Trust me /CZ/

5. I'm in love, mom!

Nebuď hysterická, okřikla jsem se v hlavě, ale nijak to nepomohlo k tomu, abych zastavila příval slz. Snažila jsem se vzpamatovat. Šla jsem parkem, uslzená a Hound mě neuvěřitelně táhl cestou už domů. Nechala jsem se dotáhnout do bytu, tam jsem si sedla na gauč a rozplakala se. 

"Hysterko," zaklela jsem rozčíleně a v koutku mysli mě napadlo, že přesně takhle se musel Becca cítit, když jí baron představil svou snoubenku. Musela se cítit... zrazená, ublížená, jakoby všechno stálo proti ní, určitě se jí chtělo křičet... křičet. Rychle jsem se postavila, otevřela jsem svůj notebook a zase si sedla, načež jsem začala psát. Prsty mi svižně klikaly písmenka, na která jsem pomyslela. Další díl začal tak, že dala svým emocím průchod. Měla jsem trochu strach, že tuhle citově zhrzenou Beccu nepřijmou. Ale ona byla moje postava, moje alter-ego. Nestála jsem o úspěch. Stačil jediný člověk, co si mou knihu přečte a budu nadšená. 

Dopsala jsem všechno kolem půl jedné ráno. Hound už spal tak tvrdě, že se ani neohlédl, když jsem se odebrala do koupelny. Spěšně jsem se vysprchovala, převlékla do pyžama a s uslzenýma očima jsem si lehla. Gauč stále ještě voněl lehce po něm. Mandarinky. Zavřela jsem oči a musela jsem se usmát. Byla jsem hloupá. Bránila jsem svému vysněnému idolovi, že jsem odehnala toho skutečného. Ale nemohl mě mít rád. Nemohl, protože si našel jinou a celkem rychle. 

Zavrtěla jsem se, zavřela jsem oči a usnula jsem. 

"Prý jsi pisálek, Maddie," spustil pan Samuel, jen co jsem obsloužila zákazníky a šla se posadit k němu. Měla jsem námořnicky pruhované šaty po kolena, zástěru s logem a vlastní jmenovku. 

"Začínající," pokývala jsem hlavou s úsměvem. 

"Shodou okolností... Jack mi jednou na Vánoce dal knížky, je to asi rok zpátky. Detektivní příběh s Rebeccou a baronem Thomasem," podíval se na mě skrz kulaté obroučky svých brýlích. Zamračila jsem se do prázdna. 

"Je to kniha o Rebecce. Baron je vedlejší postava," namítla jsem hned. Proč si všichni myslí, že baron je hlavní postavou? Nebyl to příběh Rebeccy a Toma. Byl to příběh Rebeccy, která nesnášela Toma. 

Sakra, musím si opět přečíst svou knihu, pomyslela jsem si a všimla si Samuela. Jakoby mi četl myšlenky, povzbudivě se usmál.

"Je Thomas Thomas?" optal se mě. Trhla jsem sebou. 

"Prosím?"

"Nejsem zas tak starý, Maddie. Vím, co se povídá v televizi," mrkl na mě šibalsky a usmál se na mě. Podívala jsem se před sebe. Samuel byl naprosto neznámý člověk. Takže svěřit se mu byl vlastně.. výborný nápad. Podívala jsem se na něho a on mi věnoval další úsměv. 

"Vlastně ano," přiznala jsem tiše, až jsem měla strach, že mě neuslyší, ale soudě podle jeho úsměvu slyšel velmi dobře. "Ale ze začátku to byla pouze platonická láska, kterou jsem si odepírala a proto vznikl Thomas. Nechtěla jsem si připustit obdiv k muži, kterého bych v životě nemohla potkat."

"A teď, když přišel?" mluvil stejně tiše jako já. 

"Teď? Už je po všem. Zaváhala jsem a on si našel přítelkyni," povzdechla jsem si, naštěstí jsem si všimla nových zákazníků. V tomhle verbálním svěřování jsem nebyla dobrá. Bylo to těžké. A nechtěla jsem slyšet, co mi řekne, až se k němu opět posadím. Ale nakonec jsem obsloužila zákazníka, poptala jsem se, jestli si ještě něco nedají a sedla jsem si zpět k Samuelovi. 

"Maddie, děvenko, tobě někdo ublížil," řekl, už jsem chtěla namítnout, že ne, ale on zvedl ruku, aby mě umlčel. "Víš, někdy je lepší poznat bolest, než se všeho bát a nic nezažít. Život máš jen jeden a příležitostí spousta. S Thomasem to třeba nevyšlo, ale Becca má ještě šanci na svůj... šťastný život."