The Comeback CZ (Liam Payne)

Kapitola 9 - Utěšování

Kapitola 9 – Utěšování

Snažím se udržet, podívám se koutkem oka na Cassidy, která vzlyká, z nosu ji teče a celé její tělo se třese. Když cítí můj pohled a otočí se, aby se její oči střetly s mýma, rozbrečí se ještě více. Nečekám na slovo nebo znak nebo tak něco, prostě se pohnu tak, že své paže omotám kolem ní, přitahuji si ji k mému tělu, ochraňujíc ji. Stále vzlyká do mé hrudi, držíc se mého trika jako by ji na tom život závisel. Její malé tělo škubne s každým vzlykem a láme mi to srdce víc než epizoda, kterou jsme zrovna viděli.

No jo, ona brečí – a já se ještě držím – protože jsme se zrovna dívali na Doomsday. Věděli jsme, že je to Rosino rozloučení, ale nikdy jsme si nepředstavili něco takového, zlomilo to naše srdce tak moc jako Doktorovo.

„To není fér! Řekla, že s ním zůstane napořád!“ stěžuje si s jejím hlasem tlumeným, když stále schovává svůj obličej v mé hrudi.

Konečné titulky se nepřestávají zobrazovat, když nám hlas v televizi říká, abychom se dívali na Pána Času, Confidential, abychom zjistili více o natáčení této epizody. Nemyslím si, že to zvládneme, i když si myslím, že se na to stejně podíváme.

Nemyslím si, že existuje člověk, který by nebrečel při tomto díle. Russelle T Daviesi, všechny jsi nás zničil.

„Proč? Vždyť spolu měli být? Rose a její Doktor!“ brečí a já ji obejmu pevněji. „Jeho tvář, když ona… o můj bože.“

Obejmu ji ještě pevněji. Cass není ten typ holky co by takhle brečela kvůli televiznímu pořadu, nebo tak něco. Naposledy co jsem ji viděl takhle brečet bylo když ji její mazlíček, Pan Whiskies, její kočka umřela. Ona je hodně silná, ale tahle epizoda vážně zlomila její srdce. Opravdu milovala Rose a Doktora jak byli spolu, dokonce o nich i četla příběhy napsané fanoušky… a teď se to nikdy oficiálně nestane. Vždycky říkala, že tu nejsou více spřízněné duše než tyto postavy, že jejich vztah je tak nádherný, že o takovém sní. Chce najít takovouhle lásku. Mysleli byste si, že dívka jako Cassidy by chtěla Prince na bílém koni, ale ne, ona chce Doktora, jako ho našla Rose… a potom ztratila.

„Já vím.“ Řeknu ji a snažím se znít silněji, ale můj vlastní hlas se také třese. Je to zázrak. Ještě nebrečím jako Cass, tahle epizoda byla jedna z nejsrdceryvnějších, jakou jsem kdy viděl.

Chci říct něco jiného, ale myslím si, že nic nemůžu utišit tu bolest. Je to těžké vysvětlit, když jste tak moc investováni v té show, že cítíte bolest postav jako svou vlastní. Když Doktor ztratil Rose v paralelním vesmíru, jen vědět to že za ní nemůže jít a že ji ani nemohl říct, že ji miluje… tento druh bolesti vás roztrhá na kusy. Opouštění bez rozloučení musí být nejhorší věc na světě, nemůžu si představit něco horšího. Pro oba dva. Rose, která čeká, až uslyší tyto slova, ale ztratí ho ještě před tím než by ji to stačil říct, a Doktor, ztratit kontakt předtím než by ji mohl říct, že ji miloval.

Ne, není nic horšího než tohle.

Kdybych se někdy zamiloval do někoho tak moc jako Doktor, řekl bych ji to za každou cenu.  Neriskoval bych, aby se mi něco takového stalo. Pokud budu někdy milovat někoho, jako Doktor miloval Rose… tak bych ji to řekl. A to je slib, který dodržím.

A když tak zírám na Cass, přemýšlím o citech, které pro ni chovám. Pořád byla mou nejlepší kamarádkou, odjakživa co si pamatuju a pokaždé co jsem ji vídával, jsem ji tak viděl, jako mou nejlepší kamarádku. Skoro jako kluka, tak jako mě. Ale dnes vypadá jako dívka, jako křehká dívka, která mě potřebuje, když vzlyká v mém náručí. Ona se mění, už to dávno není ta sedmiletá holčička, která semnou hrávala fotbal i přesto ostatní holky chtěly mít přespávačky a hrát dívčí hry. Mění se v dívku, myslím. V jejích 12ti letech ztratila ten dětský pohled a stává se motýlem, roztomilým  motýlem. Dělávala to každý den, ale dnes jsem si toho opravdu všiml. Všiml jsem si, že Cass už není kluk jako já, ale to vážně dívka, nádherná dívka.