First & Second Chance [VAV Fanfiction - CZ]

2. kapitola (Min Hee)

Dnes jsem si s Hyo Ri volala přes Skype jako každý den a opět jsme řešily Yoon Ha, jako vždy za poslední půl rok, co se jenom hádají. 

 -

 Měla jsem vyzvednout Hyo Ri na letišti, ale nestíhala jsem, tak jsem jí volala: "Hyo, promiň, já to teď nestíhám, počkáš prosím hoďku než tam dojedu?"

 Ona mi řekla: "No dobře, ale rychle. Jsem tu pár minut a už mě to tu nebaví..."

 -

 "Hyo Ri!" promluvila jsem na ní, jelikož jsem věděla, že nevnímá. Nadskočila, protože se lekla. Vyskočila a objala mě. Pozdravila mě. Tušila jsem, že brečela, a tak jsem se zeptala: "Tys brečela?" 

 Samozřejmě rychle zamrkala a řekla: "Ne?"

 Bylo mi jí líto, tak jsem jí řekla: "Ooh, pojď sem." Silně jsem ji objala. Vždy poznám, když jí něco je. "Jdem do auta a pojedeme domů, jo?" Jen přikývla.

 Tušila jsem, že nemohla usnout. Ráno pojedeme za Yoon Hem, aby si s ním promluvila. Zvonil mi budík, tak jsem ho vypnula a šla se nasnídat. Hyo Ri už byla vzhůru a dělala moje oblíbené palačinky (to jediné, co uměla). Pozdravila jsem ji: "Dobré ráno, Hyo." A zívla jsem si.

 "Dobré, Min," odpověděla mi mojí přezdívkou, kterou mi mohla říkat jenom ona.

 "V kolik chceš vyrazit?" zeptala jsem se jí.

 "Myslím, že po obědě, co ty na to?" odpověděla mi otázkou.

 "To je dobrý nápad... Um, chceš, abych tam s tebou zůstala nebo ti mám jet koupit čokoládu?"

 "To je na tobě, Min. Ale asi budu potřebovat oporu," řekla mi Hyo.

 "Budu tam s tebou a budu jenom poslouchat, a když se začne schylovat k hádce, zasáhnu, jo?" Na to jenom kývla hlavou.

 Já se šla umýt, vyčistit si zuby a celkově se upravit, Hyo šla po mně udělat to samé. Na oběd jsme měly sushi, naše oblíbené jídlo.

 "No, tak můžem vyrazit, ne?" navrhla jsem, když jsem dojedla.

 "Tak dobře," odpověděla nervózně Hyo Ri. Jely jsme asi půl hodiny, než jsme dorazily k místu, kde bydlí Yoon Ho. Viděla jsem, jak je Hyo Ri nervózní, tak jsem jí řekla: "Jsem tu s tebou, až to budeš mít za sebou, půjdem koupit tu tvojí čokoládu. Co ty na to?"

 "Tak jo," odpověděla mi nervózně. Když jsme vyšly z auta, obejmula jsem ji ještě, než zazvonila, aby věděla, že tam s ní zůstanu.