Po tvém boku

,,12"

Chlapec si to štrádoval zasněženým parkem, směr zdravotní středisko. Zastavil se u menšího kopečku, kde už v tak brzkých hodinách sáňkovali děti. Usmál se nad tím a pokračoval dál v cestě. Když došel na určený místo, posadil se do čekárny a čekal až si ho doktror zavolá.

,,Tak pojď dál Martine." Usmál se doktor hned co zpatřil hnedovlasého chlapce.
Kauly se zvedl ze sedadla a nakráčel si to do ordinace, kde se posadil na volné křeslo. ,,Tak o co jde, že si mi kvůli tomu volal v půl 10 večer?" Zeptal se a nasadil si své brýle.

,,Jde o Aničku." Naznal a trochu se zaculil.

,,Ano to mi z toho telefonátu taky došlo." Usmál se.

,,Nedávno udělala pár kroků bez berlí. Byla z toho celý den šťastná. Hledal jsem na internetu nějaký příběhy a jeden mě zaujal. Bylo to o klukovy co dlouho lyžoval a pak měl nějakou hroznou nehodu, ale o to ti nejde. Doktoři mu řekli, že už si nikdy nestoupne na lyže, protože měl něco z nohama. Teď je z něj, ale dobrý lyžař, protože jako by mu ty lyže pomohl." Povídal Kauly a doktor ho celou dobu se zájmem pozoroval.

,,Co mi tím chces naznačit?" Zeptal se doktor, propletl si ruce a hodil po Martinovi jeden ze svích tázavích pohledů.

,,Jeden ze snů Aničky je ten vratit se zpět k hokeji. Jenom že ji neposlouchá ta noha a tak mě napadlo, že kdyby si stoupla na brusle, tak by jí dal třeba mozek nějakej signál a ono by jí to šlo." Řekl chlapec a zvedl hlavu aby spatřil pohled doktora.

,,Tak to, ale nefunguje Martine. U Aničky je to jiný, ta už si na brusle nestoupne i když bych jí to hrozně moc přál." Usmál se a nahlédl do papírů, které mu leželi na stole.

,,Ale třeba jo, ona má velkou sílu a trpělivost a já věřím, že to dokáže, ale bohužel bez vašeho souhlasu nebo nápadu do toho nepůjde." Řekl chlapec a sklopil hlavu.

,,Anička jde zítra na kontrolu, tak si s ní popovídám a uvidíme co se dá dělat." Usmál se doktor a zvedl se ze svého křesla.

,,Děkuji Vám moc moc moc" řekl Martin a podal si s doktorem ruku. ,,Budu Vám na vždy závázanej" Usmál se a opustil ordinaci.

Když vyšel ze střediska už bylo venku trochu rušněji než ráno. Venku bylo více lidí a na silnicích více aut. Teď do nevzal přes park, ale ulicí, protože se potřeboval zastavit v květinářství, aby koupil růže. Nakonec se zastavil před menším domem, kde zaklepal na zelený dveře a po chvilce mu otevřela menší brunetka.

,,Majtine" Zařvala. ,,Ani, Ani pšišel Majtin." Začala řvát a chlapce zatáhla dovnitř. Anička slezla schody a usmála se na chlapce, který seděl na gauči a na klíně měl malou holčičku.

,,Ahoj," Usmála se, když se posadila vedle něj a dala mu pusu.

,,Ahoj princezno" řekl, dal na stranu malou brunetku a zvedl se z gauče. Postavil Aničku na nohy a dlouze ji políbil.

,,Kde si celé ráno lítal?" Zeptala se ho Anička.

,,Něco jsem zařizoval a pak jsem byl nakupovat." Usmál se a podal dívce 2.růže.

,,Proč jsou 2?" Zeptala se a široce se usmála.

,,Za včerejšek a za dnešek. Včera jsem na to tak trochu zapoměl." Naznal a podrbal se na zátylku.

,,Já nepotřebuji každý den růže Kauly. Mě úplně v pořádku stačí, že mám tebe" Řekla dívka a chlapec si ji vtáhl do objetí.

,,To znamená, že žádný růže?" Zeptal se chlapec.

,,Můžou být, ale nemusí být každý den. Kuo je třeba když mi budeš chtít udělat radost, protože jestli ji to takhle bude pokračovat tak ty růže nebudu mít kam dávat" Zasmála se dívka a pocuchala mu jeho vlasy.

,,Tak rozkaz kapitáne a teď půjdu, protože mám ten trénink." Usmál se.

,,Tak jo, já se pujdu připravit, jedeme s holkama na výlet aby se Emma doma nenudila." Usmál se dívka.

,,Fajn, tak se uvidíme zítra?" Zeptal se chlapec.

,,Ano, ale ráno mám doktora a pak budu doma."

,,Tak já tě vyzvednu před obědem a někam vyrazíme." Usmál se chlapec, polibil dívku a opustil dům.