Should I hate u?

| 4. tesco

,,Achjo!" zakřičela jsem si, když mi začal zvonit budík a já ho nemohla vypnout. Až když jsem chytla nervy a sedla si abych ten budík vypla, jsem si uvědomila, že nejsem ve svém pokoji v Česku.
,,Pane bože no jo, vždyť já jsem v Anglii!" řekla jsem zase víc nahlas než jsem měla a vyskočila z postele.
,,To všichni víme zlato," z chodby se ozval táta, který mě nejspíš slyšel a dělal si ze mě opět srandu. Stejně tak jako včera celý zbytek večera. Nejspíš mě to postupem času začne štvát, ale teď je to pořád prostě táta a jeho "vtipné" vtípky.
,,HA HA HA, směju se tati," řekla jsem sarkasticky.
,,To je dobře, smích prodlužuje život," protočila jsem oči a zasmála se pro sebe. Božínku.
Koukla jsem se na hodiny a byla sobota 9 hodin ráno. Potřebovala jsem si nakoupit věci do školy vzhledem k tomu, že včera jsem to nestihla.

Potom, co jsem dodělala hygienu a oblékla se do domácího, šla jsem dolů na snídani.
,,Dobré ráno," řekla jsem tátovi, který stál u pultu a dělal snídani a taky jeho přítelkyni Holly. Ona si četla noviny u stolu a popíjela čaj.
,,Dobré ráno," odpovědela.
,,Dobré ráno ospalčee," odvětil táta ,,co bys chtěla na snídani?"
,,Noo, já moc nesnídám, ale ráda bych si dala čaj."
,,Dobře udělám ti čaj a stejně ti k tomu dám aspoň toust," usmál se a mrkl na mě.
,,Dobře, děkuju," usmála jsem se zpět a on si dál hleděl svého.
,,Co to čteš Holly?" sedla jsem si k ní ke stolu, abych navázala aspoň trochu kontaktu. No vlastně chci uspokojit táty, aby se nebál, že bychom si nerozuměly.
,,Noviny," usmála se. To jsem se toho dozvěděla.
,,Oh aha," ani se na mě dál nepodívala. Myslím, že mě nemá ráda, zabírám jí tátův čas, který chce aby ji věnoval. Asi si rozumět nebudeme. Není na mně a moji přítomnost zvyklá. Není zvyklá si dělit tátu s někým jiným.
,,Tady je ten toust a čaj," podal mi malý talířek s toustem a hrneček s pravým anglickým čajem s mlékem.
,,Děkuju tatii," dal mi pusu na čelo a já měla strašnou chuť se začít smát nad tím, jak vražedně se na nás Holly koukala. To si ta ženská srandu, že žárlí na to, že otec věnuje čas své dceři, kterou neviděl rok a půl a jen 7x za 12 let.

Odešla jsem nahoru a nachystala se, vzala jsem si černé jeany, bílé tílko jsem si za ně zastrčila a aby mi nebyla zima ještě koženou bundu. Na nohy jsem si dala červené tenisky. Už jsem se jen namalovala, vzala si kabelku a sešla schody dolů.
,,Odcházím," nikdo mi neodpovídal, bylo mi to divné, tak jsem se šla podívat do kuchyně. Seděla tam u stolu Holly a nějaká její kamarádka.
,,Co tady děláš?" zeptala se mě.
,,Bydlím tady?" neměla jsem na ni nervy ,,kde je táta?"
,,Tvůj tatínek jel nakoupit nějaké součástky do jeho auta."
,,A neříkal, kdy se vrátí?"
,,Co já vím"
,,Jak jako co já vím?" byla jsem naštvaná, normálně se mnou sotva promluvila, ale když není táta doma dovoluje si jako bych byla kdo ví co.
,,Prostě mě to totálně nezajímá a už vypadni," zvyšovala na mě postupně hlas.
,,Prosím?" vykulila jsem oči šokem.
,,Slyšelas správně," zvedla se a ukázala rukou směrem ke dveřím ,,vypadni," její kamarádka se škodlibě usmívala.
Byla jsem v šoku.
,,Fajn, však uvidíme, kdo se bude smát naposled a říkám ti," přišla jsem blíž ke stolu ,,ty to rozhodně nebudeš," otočila jsem se a odešla. Jak se tvářila, nebo co se dělo jsem už ignorovala a zabouchla hlavní dveře. Lituju táty, vůbec nechápe s čím se to dal dohromady a štve mě to. Myslela jsem, že si postupem času budem rozumět, ale ona je jen falešná mrcha.

Zavolala jsem si uber, abych se dostala do města co nejdříve, protože jsem neměla náladu bloudit v metru a mluvit s lidmi, abych se vůbec dostala tam, kam potřebuji.
Celou cestu jsem přemýšlela nad tátem.
Moje nálada byla totálně zkažená. Dnešní den už nespíš nemůže být horší. Vystoupila jsem z uberu a zaplatila. Koukal jsem se na telefon abych zjistila čas. 2:30 odpoledne.

