WHITE CROW

5. Kapitola

Netuším, kdy jsem usnula, ale byl to po dlouhé době poklidný spánek skoro si v podvědomí říkám, že to co se odehrálo včera bylo jen součástí snu. Pravda je, ale jiná. Ucítím lehké zavrtění a mručení díky kterému se začnu probouzet, a když otevřu oči zůstávám v šoku. 

Hned vedle mě spočívá Alyss, která má lehce pootevřené rty díky, kterým oddechuje ze spánku. Je, ale až moc blízko, takže má maličkost se začne trochu odtahovat......."Ona mě drží?"

Koutkem oka pátrám po její ruce, kterou má přehozenou přes můj bok a tím mi znemožňuje, jakýkoli vzdálenější pohyb. Chvilku opravdu váhám nad tím, že zůstanu takhle ležet a nechám ji odpočívat, jenže to nejde. Mám k tomu své vlastní důvody a tak ruku silou vezmu a položím vedle ní. "Hmmm." Tiché zamručení z jejich úst oznámí její probuzení, které jsem zapříčinila já. 

Nemohu dovolit, aby si všimla v jak vzájemné blízkosti jsme. Beze slov se zvedám a usedám o kus dál do malé kupky slámy. Při nabití vědomí mi věnuje úšklebek a očima mě zkoumá, jakoby se včera nenadívala dost. 

"Dobré ráno" odvětí s hlasitým zívnutím. 

"Dobré" zamrmlám a čekám, jestli se zvedne a odejde. Přeci jen už není dál, co řešit. Zničila jsem proroctví a ona mohla vlastně normálně žít, bez toho aniž by se musela řídit starou pověstí. Třeba je to opravdu jen hloupá povídačka. Co si to namlouvám. Prostě se musím smířit s tím, že mé svědomí, už nikdy nebude čisté a za tohle určitě půjdu do pekel. 

"Nad čím přemýšlíš?" Myšlenky se utnou a znovu se věnuji ji. Ačkoliv je to dívka, tak její krása nezná mezí. Nedivím se tomu, že je White Crow vždyť i její vlasy, které září na dálku tím, jak jsou bíle, dávají jasný důkaz toho kam patří. 

"Nad ničím. Jak dlouho hodláš okupovat můj dům?" 

Její smích je v tuhle chvíli, ale pichlavý. "Hej, co ti přijde směšné?!" ohradím se. 

"Ty" nečekám, tak upřímnou odpověď, a proto nejsem schopná ani jakékoliv další odezvy. "Celkově to, jak žiješ. Stodole říkáš, že je to tvůj dům a živíš se krádežemi. Tvoje zdraví už dlouho nevydrží a k tomu jsi sama. Dá se tomuhle říkat vůbec život?" zamyslela se sama nad svými otázkami a já stále nechápu, jak tohle dokázala říct s takovou lehkostí a nadsázkou. Připadám si hloupě, když si tohle vyslechnu, ale co je jí potom?! Je to můj život ona se může sebrat a žít svůj slavný osud. 

"Nehledě na to, že jsi zničila proroctví. Smůla se ti lepí na paty, jak vidím." Už chápu, proč jsem ji včera dala pěstí a nejspíš chce přídavek, jenže dneska se na tuhle úroveň nesnížím. "Drž hubu a vypadni." Čekala tuhle odezvu. Zvedne se a přejde přímo ke mě, když cítím, jak mi uchopí bradu a její oči se dívají do těch mých. Nepříjemný pocit projíždí celým tělem jako kudla. Mám dojem, že její zelené oči právě vstřebávají veškerou moji minulost i povahu, ještě jsem se nikdy necítila takhle obnažená zevnitř. Byl to sice jen trik, který znám už od malička, ale jí bych za to darovala medaili. 

