Po tvém boku

,,1"

O rok později..

,,Jde ti to skvěle Aničko" Povzbudila ji mamka, když se dokázala sama postavit na nohy.

,,Mohlo by to jít i lépe, kdyby poslouchala ta pravá noha." Povzdechla si Anička.

,,Už jenom to, že se dokážeš postavit bez berlí je úspěch." Řekla ji mamka. ,,Nesmíš si zase dělat veliké nároky holčičko. Až bude ten správný čas, tak všechno bude tak jak má."

,,Ale hokej už si nikdy nezahraju." Naznala dívka a posadila se zpět na židli. Její matka nic neodpověděla, protože věděla, že její dcera mluví pravdu.

Hokej byl pro ní všechno a jenom kvůli závisti už si ho nikdy nemohla zahrát.

,,Jedeme už domu." Zavelela dívka, když se její matka začala vykecávat s doktorem.

,,Vydrž" okřikla ji matka a omluvně se podívala na doktora. Dívka to ignorovala. Vzala si berle a pomalu začala vycházet z ordinace.

xxx

,,Mami jdu ven s holkama" zařvala dívka když se belhala s berlema ze schodů.

,,Tak hlavně opatrně." Usmála se její mamka a zalezla zpět do kuchyně. Anička si sundala z věšáku mikinu, kterou si hodila do batohu a z botníku si vzala klíče.

,,Tak čau" zařvala a otevřela dveře.

,,Kam to vlastně jdete?" Zeptala se jí mamka, která znova vykoukla z kuchyně. Dívka protočila oči.

,,Na hokej, hrajou kluci a pak asi na kafe, nebo na nějakou párty k někomu domu" usmála se Anička, ale její mamka se netvářila moc nadšeně.

,,Na párty o berlích?" Zeptala se trochu nejistě.

,,Ano, ty berle vlastně nepotřebuji, ale bohužel mě ta jedna noha stále neposlouchá. A není to párty jako párty, mami. Budeme asi u nějakého kluka doma a trochu popijeme." Naznala Anička.

,,Tak fajn." Odpověděla ji mamka a zase zalezla do kuchyně.

Anička zabouchla dveře a pomalu vyrazila k zimnímu stadionu. Lhala jí, ode té doby co se stala ta nehoda se s nikým neviděla. Pouze si hledala výmluvy jak opustit dům, ale vždy byla sama. Když už nemohla, posadila se na lavičku aby si odpočinula.
Sledovala auta, které jezdili okolo ní k zimnímu stadionu. Po chvíli se z té lavičky zvedla a pomalu se vydala dál. Ani si nevšimla modrého auta, které jelo pomalu vedle ní.

,,Nechceš svézt pajdo?" Zeptala se dívka, která seděla v autě, když se Anička konečně otočila. Aničce se rozšířil úsměv a pomaličku došla k autu. Otevřela dveře u spolujezdce a nasoukala se do auta.

,,Díky moc Terko" Usmála se dívka a připoutala se. ,,Co tady vůbec děláš? Máš být v Americe ne?" Zeptala se a Terka se pousmála.

,,To mám no, ale bohužel už zase začalo hrát Dynamo a já v tom ty holky nemůžu nechat." Naznala Terka a druha dívka si povzdechla.

,,Taky jsem to vždy říkala a jak jsem dopadla." Řekla Anička a ukázala na berle.

,,Však se k nám jednou vrátíš" usmála se Terka.

,,Jo, ale to by mě musela začít poslouchat ta debilní noha." Řekla druhá dívka a podívala se z okna. Už byli u stadionu. Terka zaparkovala, pomohla Aničce z auta a pomalu vytazili k vedlejšimu vchodu.

,,No konečně jsi tady Terko." Řekla jedna z mnoha dívek, která stála u vedlejšiho vchodu. ,,Čeká se jenom na tebe."

,,Promiň" Řekla Terka a hned ji šla obejmout. ,,Ale tady pajdě to dlouho trvalo." Dodala a všichni se otočili k dívce o berlích.

,,Pane bože Aničko, konečně si zavítala zpět k týmu" zařvala ta dívka a vydala se k Aničce.

,,Taky tě ráda vidím Eliško, vlastně vás všechny." Usmála se Anička. Pak si chvíli povídali a nakonec se vydali do arény.

Začátky jsou vždy takové nezáživný, ale přísaham, že se to za chvíli rozjede 😊