Ráno mě vzbudil budík. Někdo vedle mě jen zamlaskal a odtáhl se dál od toho hrozného zvuku. Překvapeně jsem sáhla po telefonu, vypnula ho a podívala se vedle sebe. Ležel tam Tom, sebrala jsem mu deku, takže byl jen v té košili a trenkách. Jednu ruku měl položenou kolem mého pasu. Když spal, vypadal neuvěřitelně roztomile, nevinně. Chvíli jsem ho sledovala, pak jsem se mu vysmekla a rychle se připravila do práce, napsala jsem mu stručný vzkaz, nechala náhradní klíče od bytu a vyrazila do práce.
V práci dnes bylo nějak rušno, takže jsem neměla čas se ani shánět po panu Samuelovi. Ještě jsem nezačala psát jeho příběh, ale jakmile se dostanu domů, musím začít. Kličkovala jsem mezi stoly, rozdávala čaje a sušenky. V troubě se mi pekla už dnešní osmá várka a konvice vařily jako divé.
"Co to do těch lidí vjelo?" zamumlala jsem si pro sebe. Zalechla mě nějaká modrovlasá dívka.
"Za pár hodin začíná premiéra fantasy filmu," vysvětlila mi. Až teď jsem si uvědomila, co mi na lidích kolem přišlo divné. Že místo kabelek a baťohů, měli meče a štíty, většina z nich byla oblečená normálně, ale přicházející skupinka, co se posadila na místo, kde sedával vždy pan Samuel sám, byla oděna v hábitech a brnění.
"Aha, děkuji," prohodila jsem k dívce a vydala se dál. Až o hodinu později se všechno uklidnilo a lidé začali postupně odcházet stát do fronty. A také mi pomalu končila směna. V ten okamžik, kdy odešla i modrovlasá dívka a zbylo jen pár lidí, kteří si ještě počkají, objevil se Thomas.
Měl na sobě džíny a zelenou košili, co jsem mu dala. Přesto měl přehozený kabát a nesl ten můj. Ani jsem si ráno neuvědomila, že jsem si zapomněla kabát a že má vlastně Tom přijít ke mě do práce.
"Ahoj, drahoušku," usmál se na mě. "Už chápu, jak jsi to myslela s tím, že budeš ta v pruhovaném. Sluší ti to, námořnice."
Lípl mi lehkou pusu na tvář a odešel se posadit. Šla jsem za ním. "Děkuji za kabát. Co si dáš?"
"Co mi nabídneš?" zeptal se mě zvědavě.
"Mají tu úžasný mátový čaj s chrpou a horským ovocem, chutná to zajímavě," odpověděla jsem mu s úsměvem.
"Tak si dám a k tomu sušenky," mrkl na mě.
"Minutku," ujistila jsem ho. Zjistila, jestli něco někdo nepotřebuje a vydala se udělat mu čaj. Když jsem se vrátila, seděl tam s panem Samuelem. O něčem si povídali. A když jsem zaslechla své jméno, došlo mi, že se baví o mně.
"...važ!" stihla jsem zaslechnou pouze, protože to už si mě Tom všiml.
"Dobrou chuť," popřála jsem mu. "Jako obvykle, pane Samueli?"
"Jako obvykle, Maddie," přikývl. Udělala jsem mu čaj a odnesla mu ho se sušenkami.
"Takže jak bylo u matky, Maddie?" zeptal se mě pan Samuel a já se k nim posadila.
"Bylo to nádherné. Poděkujte za mě Jackovi, že mě tam nechal celý den. A taky vás mám pozdravovat. Převyprávěla jsem jí váš příběh a ona mi řekla, že to bude hit," odpověděla jsem mu. Pan Samuel se usmál. Tom nadzvedl obočí. "Ehm... tady pan Samuel prožil úžasný život se svou ženou. Domluvili jsme se, že ho sepíši."
"Tak to je skvělé. Dohlédnu, aby poctivě psala, pane," ujistil pana Samuela a já se usmála.
"No, chlapče, spíše dohlížej, ať se má jako v bavlnce. Takovouhle holku nepoznáš na každém rohu," poučil ho pan Samuel.
"Ale, pane Samueli, začnu se červenat," zachichotala jsem se.
"Ona se kouzelně červená, pane. A máte úplnou pravdu. Mám strach jí brát někam ven, aby mi jí nějaký jiný neukradl. Mám pocit, že se za ní všichni otáčejí." Opravdu jsem se začala červenat. Pan Samuel pokýval hlavou.
ČTEŠ
Trust me /CZ/
Fanfiction"Jsem Maddie. Je mi dvacet tři, jsem spisovatelka a žiji se svým psem v bytě v Londýně. Už tři roky jsem neměla vztah." A to hodlá kamarádka Maddie změnit. Psáno v ich-formě.
