Jeho Šedé Oči (FF HP)

Vlkodlak

Pohled Adél
Po večeři jsem šla do pokoje. Koukla jsem se na kalendář bylo 19. Byl úplněk vzala jsem si teplou bundu. Nasadila jsem boty a vyrazila. Ve společence byly holky. A samozřejmě se zeptaly.
,,Kam jdeš?“Zeptala se Daphne.
,,Projit se venku.“ Odpověďela jsem ji klidně.
,,Cože! Tak pozdě?! Ty si blázen a Vanessa taky“
Vykřikla na mě.
,,Proč Vanessa?“Zeptala jsem se jí.
,,Šla taky jako vždycky. Vždyť je Úplněk. Vás určitě pokouše vlkodlak.“ Řekla se strachem. Já už jsem rovnou odešla. Bylo už 10 večer a já jsem šla venku byla tma a velký svítící měsíc. Sedla jsem si zase kousek od jezera a koukala se do vody. Viděla jsem sebe a velký svítící měsíc. Po chvíli jsem slyšela nějaký Byl to vlkodlak. Daphne měla pravdu, jsou tu vlkodlaci a možná nás i po koušou.
Zděsila jsem se a řekla jsem si že půjdu hledat Vanessu. Obě jsme byli v nebezpečí, a tak jsem šla hledat.
,,Vanesso?!“ křičela jsem nejmíň stokrát. Zakřičela jsem ještě jednou a strašně nahlas že to muselo být slyšet i v Bradavicích. Nic. Tak jsem si klekla a začala brečet. Vanessa někde určitě leží bezvědomí. Po chvíli slyším kroky. Vanessa! Myslela jsem si že je to ona. Tak jsem se pomalu otočila a chtěla jí obejmout. Jenže... To ona nebyla. Začínám křičet a utíkat skočím do keře a škvírkou se dívám až odejde. A najednou Boom! Na vlkodlaka skočí další vlkodlak a začne ho kousat. Pak se zastaví a podívá se na měsíc. Pak uteče. Konec úplňku, podívala jsem se na Vlkodlaka a...
,,To není možný! To... To nemůže být Vanessa!“ Křičela jsem strašně nahlas. Přiběhla jsem k ní a koukala na děsně krvavý rány.
,,Ne!“ Krikla jsem s ubrečeným hlasem.
,,NEE!“ Teď už hodně nahlas. Objala jsem její tělo a rozbrečela se ještě víc. Za chvíli u mě byla profesorka McGonagalová.
,,Co se tu děje?!“ Zeptala se přísně ale s vystrašeným pohledem. Přišel i Brumbál a Hagrid.
,,Hagrid nás zavolal aby jsme přišli, někdo je v lese a to už byla Večerka.“ Řekl Brumbál. Hagrid mě odtáhl od Vanessy a pak ji odvedli na ošetřovnu a mě na pokoj.