"Na pohádky jsem stará," podotkla jsem s úsměvem. Kamarádka Kate jen protočila oči. Abych vysvětlila situaci. Kate mi právě oznámila, že má kamaráda, který mě jednou viděl a od té doby po mě touží. Nevěděla jsem, jak si představuje své tužby, ale mě nic lichotivého nenapadalo. Zároveň jsem pochybovala o tom, že by po mě mohl kdokoliv toužit. Nebyla jsem ošklivá, to ne. Ale Kate to nazvala vibracemi. Měla jsem prý vibrace, které ode mě odpuzovaly muže. Začala jsem tomu věřit. A teď po mě někdo toužil.
"Maddie, jedno rande," smutně se na mě po chvíli podívala a já jen protočila oči.
"Nechci si po Emmettovi s někým začínat," zavrtěla jsem hlavou na její žádost a zároveň abych vytřásla špatné vzpomínky na mého ex. Prostě už jsem mužům nevěřila. Ve svých dvaceti tří let jsem nevěřila mužům. A proto ty mé vibrace.
"Emmett?! To jsou tři roky!" prskla na mě.
"Nezapomínám," odvětila jsem s pokrčením ramenou a Kate si povzdechla.
"Jsi strašná," zabručela na mě, jen jsem protočila oči a postavila se z gauče, se mnou se postavil i Hound, můj vlkodav. Měla jsem malý byt v Jeremy Street, koupelnu, kuchyň, šatnu a obývák s ložnicí dohromady. A v tomhle mini bytě jsem měla psa velkého jako poník. Hound byl sice typicky vlkodavsky hubený, ale byl mohutný. Proto už jsem pohřbila pár svých váz.
"Kate, mám práci," odpověděla jsem jí otráveně a na důkaz jsem ze stolku sebrala popsané papíry. Byla jsem začínající spisovatelka, psala jsem detektivní příběhy frigidní třicetileté ženy, která vyšetřovala vraždu svých rodičů a do toho řešila případy kolem sebe. Podle kritiků měla jisté rysy Sherlocka Holmese, takže jsem se snažila v novém díle vytvořit naprosto nový charakter mé postavy. Nakladatel sice doporučoval, ať se tam objeví nějaký muž, ale já si stála za svým. Do mé knihy muž nepatří.
"Práci? Píšeš v noci, Maddie," zamračila se na mě.
"Jo, takže přes den odpočívám. A začínám si hledat nějakou brigádu. Matka je nespokojená s mým příjmem," protočila jsem oči a Kate pokývala hlavou. Zamračila se jsem se na ní tentokrát já.
"Tvá matka má pravdu. Žiješ na hraně," povzdechla si. Kate bylo pětadvacet, byla úspěšná podnikatelka v oboru realit a měla celkem bohatého snoubence. Nikdy jsem nepochopila, proč se o mě stará. Každá jsme byla jiná. Kate byla upravená žena s řádem, já byla nedůvěřivá, osamělá chaotická osoba, co se snažila hledat dobrodružství i v nepodstatných maličkostech.
"Kate, peníze na nájem mám," namítla jsem. "Na jídlo taky a..."
"Oblékáš se příšerně," zamračila se a sjela pohledem mé vytahané džíny a tričko s komiksovým superhrdinou Spider-manem.
"To je domácí," namítla jsem paličatě a zase se posadila vedle ní na gauč alias postel. Hound zjistil, že na procházku nejdeme a opět se uvelebil na dece, která mi dnes ráno spadla za gauč.
"V tom tričku chodíš i ven," skrabatila obočí, ale pak si pouze povzdechla. "Maddie, záleží mi na tobě. Jsi má kamarádka a nechci tě vidět navždy osamělou s kupou koček."
"To nehrozí!" namítla jsem hned. "Nesnáším kočky."
"Jsi strášná," dloubla mě loktem do žeber, ale pousmála se. "Jedno rande, prosím."
"Ne," zavrtěla jsem hlavou, až se mi červené vlasy uvolnili z domácího drdolu.
"Ale proč ne? A Emmetta jako důvod nepoužívej," dodala hned přísně a čekala až odpovím.
ČTEŠ
Trust me /CZ/
Fanfiction"Jsem Maddie. Je mi dvacet tři, jsem spisovatelka a žiji se svým psem v bytě v Londýně. Už tři roky jsem neměla vztah." A to hodlá kamarádka Maddie změnit. Psáno v ich-formě.