"Proto. Buď mojí pobočníci přeci jen mi to dlužíš za zabití kamaráda." Přikyvuji ani nevím na co, jako zhypnotizovaná, a až po chvilce mi dochází, co vlastně za hloupost vypustila ze svých úst. Než se stihnu ohradit a vzít svoje slova zpět, tak v klíně přistane plný měšec zlaťáku. 

"Wau" kdyby to šlo, tak místo zorniček mám blýskající se penízky, jenže je to jen komická představa v mé hlavě, která by vypadala sakra super. 

"Tak se zvedej musíme vyrazit." Sotva jí odsouhlasím jednu věc a už mi rozkazuje. Nechápu tu holku chvilkami vypadá jako anděl, ale pak přijde prudká otočka a místo ní je zde hotový vládce pekel. 

"Nemůžu odejít." Moc lidí na mě spoléhá v tomhle království a nebýt krádeží na které se zmůžu jen já, tak by pošli hlady. Je to sice sobecké v jistém ohledu, ale nemohu je zde nechat. Tedy aspoň si to myslím do doby než uslyším větu. "Vše je zařízené nemusíš se o ně bát. Navíc pokud chci proroctví ještě nějak zkusit zachránit, tak potřebuji pomoct......plus k tomu. Nebude jim lépe, když na trůn usedne spravedlivý král?"

Rozhodně ví, o čem mluví, ale chci být součástí historie? Pouhý ušmudlaný tvor, jako já, co nemá ani kousek štěstí? 

"Dlužíš mi to." Rozhodne místo mě a s těmi slovy už otvírá dveře od stodoly. "Vím, že se bojíš, ale svět nás potřebuje jasný?"

Na jednu stránku má ta holka můj obdiv. Vzít si za pobočníka, vraha svého kamaráda je šílené, ale ona si to očividně nemyslí. Asi mám potenciál pro jejího ochránce nebo nevím.

"Ještě počkej" zastavím ji než vyjde ze stodoly a s tím, jak se otočí už chytá i měšec který mi dala. 

"Nechci být placená za něco, co jsem sama způsobila stačí, když za mě zaplatíš jídlo. Jestli se budeme přesouvat do nějakého města klidně se prospím venku." Na tváři mi vyskočí radostný úšklebek. Sice vnitřně soupeřím se strachem z okolního světa, ale má pravdu. Žiji sama a ve stodole. Živím se jen zločiny a nic jiného vlastně nedělám než, že přežívám ze dne na den. 

"Jsi fakt idiot, ale budiž. Každá koruna dobrá." Úsměv mi opětuje a spolu s ním i odejde už ven. Asi nemáme moc času nazbyt. Teď nás čeká nová pouť životem a není čas otálet. Uchopím špinavý obvaz, kterým si zakryji Nihil na ruce a následuji Alyss ven. 

Znovu sluneční den. Znovu plno lidí v ulicích, ale tentokrát je to jiné. Následuji Alyss, která jde kupředu a až u zahrady s tulipány se zastaví, aby se opřela o zábradlí. "Nedostaneš tedy najíst do doby než se naučíš pravidla mého pobočníka." vytáhne ze své brašny sešit, který mi strká do ruky.

"Pravidla pobočníka?" zaskočeně koukám na první stránku při otevření rozpadajícího se sešitu. Zády se opírám o zábradlí s tím, že vypuknu smíchy nad větou která je mezi posledními. "Opravdu tu máš napsané, že budu vychovávat tvé dítě, když budeš na misích nemáš to nějak moc promyšlené dopředu?"

"Musím se pojistit pro všechny případy a až jednou potkám chlapa svých snů a porodím mu dítě, tak nehodlám zanevřít na svoji práci, což je boj s nespravedlností." Utrhne jeden z tulipánu a začne si s ním pohrávat. "Jednou zjistím, co je to láska." Špitne to do větru, tak abych to neslyšela, jenže můj sluch je lepší než si myslí.

Koutkem oka vidím její zasněný výraz, když mi v hlavě bije myšlenka, nad její jistotou z toho, že vyhrajeme a přežijeme 

Pokračování příště: