Seděla jsem v divadle v jedné z pohodlných čaloněných židlí a dívala se na jeviště. Tom se po jeviští proháněl jako šílenec a hrozně se smál se svými kolegy nějakému vtipu. Mé představení nebylo vůbec tak děsivé, jak jsem si představovala. Prostě řekl mé jméno a dodal k tomu, že jsem jeho přítelkyně. Všichni mě pozdravili, řekli mi svá jména a pak se pustili do práce. Už jsem tu seděla asi hodinu a čerpala inspiraci k dalšímu případu do knížky, který se mohl odehrávat právě v divadle. Vymýšlela jsem různé příhody a situace, takže jsem občas nepostřehla nějaký vtip, nebo jsem neslyšela scény, které mezi sebou hráli.
Tom vypadal na jevišti tak úchvatně. Jakoby byl v druhém domově. Na jeho tváři to bylo krásně poznat, jak se uvolnil a všechny starosti nechal za hlavou, nebo přesněji u paty schodiště na jeviště. A nebo v publiku. Ano, byla jsem jeho starost. Mrzelo mě to, ale nedalo se s tím nic dělat. Už to tak bylo. Byla jsem komplikovaná a způsobila jsem mu starosti, což mě teď moc mrzelo, ale nevěděla jsem, jak mu to vynahradit.
"A jako květ rozkvetlé růže se usmívala nad myšlenkami, které jí létaly hlavou jako obláčky na letním neby. Však, sire, nevidíte tu krásu sedící v zahradách a zahloubanou do vlastních myšlenek? Je tak nádherná, tak krásná a tak okouzlující. Jako květ rozkvetlé růže. I přesně tak jsou její tváře rudé, když se přistihne nad myšlenkami zakázanými, které by měly být skryty hluboko a nikdy nebýt objeveny. Hle, anděl se probouzí. Ty její nádherné oříškové oči, které ke mně vzhlížejí z láskou, kterou jí nejsem schopen opětovat tak silně jako ona," vzhlédla jsem. Tom říkal text své role a díval se přímo na mě. Pohled jsem mu opětovala, na tváři jem měla lehký úsměv a srdce mi bušilo jako zběsilé, když jsem se mu dívala do očí.
"Tome, zelené, má oči zelené jako čerstvě rozkvetlá tráva po dešti," opravil ho režisér a Tom jakoby se probudil. Odvrátil se ode mě a kývl.
"Promiň, nějak jsem se zasnil," usmál se nervózně na režiséra. Ten se na mě úkosem podíval a pak přikývl.
"Chápu, hlavně když to nespleteš na premiéře," pokrčil rameny a znovu mávl rukou. Scéna opět ožila a Tom začal opakovat svůj text... správně. Ve stejný okamžik, kdy se na scéně zjevila herečka, kterou tak opěvoval, se rozezvonil Tomův telefon. Stejná melodie, která ráno přerušila jejich milostný okamžik, teď přerušila scénu jeho vyjádření.
"Omlouvám se," vyhrk, vzal telefon a přijal hovor. Chvilku tam stál, ostatní herci se na něho dívali s lehkým překvapením. Zřejmě neočekávali, že hovor vezme a bude tak neohleduplný. On si jich ale nevšímal. "Kate, uklidni se. Já to chápu. Tiše... Dám ti Maddie, dobře?"
Téměř hned jsem byla na nohou, Tom seskočil z pódia a podal mi telefon. V očích měl zvláštní výraz, který se mi nelíbil. Vzala jsem si od něho telefon a přiložila ho k uchu. Z telefonu se ozýval pláč Kate.
"Kate," vydechla jsem překvapeně a trochu zděšeně. Jako by mě polily ledovou vodou, přesně tak mě ochromil strach o mou kamarádku.
"Nechal mě, Maddie. Opustil mě," zavzlykala Kate zoufale. Překvapeně jsem zamrkala. Jak jí to mohl udělat? Zhluboka jsem se nadechla.
"Kde teď jsi?" zeptala jsem se jí vlídně.
"Doma, prosím, přijeď. Prosím," zavzlykala.
"Dobře. Zůstaň tam, nedělej žádné blbosti, jasné? Budu hned tam," ujistila jsem jí, spěšně jsem zavěsila a vrátila telefon Tomovi.
"Musím tu zůstat," oznámil mi a kmitl pohledem k pódiu. Smutně jsem se usmála, postavila jsem se na špičky a lípla jsem mu pusu.
"Já vím. Ale já musím jít," pousmála jsem se smutně. Tom kývl a vytáhl z kapsy nějaké peníze.
ČTEŠ
Trust me /CZ/
Fanfiction"Jsem Maddie. Je mi dvacet tři, jsem spisovatelka a žiji se svým psem v bytě v Londýně. Už tři roky jsem neměla vztah." A to hodlá kamarádka Maddie změnit. Psáno v ich-formě.
