First & Second Chance [VAV Fanfiction - CZ]

6. kapitola (Min Hee)

Přiběhla jsem do jídelny a zakřičela: "Hyo! Co jsi jí udělal?" Ječela jsem po Yoon Hovi: "Co jsi jí řekl? Proč jí pořád ubližuješ? Víš, jak se kvůli tobě ta holka trápí?" Najednou mě někdo chytl za ruku, podívala jsem, kdo to je a viděla jsem, že to je Hyo.

 "Hej Min, nech ho, prosím, být. Chci jít pryč." Vzala jsem ji za ruku a táhla jsem ji pryč. Už v tomhle domě nechci být ani minutu, chudák Hyo se málem složila.

 "Kam jdete?" zeptal se nás Chung Hyeop, když jsem chtěla otevřít dveře.

 "Beru Hyo pryč. Koupím jí čokoládu a potom pojedeme domů," řekla jsem rozhodně.

 "Jedu s vámi." Chtěla jsem protestovat ale myslela jsem, že by se Hyo cítila lépe ve větší skupince, aspoň rychleji přijde na jiné myšlenky. Konečně jsme vyšli ven a vydali se směrem k mému miláčkovi, který bohužel byl zaparkovaný o dva domy dál. Pořád jsem držela Hyo za ruku a Chung šel vedle mě (sakra co s ním je?). Hyo nepřestávala brečet, kdybych ji nedržela, tak by už dávno ležela na zemi. Slyšela jsem nějaké kroky. Jestli to bude Yoon Ho, rozbiju mu hubu a je mi jedno, že jsem holka, pomyslela jsem si. Najednou promluvil hlubší mužský hlas: "Nechte mě jít s vámi."

 "Geum Hyuku? Já nevím. Min, co myslíš?" zeptal se mě Chung. To nemyslí vážně, zase mi řekl 'Min', i když jsem mu řekla, že mi takhle může říkat jenom Hyo. Podívala jsem se na Hyo a chtěla se jí zeptat, jestli může Hyuk jít s námi. Zakývala hlavou, že ano. Konečně jsme došli k mému miláčkovi, Hyo chtěla jít dozadu a najednou jí dveře otevřel Geum Hyuk, nebo jak se jmenuje. Já si sedla k volantu a ti dva se venku domlouvali, kam si sednou. Nakonec to dopadlo tak, že Chung si sedl na místo spolujezdce a Geum? Ten si sedl dozadu vedle Hyo.

 -

 "Jakou by jsi chtěla čokoládu?" ptala jsem se jí už snad po padesáté. Už nebrečela, za což jsem byla ráda, ale pořád jsem viděla, že jí to bolí. Neustále koukala do blba: "Hyo, jakou bys chtěla?" zeptala jsem se jí znovu a k tomu jí zaklepala na rameno.

 "Co?" zeptala se.

 "Čokoláda? Jakou by jsi chtěla? Ptám se tě snad už podesáté!" zeptala jsem se jí opatrně. 

 "Ach, bílou," řekla bez rozmýšlení. No jo, její nejoblíbenější, že mě to hned nenapadlo.

 "Bílá... tvoje klasika už od dětství," zasmála jsem se. Radši jsem těch balíčků vzala víc a šli jsme k pokladně. Hyo se nám ztratila, tak jsem se podívala, kde je a koukli se i kluci.

 "Em, mohli bychom vzít ještě víno?" zeptala se nervózně.

 "Není dobrý pít na smutek," ozval se Geum Hyuk (někdo si hraje na pana chytrého). "Jaké bys chtěla?" Hned řekla, že červené. Geum vzal Chunga za paži a táhl ho k regálům na víno. Jak se vrátili, drželi čtyři lahve vína, to jako vážně?

 "Tak jste šílení? A tohle vypijeme jako jak?" začala jsem šílet.

 "Kdyžtak se to schová na jindy," řekl mi s klidem Chung.

 "Klidně si to kupte, ale platíte vy. Tak bohaté zas nejsme." Wow Hyo, ty se nezdáš, usmála jsem se. 

 -

 Otevřela jsem oči a viděla strop... Počkat, ale tohle není strop z mého pokoje, můj je bílý a ne modrý a jsem vůbec doma? Vystřelila jsem do sedu a hned toho zalitovala, tak jsem si zase se skučením lehla zpátky a na chvíli zapomněla, že nade mnou je modrý strop. Asi o dvě minuty později jsem cítila na pravé straně pohyb, otočila hlavu na pravo a viděla jsem Chunga, jak spí (proč je vedle mě sakra Chung?). Udělala jsem to první, co mě napadlo a co jiného by to bylo než zakřičet: "Aaa! Chungu, proč ležíš vedle mě?" Chung se lekl, až spadl z postele a až teď mi znovu došlo, že to není můj pokoj, že jsem v pokoji Chunga. Počkat, já jsem v Chungovo pokoji... Proč jsem v jeho pokoji?

 "Min, co sakra děláš v mém pokoji? Proč mě budíš? A proč máš na sobě moje tričko?" vyvalil na mě hned několik otázek Chung.

 "Tak za prvé, nevím, proč jsem ve tvém pokoji. Za druhé. Lekla jsem se tě. Za třetí. Neříkej mi 'Min', už jsme ti jednou říkala, že mi takhle může říkat jen Hyo a za čtvrté. Já mám tvoje tričko?" odpovím mu a kouknu na to, co mám na sobě. Jako je pravda, že tohle není moje tričko, protože mi je velké... To je Chungovo triko? "Nevíš, co se včera stalo? A proč sakra mám tvoje tričko?" zeptala jsem se Chunga a zase si lehla, protože mě rozbolela hlava.

 "Moc si toho nepamatuju a ani nevím, proč máš moje tričko. Ale sluší ti." Jen doufám, že se nic nestalo Hyo... Sakra Hyo!

 "Chungu, neviděl jsi můj mobil?" zeptala jsem se ho, protože jsem byla líná se zvednou z postele a Chung už stál, tak proč se ho nezeptat?

"Na, tady je tvůj mobil," řekla a podal mi mobil ze stolku.

 "Děkuju," poděkovala jsem mu a odemkla jsem mobil. Třicet zmeškaných hovorů od Hyo a čtyřicet devět zpráv typu: "Kde jsi? Nestalo se ti něco? Prosím zavolej mi, mám o tebe strach." Já tu holku miluju. Na nic jsem nečekala a hned jsem jí volala.