WHITE CROW

4. Kapitola

Pěst se nekontrolovaně blíží k mé tváři. Podkopla bych jí nohy, ale při pádu se těžko něco ovlivním. Zády narazím o tvrdou zem a z úst se mi ozve jen zaškrcený sten od bolesti. Její rána naštěstí minula a dopadla těsně vedle mé hlavy i přesto všechno jsem ještě k tomu zaklíněná mezi ní a zemí bez možnosti utéct. Obkročmo sedí na mém břiše, přičemž bych ji ani netipovala od pohledu, že je takhle těžká. 

"Co po mě vlastně chceš?! Když jsem tedy vrah, tak mě buďto zabij a nebo mi vysvětli, čím jsem se tak provinila?!" Už nejsem schopná udržet chladnou mysl, i když tu neudržuji už od doby, co začala mluvit o Sharlot. Zuřivě se dívám do očí Alyss, když očekávám nějakou odpověď a nebo ránu, jenže místo toho na moji tvář dopadnou její slzy. "Opravdu pláče."

Veškeré emoce se uklidní a místo zuřivosti zůstávám ležet bez jakéhokoliv dalšího slova. Jediné co vyrušuje ticho mezi námi jsou její vzlyky po dobu několika minut než konečně promluví. "Nic nechápeš. Jsi tak hloupá, že nevidíš kam vlastně patříš."

Měla pravdu. Nic nechápu, ale čemu se diví, když náhle dojde, jak princezna ze Sáby a předhodí mi do obličeje takové bahno, které se snažím už po několik let smýt ze svých myšlenek, avšak marně. Sepnu zuby silně k sobě a pokusím se ji ze sebe shodit místo toho, abych s ní vedla nějakou rozumnou konverzaci k dané situaci. Má ale sílu větší než mám já a tak přichází jen další neúspěch. 

"Jak dlouho mě hodláš takhle držet?"

"Vím, že jsi obdařená. Vím, že jsi hyena a vím, že ten den jsi zabila nevinného." Po tváři se ji znovu spustily proudy slz. 

Šla úplně mimo mojí otázku, až sama uvažuji, jestli jsem ji položila zřetelně na hlas, ale to teď není důležité rozhodně nemohu ignorovat to, co vyslovila ona."Stejně by zemřela nemohla jsem ji tam nechat v bolestech zdechnou, jak nějakého psa!" křičím a cítím, jak se mi chce taky brečet. 

"Ten den jsme obě přišli o někoho důležitého v našich životech. S rozdílem, že oba jsi popravila ty!" Její hlas. Byl plný nenávisti a zloby díky které mi tuhla krev v žilách. "Dva nevinné?"

"Mezi nájezdníky byl i můj dlouholetý kamarád, který byl taky obdařený. Nebyl tak silný ve své moci, jako ty, ale měl naplnit proroctví spolu se mnou a ty jsi to posrala. Zabila jsi ho bez toho aniž bys uvažovala, proč ti lidé vraždí nevinné. Samy jsou oběti. Nechtěli ty lidi zabít o nic víc než ty tu holčičku! Můj kamarád nezabil jediného člověka spíš naopak byl tam mezi prvníma a několik lidí se mu podařilo zachránit s tím, že jim řekl ať utečou. Je mi líto, že nestihl i tvoji malou kamarádku, ale to neznamená, že ti to dávalo právo ho zabít!" Cítím, jak do mě celou dobu buší pěstmi, ale ne nijak silně. I přesto je to menší bolest než to co mi právě říká a já to vstřebávám jak nějaký jed do těla. 

"Zabili Sharlotu. Oni.....oni způsobili peklo." Nemohu tohle přehlédnout. Vždyť to byli vrazi. Tvář lehce skloním do boku a vlasy mi spadají do očí. Z úst se mi vydere tichý vzlyk. Nejde to vidět, ale cítím, jak mi stékají slzy a dopadají na zem. "Vzali mi všechno. V rukou mi umřel kocour, který ke mě večer lehával. Na verandě ležela mrtvá stařena, která se těšila z každého dne, jelikož si říkala, že stále nezemřela ve spánku. Vzali ji život jen kvůli rozkazu. Malé děvčátko, co se radovalo z tohohle prohnilého světa umíralo v ukrutných bolestech a šeptalo, že nechce umřít a ty je ještě hájíš? Co jsi to za člověka, když ospravedlňuješ činy těch, co vynesli peklo na povrch." Očividně jí můj projev zaskočil, ale popravdě je mi to fuk pro tuhle chvíli. Myšlenkami jsem znovu na tom místě, kde skončilo veškeré štěstí. Náhle, ale propuknu v hlasitý křik, když se Nihil začal znovu rozrůstat nad tou bolestivou vzpomínkou. Začnu si tlačit na rameno se snahou tu bolest umlčet.

