuchyně jsem slyšela smích. Neslyšela jsem jen tátův, ale i Holly. Poprvé, co tu mrchu slyším se smát a doufám, že ji příště moc do smíchu nebude.
Vešla jsem schody nahoru, všechny věci hodila na zem v pokoji. Byla jsem strašně unavená. Hodiny na nočním stolku ukazovaly 8 hodin večer. Trvalo mi 3 hodiny, než jsem se vůbec dostala domů. Nesnáším metro..byla jsem vyčerpaná a potřebovala objetí někoho, nejlíp tátovo pevné objetí, ale ten byl dole a já ho s ní nechtěla vidět šťastného. Rozhodla jsem se jít se rychle vysprchovat a potom hned do postele a nejspíš spát nebo koukat na seriály. Šla bych si udělat ten čaj, ale rozhodně se ani neukážu v kuchyni.

Po vykoupání jsem si vyčistila zuby a zalezla do postele, měla jsem strašný hlad, tak jsem si řekla, že půjdu prostě spát. Jít dolů nepřišlo v úvahu.

-

,,Dobré ráno," koukl na mě táta, který chystal snídani. Opět.
,,Já mám takovej hlad," neměla jsem náladu na žádné 'dobré ráno'. V noci jsem nemohla spát, protože jsem měla strašný hlad, plus se tam táta s Holly smál a dělali rámus do pozdních nočních hodin.
,,Alé, někdo je mrzout," náladu na vtípky jsem právě opravdu neměla.
,,Divíš se mi?" sedla jsem si ke stolu ve svém růžovém županu a opřela si hlavu o ruku.
,,Co se stalo?"
,,Co by se mělo stát?"
,,No to právě nevím."
,,Možná to je dobře."
,,Možná bys mohla přestat a říct mi co se děje."
,,Možná by ses mohl přestat vyptávat."
,,S ženskýma je to prostě těžký."
,,No to jo, kolikrát s nějakýma určitýma."
,,Jako třeba právě s tebou," koukl se na mě ,,řekni mi aspoň co chceš na snídani."
,,Tousty a čaj, prosím."
,,A úsměv mi věnuješ?"
,,Ne."
,,Ale no ták, věnuj svému taťuldovi úsměv jeho malé princezničky."
,,Ještě jednou mi tak řekni," chtělo se mi začít smát a on to poznal.
,,No ták," dělal že dělá psí oči. To už bylo fakt moc a začala jsem se smát.
,,No vidíš, teď může princeznička dostat snídani."
,,Nesnáším tě," smála jsem se.
,,Taky tě miluju," on prostě ví, co se mnou dělat, když jsem smutná nebo naštvaná.

Snědla jsem snídani a utíkala nahoru. Byla jsem šťastná, když mi táta u snídaně řekl, že Holly v neděli pracuje. Jak krásný den ta neděle.
Celý den jsem strávila nad přemýšlením o zítřku. Poprvé v anglické škole. Vlastně mě baví učit se a studovat nové věci. Mám ale strach, že si nenajdu kamarády, nebo jen kamarádku, nebo prostě někoho, kdo by mi rozumněl.

-
19:00

Šla jsem dolů na večeři. Musela jsem se té mrše, která před hodinou přijela z práce postavit tváří v tvář a nenechat jí vyhrát.

,,Á já mám takovej hlaad," prošla jsem obývák a přišla do kuchyně. Protáhla jsem se, sedla si ke stolu snažila se ignorovat tu ženskou, která vařila s tátem večeři.
,,Nechtěla bys nám trošku pomoct?" už jen ten její hlas mě naštvával čím dál víc a víc. Natož, když mi teď něco 'rozkazovala'. Teď se samozřejmě chová mile před otcem, protože ho má na háčku jako mrskající se rybu.
,,Hmm," ignorujíc jsem vzala do rukou nějaké noviny na stole a prohlížela si je. Táta se na mě podíval, očividně se mu mé chování nelíbí, ale mně je to teď upřímně úplně jedno.
Ale otočil se a věnoval dál vaření, nejspíš pochopil už ráno, že není úplně můj den. Normálně bych mu pomohla, ale jen když si řekne sám, protože ta ženská není moje máma.

Beze slova jsem se navečeřela, a hned šla zase nahoru. Nechtělo se mi mluvit s tátem, chtěla jsem dnes kontaktovat pár mých kamarádů z Česka, jak se mi vede a jak se vede jim, ale tohle prostě nebyl ten správný den. Moc kamarádů jsem neměla, ale nevadilo mi to. Lepší pár pravých kamarádů, než spoustu u kterých si nejste jistí.

Nový díl is out😏 Užívej dne a nezapomeň myslet pozitivně! Love u a děkuju za každé přečtení.