WHITE CROW

6. Kapitola

"Stále myslíš na svůj domov?" otáže se Alyss, když se neustále ohlížím za sebe nebo zamlklá pochoduji za ní jako ocásek. Je to sice, už týden, co jsem přikývla na její návrh pobočníka, ale nijak spolu nemluvíme a zdá se mi, že jen bezvýznamně putujeme z vesnice do vesnice. 

"Ne. Tedy vlastně ano, ale co na tom sejde." Nafouknu lehce tváře, když sama nevím, jak odpovědět, ale nemá cenu zakrývat lži, když to stejně na mě pozná. "Kam vlastně míříme teď?"

Ani se neotočí, aby mi na otázku nějak odpověděla, jen upírá pohled stále před sebe a věnuje se cestičce v lese, abychom nezabloudili. "Máme namířeno do vesnice, která je známá svým vínem. Chtěla jsem ho vždy ochutnat."

Mám dojem, že asi blbě slyším. "To jako vážně jdeme do nějaké vesnice jen kvůli toho, že se chceš ožrat? Mohla sis přeci koupit nějaké víno v předešlých vesnicích a tuhle přebytečnou cestu jsme nemusely vůbec absolvovat." Má slova byly a jsou pokaždé k ničemu. Má svoji vlastní hlavu a s tím člověk nic nenadělá, i kdyby se dohadoval půl dne. Vždy bude po jejím, ale štve mě to.

Za tu dobu, co stojím po jejím boku pochytím i pár věcí a jednou z nich je její tvrdohlavost. Naštěstí ji, ale omlouvá to, že se narodila v měsíci Berana. 

Náhle do ní, ale zezadu vrazím, kdy se zastaví a pohled má zamyšlený. Že by si vzala má slova k srdci a šly bychom někam, kde bychom byli užitečné? Má naděje stoupá, když mi věnuje i pohled a dlaň položí na moje temeno hlavy. "Řekni mi." vydere z úst smrtelně vážně. Na cokoliv jí odpovím pokud to znamená, že nebudeme muset jít touhle cestou. 

"Chutná ti více bílé nebo červené víno? Stále se nemohu rozhodnout, které si dám jako první." 

Tohle nemůže myslet vážně. Nevím jestli si ze mě utahuje nebo zda je tak hloupá. Čekala bych nějakou akci, když se plahočím všude možně a ona má být ta co zachrání náš svět. Místo toho, ale tahám její přebytečné věci na zádech a ona se jde do jedné z vesnic ožrat. Úchvatné.

"Fakt netuším víno nepiji" odfrknu lehce popuzeně a než se nadám, tak místo nějaké další konverzace uchopí svoji bradu a zamyšleně pokračuje dál v cestě. Nechápu, jak může být furt tak klidná. Je to White Crow měla by řešit, co se bude dít nebo třeba vymýšlet strategii pro první kroky ke zlepšení světa, ale asi bude lepší, když si nad tímhle přestanu lámat hlavu přeci jen. Není to moje starost. 

Mlčky znovu následuji Alyss a zastavím se spolu s ní, až na vrcholu kopce, kde se přímo pod námi tyčí vesnice, kde to očividně žije. Byl už odsud slyšet smích dětí a radostný jásot. Okolo vesnice se rozléhají hroznová pole, kde už staré ženy spolu s ženami středního věku obírají víno. Vypadá to skoro jako ráj a na chvilku zavzpomínám i na svoji starou vesnici a Sharlot se strýcem. Strýc. Zajímalo by mě jestli tam také umřel, jelikož jeho tělo nebylo v ten den k nalezení, ale nejspíš ho zasypaly sutiny a tak mi nebylo ani umožněno spatřit ho naposledy.  

"Tak jdeme" vyhrkne Alyss radostně a spolu s tím se rozběhne z kopce. "Počkej! Uvědom si, že nesu tvé věci!" Zase její bezohlednost. Mohla by někdy projevit trochu empatie a pomoct mi s veškerým nákladem na mých zádech. Na druhou stranu zase nabírám rychleji svalovinu a výdrž, jenže když se stejně nic neděje, tak k čemu mi to je.

Na můj ohlas, ale nebrala ohled a už byla někde mezi lidmi. "Super.....teď ji můžu hledat po všech čertech."

Jen, co do vesnice vkročím, tak si povšimnu starého muže, jak sedí na verandě a mává mi, jakožto pozdrav pro nového příchozího. Mé srdce se na chvilku zastaví, když vše zde mi začne nahánět vzpomínky do hlavy z doby před pěti lety.