,,Dobrý den," vešla jsem do nějakého street foodu.
,,Dobrý, co vám mohu nabídnout?"
,,Dala bych si tortillu s kuřecím masem, zeleninou a vodu, prosím."
,,Za 3 minutu to bude," odvětil milí pán za pultem. Stoupla jsem si stranou, aby si mohli objednat další lidé, co stáli za mnou. Měla jsem obří hlad. Abych zabila těch pár minut, jsem si otevřela telefon a tam byla zpráva. Byla od táty.

Maylin, odjel jsem nakoupit něco do mého auta. Kdyby se cokoliv dělo, napiš nebo zavolej.
Miluju tě.

Chtěla jsem mu něco odpovědět, ale nevěděla jsem co, ani jsem neměla moc síly. Byla jsem strašně hladová a v hlavě jsem měla tolik myšlenek, pořád jsem myslela na to, že mu chci říct o Holly.
,,Tortilla," řekl muž a já se 'vzbudila', zamčela mobil a utřela si z tváře slzy, které mi stékaly. Ano opravdu jsem brečela.
,,Bude to 3.50," myslím, že si všiml, že jsem brečela.
,,Tady a děkuju moc," muž se na mě usmál a já mu úsměv opětovala.
,,Úsměv vám sluší, mějte hezký den," tohle je přesně to, co mi v Česku chybí. Hodní lidé.
,,Na shledanou," nad jeho poznámkou jsem se nemohla přestat usmívat.

Jen tak jsem se procházela po Londýně a jedla svoji tortillu. Můj mozek neustále přemýšlel nad jinými věcmi. Londýn je nádherné město, jak už jsem řekla, miluju to tady asi nejvíc.
Dojídala jsem poslední kousky a napila se vody. Konečně jsem byla najezená a mohla si jít koupit věci do školy. Potřebuju pár učebnic. V pondělí ve škole by mi měli dát i uniformu. Dál potřebuju nějakou věc na psaní, což je taky docela důležité pro dělání poznámek a složky.

Byla jsem v knihkupectví a později i v tescu, kde jsem si dokoupila poslední věci a ještě trošku jídla. Už bylo nějakých 5 hodin, nechápu, kde jsem se tak zdržela nebo co mi trvalo, ale dnešek mi ubíhá rychle. Už je podzim a to znamená, že se stmívá rychleji. Bylo šero a svítili lapmy. Chtěla jsem si vzít poslední věc a to byl můj oblíbený třešňový čaj. Natahovala jsem se pro krabičku a najednou jsem slyšela horu smíchu.
,,Nebuď debil!" z rohu vylezli docela známé tváře. V různě barevných rozeplých mikinách a na obličeji nejvíc přiblblé úšklebky.
,,Heejj, kluci! To je ta nová s dobrou prdelí!" jeden z nich v černé rozeplé mikině zařval a všichni se na mě podívali. Chtělo se mi utíkat, ale nemohla jsem.. nemohla jsem dělat nic.
,,Nejdeš s náma chlastat? Budou tam ještě další bitches podobný tobě, možná si najdeš nový kamarádky," jeden řekl a ostatní se smáli.
Já se otočila, protočila jsem oči a snažila se podat si svůj čaj. Byla jsem ale dost malá.
,,Tak jdeš?" řekl jeden v červené mikině a zasmál se.
,,Jasně, že nejdu, budu radši doma a koukat na seriály, než být venku, chlastat a dělat ze sebe kurvu v sobotu večer."
,,Ouuuu, paní je slušňačka," všichni se zasmáli, vzali si asi 8 flašek nějakého alkoholu. Divím se že jim to vůbec prodají. Já se stále snažila vyskočit pro svůj milovaný třešňový čaj.
Rozešli se a minuli mě v uličce, jeden mě pleskl přes zadek.
,,Idiot jeden," řekla jsem si pro sebe. A znovu jsem skočila.
,,Jo to on je," někoho jsem ucítila za sebou a uslyšela mužský hlas. Otočila jsem se a za mnou stál hnědovlasý kluk a troufnu si říct, že je to ten z parkoviště v tyrkysové mikině v pozadí.
,,Seš tu aby ses mi vysmál nebo tak něco?"
,,Ne, jsem tu abych ti podal ten čaj," koukla jsem na něho a on se mírně natáhl, takže mu vyjelo tričko nahoru, plus jsem ucítila jeho vůní. Podal mi ten čaj do ruky a já cítila kontakt mezi našema rukama.
,,Jsem Ryan mimochodem."
,,Maylin," odpověděla jsem mu a kontakt přerušila, abych si svůj čaj mohla dát do košíku.
,,Hezký jméno," koukl se mi do očí.
,,Mně se třeba jméno Ryan moc nelíbí víš? A myslím, že tvoji kamarádi tě budou hledat, měj se a díky za ten čaj."
,,Fajn, jen jsem chtěl pomoct, see ya," mávl a odešel. Měl tak úžasné oči, ale to je přesně to, co ten hajzl dělá se všema holkama.

Hehe konečně je na scéně pan dokonalý;) No nic mějte hezký den a myslete pozitivně.