Alyss chvilku nechápavě zírá, ale když odhrne rukáv a spatří černotu okamžitě se ji v očích objeví zděšení. "Vypadni! Teď za sebe neručím!" ve chvíli, kdy se znovu nihil začne rozrůstat jen povzbudí moji agresi o 100% a to není dobré pro nikoho, kdo je v mé blízkosti. Možná, když mě teď pustí ještě stihnu zaběhnout do stodoly, kde svoji agresi vybiji na věcech, co bolest nevnímají. 

"Uklidni se." Ona na mě mluví? Proč neutíká? S jejím výrazem, který měla když spatřila Nihil jsem si jistá, že ví o co jde, tak proč......proč je stále tu?

"Kde bydlíš? Tohle nesmí nikdo vidět odvedu tě domů." Kdyby někdo spatřil Nihil došlo by ostatním s kým mají tu čest celou tu dobu a poprava by byla hned na místě to je mi jasné, ale nechtěla mi ještě před chvilkou vrazit pěstí do tváře? 

Chvilku váhám zda je dobrý nápad přizvat si ji do stodoly, ale pravdou je....co tím vlastně ztratím? Už teď na mě uvrhla podezření v pivnici, když před všemi odkryla moji minulost a těžko jim budu vysvětlovat, jak se věci mají. 

"Dělej není čas!" 

"Na kraji města je opuštěná stodola v ní spím." Nechápu, čeho tím chce dosáhnout jde si takhle maximálně pro výprask, ale když se z její pomocí dostanu na nohy a následně i domů, jsem ji koutkem své duše vděčná. 

Opatrně ukládá mé tělo do slámy a sleduje jak se mé smysly ztrácejí. "Jen klid nepropadej tomu ano?" Byla tak vlídná, že mé emoce mezi sebou rozporovali. "J....Jak dokážeš takhle měnit neustále povahu?" zeptám se tiše a najednou začnu uvažovat i nad tím zda s ní mluvím dostatečně zdvořile. Co je ta holka sakra zač a jak mě zvládá takhle ovládat emočně?

Lehce se zasmála nad moji otázkou. "To osobnosti ve mě se mění." Odvázala obvazy, aby spatřila, jak je celá ruka od temných čar Nihilu. Růst se zastavil u ramene, když přiložila svoji ruku na moji zohavenou kůži, když z její dlaně se vypustil býlí dým. Má mysl se znovu zostřila a bolest ustupovala. "Co jsi sakra zač? Neříkej mi, že jsi normální obdařený." Tohle by nikdo jen tak nezvládl, i kdyby měl mít sebevíc léčivé šamanské zvíře. 

"Slyšela jsi tu povídačku o White Crow?" Její otázka spolu s odpovědí v jednom mi způsobí prudké bušení srdce. Už od dob, co byli svrženi obdaření se světem neslo poselství, že jednoho dne se narodí dva obdaření. Jeden z nich bude takzvaný White Crow. Moc tohoto obdařeného je výjimečná. O tom druhém obdařeném se až tolik neví. Nebyl tak podstatný jako White Crow který má sesadit veškeré krále a usadit tam jen ty, kteří budou vládnout spravedlivě. Každý z obdařených si nalezne svého budoucího krále kterého bude ochraňovat a předvede ho před White Crow který rozhodne zda se tento člověk hodí na trůn a určí mu zemi. Od té doby se králové bojí, že se proroctví jednou naplní. Je to i jeden z hlavních důvodů, proč je hromadné vyvražďování obdařených. 

Co asi, ale nikdo nečekal je to, že tuhle moc má dívka a ne chlapec. Je pravda že pověsti si lidé předělali do obrazu svého a každý by nejradši spatřil svalnatého muže, který bude ochraňovat tenhle svět a nikdo proti němu nic nezmůže. Místo toho je to ale dívka, která je drobná a pohublá. 

Jestli je pravda, co říká, tak měla pravdu i v tom, že jsem právě proroctví zničila. Zabila jsem člověka co nás měl zachránit?!

Pokračování příště: