Should I hate u?

| 7. překvapení

Po prvním dni ve škole jsem přišla domů a první věc, kterou zasáhly moje oči byl táta, který v obýváku vrtal polici, nejspíš na knihy nebo výstavu jeho diplomů ještě z vysoké školy.
,,Tý jo tati, stává se z tebe Bořek stavitel."
,,No dobrý den, vtipálek přišel domů," otočil se na mě a navázal oční kontakt ,,aspoň jsi po mně," řekl a věnoval se dál své rozdělané práci.
,,To jsem taky ráda," zasmála jsem se.
Vycházela jsem schody, protože jsem chtěla do svého pokoje a učit se..měla jsem ještě co dohánět.
,,Hej May, počkej!" lekla jsem se, tak jsem se zastavila v polovině schodů a sešla je zase dolů.
,,Ano?"
,,Mám pro tebe překvapení."
,,Cože?! Miluju překvapení!" byla jsem nadšená a napjatá zároveň.
,,Já vím, právě proto tě budu mučit a řeknu ti to až u večeře," vycenil zuby.
,,Nee, to si děláš srandu!" máchla jsem rukama.
,,Nedělám a celkově celou pravdu budeš vědět až později," mrkl na mě.
,,Achjo, já tě nesnáším a zároveň tak strašně moc miluju tati."
,,A já tě miluju ještě víc, jako ty mě miluješ a nesnášíš dohromady."
Šla jsem za ním s otevřenou náručí, protože jsem chtěla a potřebovala jeho objetí.
,,Tys mi tak chyběl tati," nechtělo se mi odtahovat se od něj.
,,To ty mě ještě miliardakrát víc, my little May," usmála jsem se.
Asi ještě minutu jsme tam stáli, pak jsem ho pustila a šla nahoru. Potřebovala jsem se učit a pořádně se připravit na další dny ve škole.

18:30
,,Mailyn, večeře!" seděla jsem u stolu a snažila se pochopit důležitou látku v matice. Štvalo mě, že bylo teprve pondělí, musela jsem si totiž ještě pořádně zvyknout, ale dost mě to bavilo. Miluji angličtinu.
,,Už jdu!" zvedla jsem se od stolu a sešla dolů ze schodů.
,,Tak co, zapomněl jsem se tě zeptat jak bylo první den," zeptal se mě táta, když mi dával talíř s večeří na stůl. Sedla jsem si naproti Holly, která mě ignorovala asi tak jako já ji.
,,Bylo to super, dostala jsem uniformu a našla si nějaký nový kámošky," začala jsem jíst a taktéž i táta si vzal svoji porci, sedl si ke stolu a jedl. ,,Tak to je super a co borci?"
,,Jak jako borci?"
,,Otázka se nezodpovídá otázkou."
,,Pane bože, tati jsem tam první den, vážně si myslíš, že už jsem si stihla najít nějakého kluka?"
,,Otázka se nezodpovídá otázkou."
,,Dobře, NE NENAŠLA JSEM SI ŽÁDNÉHO KLUKA, stáčí?"
,,Otázka se nezodpovídá otázkou."
,,TATI!"
,,No dobře," začal se smát ,,nebudu tě dál trápit, teď sněs svoji večeři a pak ti něco řeknu."
,,Děkuju," řekla jsem s ironickým tónem v hlase a dál v klidu jedla svoji večeři.

,,Takže, něco jsem domluvil," seděla jsem na gauči a táta pochodoval kolem mě.
,, Co? Co?!" ,,No, dostal jsem takovou nabídku," koukl na mě, zastavil se a usmál se.
,,Tatii, nenapínej mě!" sedl si vedle mě.
,,Mám jednoho kamaráda, který mi nabídl.."
,,Coo?!"
,,Vím, že ráda zpíváš a vždycky ti to šlo," na pár vteřin se odmlčel a já nastražila své uši ještě víc ,,takže mi nabídl, že tě můžu nechat zazpívat si v našem studiu," dořekl to a já nevěděla co říct. Myslela jsem, že jsem v nějakém filmu, který mi promítají před očima. Až takovou radost jsem měla.
,,To si děláš srandu!" skočila jsem mu kolem krku. ,,Ne nedělám, vím totiž, že vždycky když jsi byla tady u mě v Anglii, tak jsem ti to zakazoval a slíbil jsem ti, že jednou budeš moct. Tak zítra je ten den," koukla jsem se mu do očí.
,,Zítra?! Pane bože, tohle je ta nejlepší věc, co se mi mohla stát! Strašně moc ti děkuju!"
,,Nemáš zač, pro tebe všechno. Já své sliby dodržím vždy," ještě jednou jsem ho obejmula a poděkovala. Byla jsem tak šťastná, že jsem musela rychle vyběhnout nahoru a vše zavolat mamce.

,,Ahoj mami, neuvěříš co se mi stalo!"
,,No ahoj, copak se ti stalo zlato?"
,,Táta mě zítra vezme do studia! Do toho, co jsem vždy chtěla!"
,,To je úžasné," zastavila jsem se, protože mamka mi nepřišla v pořádku. Její tón hlasu a nálada nezněli dobře.
,,Mami, je ti něco?" zeptala jsem se v domnění, že mi odpoví pravdu.
,,Ne May, nedělej si starosti a užívej si to, že jsi pryč z domu."
,,Užívám jsi to v Anglii, ale chybíš mi," řekla jsem, abych ji aspoň malinko potěšila.
,,Ty mi taky moc chybíš," řekla jako bychom se neviděly roky. Najednou jsem v pozadí uslyšela nějaký hluk a křik malé Elen.
,,May, miluju tě, ale už musím jít. Měj se a užívej si Anglii, jak jen nejvíc to jde."
,,Ale mami..."
,,Ahoj May."
,,Ahoj..." máma típla hovor a já se málem rozbrečela. Nepochopila jsem co se stalo a proč jsem slyšela El brečet. Nebrečela zas tak často a když už tak ne tolik a už vůbec u toho tak nekřičela.
Všechny tyhle myšlenky jsem se snažila zahnat tím, že jsem se šla osprchovat. Ve sprše jsem přemýšlela nad vším, co se dnes stalo, protože jsem zjistila, že mě čeká ještě spousty spousty dalších zážitků, věcí a zkušeností, co se mi tady ještě stanou.

Tahle kapitolka je kratší, ale doufám, že se líbí🖤