WHITE CROW

9. Kapitola

Vracím se nahoru po schodech s tácem jídla. Nebylo to nic úchvatného k jídlu, tak jako vždy jen chleba, sýr a máslo, ale k tomu i trochu zeleniny, kterou jsem musela smlouvat s hospodským ne zrovna za malý peníz. 

Nohy mě nesou až ke dveřím, kde se, ale zastavuji s tím, že hledím na kliku od dveří. Měla bych vejít, ale v hlavě se mi noří tisíc myšlenek a ani jedna není dobrá. 

"Ten muž.......kdo vlastně celou tu dobu byl? Nemohl být přece nijak můj příbuzný a jestli jeho slova byli pravdivá......tak co mi vlastně koluje v krvi za hnůj?"

"Mám právo vůbec žít, když můj předek byl zrádce? Jak jen mohu bojovat za spravedlnost, když jsem nejspíš zločinec.....Ničemu moc nerozumím, ale jedno vím určitě a to....."

Myšlenka se zastavila, když se dveře otevřeli a ona tam stála s klidným přesto vážným výrazem. Shlížela na mě, jakoby přímo věděla, co mi projíždí hlavou za ohavnosti. "A...Allys" zašeptám její jméno, když po dlouhé době mám znovu ten pocit, jako bych byla celá obnažená vnitřně. Cítím se vůči ní natolik podřazená, že pociťuji chvění v konečcích prstů a nedovolím si vstřebávat do plic tolik kyslíku, co ona. 

Její víčka se náhle zavřou a z úst se jí vydere tichý vzdech. Tělo, co bylo ještě před sekundou rovné jako pravítko se náhle hrbilo, jako stará žena. Vypadá, jak by něco chtěla říct a já jen upřeně hledím na to, jak mi hodlá nejspíše promluvit do duše. 

"Bude mi kázat v myšlenkách? Vypadá to, že do mě opravdu vidí. Třeba řekne i nějaké utěšující slova, abych se cítila lépe". Tolik toužím potom, aby mi cokoliv moudrého řekla a já se přestala vnitřně trhat na kousky. Pootevře ústa a já pociťuji, jak se veškerá napětí ve mě shromažďuje. 

"Mám hlad, co ti tak dlouho trvá?" optala se najednou.

"T....to nemůžeš myslet vážně....." veškerý respekt, který jsem z ní cítila zase zmizel jednou větou, co vydala z úst a ani nijak nepociťuji zklamání spíše naopak něco úplně v koutku duše tohle čekalo. "Dobrá jdeme jíst má paní."

"Paní?" Hleděla na mě s tím nechápavým pohledem, který měla vždy, když pravím něco zvláštního. 

"Ano....jsi přece má paní ne? Nosím tvoje věci i jídlo. Bojuji za tebe a vlastně tě vedu k tvému životnímu vrcholu" projdu kolem ní, jakoby nic a tác položím na stůl. Cítím neustále její pohled na mě. "Ještě něco si má paní bude přát?" Jen co tohle dořeknu, tak mě nemine pohlavek. "Za co to bylo?!" ostře po ní vyjedu. 

"Neměla bys řvát po své paní..." odmlčela se. Rozhodně dávala najevo to, že se jí takové oslovená nelíbí. "Jsem Allys..."

"Vždyť já vím, jen si z tebe utahuji" zasměji se nad tím a dám si jedno rajče do úst, když ji následně věnuji i úsměv. Pozastaví se nad tím a pak přejde ke stolu, kde si vezme kousek chleba a sýr. Koutkem oka sleduje mojí ruku, která je obvázaná, aby nešel Nihil vidět. Nejspíš jí ještě trápí to, jak se to rozrůstalo.

Po zbytek snídaně jen obě dvě mlčíme, ale není to nijak napjaté. Tímhle způsobem odpočíváme po včerejšku a nabíráme síly do dalšího dobrodružství. 

