Should I hate u?

| 3. škola

Přešla jsem skrz obývák až do kuchyně. Tam stál táta a málem mi spadla brada, když jsem za tátem viděla někoho stát..

Stála jsem mezi obloukem do kuchyně a obývacího pokoje. S cizí osobou jsem navázala oční kontakt.
,,Takže May, asi bych ti měl někoho představit," koukl na mě ,,tohle je Holly," koukla jsem se na ni a zpět na táty.
,,Moje přítelkyně," táta mluvil česky, takže mu nejspíš moc nerozuměla.
,,Ahoj," řekla mi a já jsem ji pozdrav ze slušnosti opětovala. Člověk by se neměl soudit podle vzhledu, ale zdála se mi strašně umělá. Kdo však ví jak se chová. Bylo tak dvě vteřiny trapné ticho a táta ho přerušil:
,,Tak fajn, doufám, že si budete rozumět," řekl anglicky a česky mi dodal ,,doufám, že to bereš v pořádku a nejsi na mě naštvaná, nebo tak něco,"
,,Jasně že na tebe nejsem naštvaná tati. Jsem šťastná, když si šťastný ty," nevěděla jsem jestli lžu nebo ne. Jasně, že jsem za něj byla šťastná a už bylo načase si někoho najít, ale je to nezvyk a stále nevím, co si o té ženské myslet.
,,Tak fajn, děkuju May," dal mi pusu na čelo a usmáli jsme se na sebe.
,,Promiň, ale musím už pomale vyrazit nakoupit pár věcí a zařídit poslední věci do té školy, přece jen je pátek a v pondělí už nastupuji."
,,A zvládneš to sama?" mrkl na mě a usmál se.
,,Tatii, nejsem malá holka," zasmála jsem se a bouchla ho ze srandy do ramene.
,,Ale prosím tě," koukl na mě a zasmál se.
,,Tak už utíkej nebo si to rozmyslím a hodím tě tam sám," zasmála jsem se, protočila oči a z horního patra si vzala ještě pár věcí a papírů.

Zamčela jsem dveře od domu a šla na metro, kde jsem musela najít své stanice. Moje orientace v metru je dost špatná a proto jsem se musela asi tak třikrát optat nějakého kolemjdoucího, jinak bych se asi ztratila. Nakonec jsem nasedla správně a snažila se ignorovat to, jak to tam smrdělo a ostatní nepříjemné věci.
Najednou jsem si uvědomila věc která mě mírně zarazila. I když jsou čtyři hodiny, je pořád pátek a to znamená, že se nejspíš potkám s několika studenty, kteří mají ještě vyučování. Tomuhle jsem chtěla předejít, ale stejně se to jinak udělat nedalo.

-

Koukala jsem okolo sebe a snažila se najít cestu kudy mám jít. Opět se projevuje moje orientační schopnost. Naštěstí moje komunikační schopnosti byli lepší, takže jsem se opět vyptávala kolemjdoucích a až asi na pátý pokus jsem se dostala na správné místo. Uvědomila jsem si další chytrou věc.
'Proč jsem do prdele nepoužila navigaci?'
Do smíchu mi úplně nebylo protože jsem to chtěla stihnout do toho, než jim skončí hodina a všichni mě uvidí. Byl by to chaos, ale bylo mi jasné, že to nestihnu, zbývalo mi totiž jen 15 minut. Dál jsem neváhala a nějakým způsobem se dostala do budovi školy. Byla velká a poměrně hezká, prostě klasická škola akorát na vyšší úrovni než většina českých škol.
Musela jsem najít ředitelnu a proto jsem šla podél modrých skříněk. Na každé z nich bylo příjmení vlastníka. Šla jsem kolem nic a četla si je na přeskáčku: 'Coleman, Sharon, Dodge, Greenwood, Angler, Laughton, Tidwell, Brightwell, Beaumont, Newellmore, Wellford, Debbers, Tucker, Upton...' skoro jsem to nestíhala číst bylo jich mnohem více. V ten moment jsem narazila na konec řad skříněk, na posledních byly prázdné bílé jmenovky. Nějaká z nich bude nejspíš moje budoucí.

,,Zdravím slečno, potřebujete něco?" zavolal na mě s poloviny chodby vpravo nějaký muž v saku.
,,Ehm- dobrý den, jsem nová studentka a hledám ředitele této školy," trošku jsem se ho lekla, takže jsem byla mírně v šoku, naštěstí jsem stihla správně zareagovat. První dojem dělá přece hodně.
,,Tak to jste našla správně," usmál se na mě starší muž, otevřel dveře po své pravé ruce a naznačil ať vstoupím. Zrychlila jsem k němu krok a vlezla do jeho kanceláře. Zavřel za námi dveře a podal mi ruku:
,,Nichwell," potřásla jsem mu rukou.
,,Newmark," usmál se.
,,Tak můžete se posadit slečno Nichwell," řekl a posadil se do svého křesla. To stejné jsem udělala já akorát s černou židlí naproti němu. Na stůl jsem rozložila většinu svých papírů a celou dobu, jsme se bavili o tom, co mě čeká, co potřebuji a co kde musím podepsat.

,,Tak děkuji za vaši trpělivost pane Newmarku," řekla jsem když jsme stáli u dveří, když už jsem odcházela.
,,Nemáte zač, spíš já děkuji, že chcete studovat na naší škole," řekl, natáhl se a já myslela, že mi chce znova podat ruku. Místo toho si moji zval a políbil ji. Byla jsem mírně v šoku ale to už on pomalu zavíral dveře, nevím jestli tohle je v Anglii normální, ale nejspíš ne.
,,Mějte se slečno," řekl ještě. Šla jsem po chodbě.
,To víš, že jo ty starej pedofile'
řekla jsem si pro sebe a v tom začalo zvonit.
,,Sakra," zanadávala jsem si. Ze všech tříd se vyřítili děcka a já měla co dělat abych se protáhla, protože všichni šli ke svým skříňkám a chtěli být co nejdřív doma. Stejně tak jako já, protože mě ještě čeká dlouhá cesta metrem a tak dál.
Podařilo se mi prorvat skříňkami a musím říct, že tam byli fakt mega hezcí kluci. No jo no, konec konců, jsem v Anglii, co jsem čekala.

,,Heej!" když jsem vyšla ze školy a šla přes parkoviště jsem slyšela jak na mě někdo křičí ,,ty nová, hezkej zadek!" a smích. Na tohle bych si měla asi zvykat, neděje se to jen v Anglii, když jsem se otočila viděla jsem partu asi osmi kluků, neměli na sobě uniformy ale už se asi stihli převléct. Měli na sobě různě barevné mikiny a stáli buď opření o auto nebo o sebe nebo jen tak. A koukali na mě.
,,Mám to brát jako pochvalu?" zakřičela jsem zpět asi nejblbější věc jakou jsem mohla. Koukli se na sebe a skoro všichni se začali smát. Cítila jsem se trapně a docela nemožně. Jeden z nich v tyrkysové mikině na mě jen tak koukal a výsměšně usmál, vypadal jako kdyby se nudil. A druhý byl na svém telefonu a vůbec nevnímal situaci, jako kdyby byli zvyklí. Ostatní se mi ale smáli jak blbí. To mi to ale krásně začíná.

Další díl je venku🤭
Užívejte života a mějte se hezky.