Ráno jsem se probudila a Tom byl pryč. Stůl byl uklizený, dopisy na poličce. Jakoby tu vůbec nebyl, jakoby se včera nestalo to, co se stalo. Políbila jsem ho. Nebo on políbil mě? Moc jsem si to nepamatovala, jediné, co jsem si pamatovala, byla chuť jeho rtů a ten náboj, který mnou proběhl, když to udělal. Na chvíli jsem zavřela oči a sáhla si na rty. Jako bych opět cítila jeho rty na svých.
"Dobré ráno," ozvalo se tiše. Překvapeně jsem ruku položila do klína a ohlédla se. Tom s potulným úsměvem stál ve dveřích se snídaní. Tentokrát to byla typická anglická snídaně. Posadil se vedle mě, podal mi jeden talíř a mrkl na mě.
"Dobré. Děkuji," kývla jsem. Mlčky jsme se pustili do snídaně. Když jsem dojedla a on měl také snědeno, vzala jsem talíře a odnesla je do kuchyně. Nevěděla jsem, co říct. Měla jsem tváře zrudlé studem, že mě přichytil a že jsem se vůbec odvážila ho políbit. Rychle jsem dala nádobí do dřezu a pustila vodu. Ve stejnou chvíli se kolem mého pasu obmotaly jeho ruce.
"Maddie," zašeptal Tom mé jméno a políbil mě na tvář. Strnula jsem. Trochu se mi zamotala hlava a podlomily se mi kolena, nedržet mě za pas jsem na zemi.
"Tome," vypnula jsem vodu a odtáhla se. "Tohle přátelé nedělají."
"Přátelé?" zopakoval po mně nevěřícně. Přikývla jsem. Neztratím ho, když budeme přátelé. Máma říkala, že bude dobrým kamarádem.
"Co jsi si myslel, že jsme?" optala jsem se ho s pozvednutým obočím. Snažila jsem se držet tu přísnou tvář. Bylo to těžké. Kdybych mohla, nejraději bych ho znovu políbila. Ale byl kamarád, kterého jsem nechtěla ztratit. Nevěřícně na mě zíral. Pak konečně promluvil, jeho hlas zněl chladně, jakoby zamrzl a jeho tvář byla kamenná, jakoby jí právě někdo vytesal. Při jeho slovech se ani nepohnula, zatímco ta má zůstala ve zděšeném výrazu.
"Maddie, já už ti nerozumím. Nejdříve to vypadá, že jsme něco víc, následně to zase ukončíš, neozveš se mi a pak to vypadá, že jsme pár, dokonce jsi mě včera políbila a já vím, že se ti to líbilo. Promiň, Maddie, ale buď budeme něco víc, nebo to chci ukončit. Protože tahle nejistota mě ničí. Jsem díky tobě nesoustředěný, neustále jsem čekal, kdy zavoláš, kdy se ozveš, ale já asi vztah se spisovatelku nezvládnu. Protože ty jsi zmatená spisovatelka. Jsi jak puberťačka. Nejdříve to cítíš stejně a pak najednou jsme přátelé. Chci vědět, na čem jsme teď a když budeme přátelé, tak..."
I když jeho tvář zůstavala stejná, hlas se mu zlomil. Já jsem se musela zapřít o linku, abych nespadla a nerozbrečela se. Odvrátil se.
"...nebudeme," dokončil svou větu.
"V tom případě sbohem," vyprskla jsem rychle a proběhla kolem něho do koupelny. Tam jsem se zavřela a po dveřích se s hlasitým pláčem sesunula dolů. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nevěděla jsem, jestli to byla má pitomost, nebo za to mohl on. Ale někdo tohle rozvrátil. A asi... asi jsem to byla já. Skoro jsem se až dusila pláčem, nemohla jsem všechny ty emoce dostat ven. Byl konec. Právě jsem přišla o svůj vztah s Tomem Hiddlestonem. Miliony dívek a žen by za moje místo vraždily. A já mu řeknu sbohem.
Možná bych měla překonat svůj strach. Možná bych měla vyběhnout ven a zastavit ho. Polibkem. Políbím ho a uvidí se. Když se zraním, pořád mám svůj byt, kam se můžu uchýlit. Ano, musím udělat něco impulzivního. Musím zahodit strach, utřít oči a užít si život a všechno, co nabízí.
Rychle jsem vyskočila na nohy, otevřela dveře. Byt byl prázdný. Bosa jen v lehkém tričku na spaní a legínách jsem vyběhla ven na ulici. Do nohou mě tlačily kamínky, ale já se rozhlížela. A viděla jsem záda taxi, které ho odváželo. Začalo pršet. Zahřmělo, mračna se roztrhla a začalo pršet. Ohromné ledové kapky mi začaly padat do vlasů, ale já je nevnímala. Zírala jsem na auto, které odjíždělo a z očí se mi řinuly obrovské slzy.
ČTEŠ
Trust me /CZ/
Fanfiction"Jsem Maddie. Je mi dvacet tři, jsem spisovatelka a žiji se svým psem v bytě v Londýně. Už tři roky jsem neměla vztah." A to hodlá kamarádka Maddie změnit. Psáno v ich-formě.