Po jídle se odebereme dolů, kde se rozloučíme s hostinským a naše kroky směřují ven z vesnice. 

"Jaký máš vlastně pocit z první zachráněné vesnice?" prolomí to ticho, jelikož už si chce povídat, ale moji odpovědi se nedostane a není ani divu. 

Celou cestu ven z vesnice nevnímám nic jiného než jen lidi, kteří nás vítali při cestě sem a stále žily. Děti si radostně hráli a motali se pod nohami. Jediný život nepřišel nazmar a všichni byli pro teď v bezpečí. "Pozor" vyhrkne Allys, když jedno z dětí upadne, ale naštěstí se mu nic nestane, ovšem to co nalezne na zemi ho vyděsí. 

"Mami!" vykřikl a běžel k ženě, která stála u jednoho stánku. Okamžitě svého syna objala a prohrábla mu vlasy, když se snažila zjistit, co se děje. 

Já i Allys jsme moc dobře věděli o co jde. Několik šlápot obřích ještěrů, kteří se v noci zabořili do země svojí těžkou váhou. 

"Jdeme" rozkážu tentokrát já, když se vydám prudce dopředu. Musím strýce zastavit než způsobí více bolesti. Je mi jedno, jak to udělám, ale nedovolím, aby se opakovalo to, co udělal Sharlot, mé rodině a lidem z naší vesnice kteří se ničím neprovinili. Ruce pevně tisknu v pěst a pociťuji ten odpor a nenávist která mě žene jen víc k tomu, že ho chci zničit. Smazat z povrchu zemského. 

Došlo jí, že pro teď si se mnou asi moc nepopovídá. I kdyby chtěla, cokoliv říct nebo jakkoliv mě zastavit, tak žádná slova nemají takový účinek aby utichly křivdu, která se stane člověku tím, že přijde o své blízké jen kvůli hloupé moci.  

Ani nevím, jak dlouho ji nutím jít. Vlastně ani netuším, jestli jde za mnou. Úplně jsem vymazala její přítomnost do chvíle než promluvila. "Počkej."

Ohlédnu se na ni, abych ji viděla už udýchanou a vyčerpanou. Mě hnala pomsta, ale jí nehnalo nic kromě proroctví, které se stejně nedalo uspěchat. "Promiň" šeptnu a s těmi slovy odložím batoh ke stromu. Stejně už se stmívalo a odpočinek byl teď nejlepší variantou jak nabrat síly. 

Rozsvítila jsem lampičku a vytáhla mapu, abych se ujistila, že jdeme vlastně správným směrem k našemu dalšímu cíli. "Hele, až vyplníme tvoje proroctví myslíš, že bych se mohla na pár dnů vrátit na místo, kde jsem žila?" optám se, ale uslyším jen klidné oddechování. "Usnula. Opravdu jsem ji nejspíš dost utahala."

Hlavu si opřela ve spánku o mě. Nejspíš nebyla ráda, když byla sama, ale toho si nešlo nevšimnout za poslední dobu. Pozvednu ruku a jemně jí přes ní přehodím, abych ji neprobrala a začnu zkoumat ještě mapy. Vše vypadalo, ale podle plánů dobře. Zítra bychom měli dojít do města, kde můžeme nabrat více surovin za levnější částku než na vesnicích. Ekonomická krize dělala své ale ve městech byla vždy ekonomika lepší díky chudým které nechali umírat na hlad a králové to neřešili. Byli to povolené ztráty, které nikdo neřešil a jídla tím pádem bylo více pro střední a bohaté vrstvy. 

Je mi jasné, že teď budu pro chudé i já v té střední vrstvě kterou tak nenávidí. Mám na jídlo a vypadám slušně oblečená. Přesto mě to ani nijak moc netrápí. Přeci jen chudoba byla už brána jako normální věc a Alyss má pravdu. Jedině, jak jim mohu pomoct je to, že ji dovedu za jejím proroctvím a ona nastolí klid a mír. "Naše White Crow."

pokračování příště: