First & Second Chance [VAV Fanfiction - CZ]

8. kapitola (Min Hee)

 Volala jsem Hyo Ri.

 "Min! Kde jsi? Nemohla jsem tě najít!" křičela na mě vyděšeně do telefonu (ehm, díky Hyo, právě mi praskla hlava). No jo, já inteligent ještě nepoprosila o prášek proti bolesti.

 "Víš, kde bydlí Yoon Ho, Chung Hyeop a ti ostatní... Tak tam," řekla jsem s klidným, ale trošku nervózním hlasem Hyo.

 "Proboha, co tam děláš? I když ono se ani není čemu divit, když jsem dneska v obýváku našla Geum Hyuka," řekla Hyo.

 Moment. Geum Hyuk? Cože? "Prosím? U nás je Geum? Jsi v pohodě, neudělal ti nic?" Slyšela jsem Chungovo smích, tak jsem se na něj podívala s výrazem 'jako proč se směješ?'

 "Ne, neboj. Pojď domů." 

 "Přijdu po obědě, on mě... Chung pozval, abych u nich zůstala na oběd." řekla jsem nervózně.

"Fajn, tak po obědě. Zatím," típla to a já mobil položila do peřin a chtěla spát. Jenže to by mi Chung nesměl vzít peřinu a říct... no, co říct, on to zakřičel: " VSTÁVEJ SPÁČKO. POJĎ MI POMOCT UVAŘIT OBĚD!" A zašklebil se. Koukala jsem na něj s vražedným pohledem a nehledě na to, že mě bolela hlava, jsem vystartovala z postele a zakřičela: "CHUNGU, JÁ TĚ ZABIJUUUUU!"  

 On mi mezitím utekl a běžel pryč, já běžela za ním, jenže jsem do někoho cestou vrazila a tím Chunga ztratila. A zkuste hádat, do koho jsem narazila. Do Yoon Ha. Hned jsem řekla: "Promiň, ale chci ho zabít, tak čau."

 Yoon Ho mě ale chytl za ruku a řekl: "Promiň... Ehm, co tu děláš a proč máš na sobě Chungovo tričko?"

 "Já nejsem ta, které by ses měl omlouvat... Přišla jsem asi včera a Chungovo tričko nevím, jak se na mě dostalo."

 A běžela jsem zase za Chungem a opět jsem do někoho vrazila, ale tentokrát do Chunga. To, co pak udělal, jsem nečekala. Objal mě a řekl: "Myslel jsem, že se ti něco stalo, když jsem tě neviděl běžet za mnou."

 A já mu odpověděla: "Heh... Jo, vrazila jsem do Yoon Ha a teď do tebe." Pousmála jsem se a objetí mu vrátila, ale začala se znovu ozývat moje hlava. "Ty Chungu, mohl bys mi dát prášek proti bolesti?" zeptala jsem se.

 "Jasně, pojď," řekl Chung Hyeop, vzal mě za ruku a vedl do kuchyně.

 Chung mi řekl, ať si sednu, že mi dá prášek a vodu. Přinesl mi to a prášek jsem zapila. Chungovi vrátila prázdnou sklenici a řekla: "Děkuju. A co budem dělat teď?" Usmála jsem se a v hlavě vymýšlela, co mu udělám za to, že mi ráno vzal deku.

 "Minie! Posloucháš mě?" luskl mi Chung prsty před očima.

 "Ehhh....co jsi říkal? Trošku jsem se zamyslela."

 "Ptal jsem se, co by sis dala k obědu a jestli mi pomůžeš," řekl Chung Hyeop s úsměvem.

 "Sushi, Sushi, Sushi," zajásala jsem a poskakovala jak malé dítě a najednou jsem uslyšela za sebou něčí smích, nebo spíše více hlasů, co se smáli. Otočila jsem se a viděla jsem všechny obyvatele domu až na Geum Hyuka a až teď jsem si opět uvědomila, že mám jenom Chungovo tričko a své kalhotky... jako střela jsem vyletěla do Chungova pokoje a hledala svoje oblečení. Když už jsem ho našla a oblékla se, šla jsem zpátky do kuchyně. Jenže to bych nebyla já, abych do někoho zase nevrazila (výborně Min Hee, do koho dneska ještě vrazíš?). Koukla jsem se, do koho jsem vrazila a byl to... (Ehm, nevím, jak se jmenuje)... 

 "Promiň... ty jsi... sakra, vypadlo mi jméno, promiň."

 "Jsem Woo Young... ty jsi... Min, že ano?"  "Jsem Min Hee, jenom Hyo Ri mi může říkat Min," řekla jsem mírně vytočeně.

 "Promiň ale přece ti nebudu říkat Min Hee, ne?"

 "Říkej mi, jak chceš, ale neříkej mi Min,"

 "MINIE, KDE JSI?" slyšela jsem křičet Chunga z kuchyně, podívala jsem se na Younga.

 "Už musím jít... tak ahoj. UŽ JDU," zakřičela jsem na Chung Hyeopa a šla do kuchyně. Vešla jsem do kuchyně a to, co jsem viděla vypadalo jako Hyo Ri, když dělá palačinky.