Po tvém boku

,,4"

Anička seděla ve své oblíbené kavárně a popíjela horkou čokoládu, kterou měla velice ráda. Četla knihu, kterou si půjčila před týdnem v knihovně.

,,Tak tady ji máme." Uslyšela hlasy a proto zvedla hlavu. Už k ní kráčeli Terka s Eliškou

,,Můžeš nám vysvětlit proč si od Kaulyho odešla bez nás?" Zeptala se Terka. Anička na ně jen koukala a nebyla schopna slova. ,,Ale mluv Aničko." Řekla Terka a pisadila se na židli na proti ní.

,,Ráno jsem se necítila dobře a tak jsem se šla domu vyspat." Řekla dívka.

,,A to ti máme věřit?" Zeptala se Eliška.

,,Mohly by jste, alespoň pro jednou" Usmála se Anička a Eliška si povzdechla.

,,No tak co s tebou máme dělat, ale za to se jdeš dnes podívat na náš trénink." Zakroutila nechápavě hlavou a celou konverzaci nechala za sebou.

Dívky pomalu vypili své nápoje a vydali se pomalu k hokejové aréně. Zatímco Terka s Eliško zmizeli v šatně si šla Anička najít místo na tribunu. Nebylo to zas tak těžký byla prázdná. Posadila se hned za střidačky a čekala až holky přijdou na led.

,,Kdo se to na nás poroce přišel podívat?" Uslyšela Anička hlas vedle své hlavy a s leknutím se otočila. Stál tam trenér a zubil se od ucha k uchu.

,,Zdravím kouči" Usmála se Anička a dala si s ním placáka tak jak to měli ve zvyku, když ještě hrála.

,,Dost nám v týmu chybíš Aničko" řekl a posadil se vedle ní na sedadlo. ,,Neuvažovala si, že by ses k nám vrátila?" Zeptal se a Anička se na něj otočila.

,,Jednou možná ano, ale až se dokážu postavit bez berlí." Usmála se a ukázala na berle, které leželi vedle ní.

,,Aha" řekl a zadíval se jí z příma do očí. ,,Ani nevíš jak moc mě mrzí, že jsem tě ten den poslal na led. Kdyby si zůstala na střídačce nemuselo by se to tak nadaný holejistce stát."

,,I kdyby jste mi řekl, že mám sedět. Nesedla bych si, hrálo se o moc a jsem ráda, že jsme toho docílili po takové snaze i když se stalo co se stalo." Pousmála se a zadívala se na led. ,,Nedávejte si to za vinu. Ještě, že se nestalo nic horšího ne." Naznala a jednou rukou objala trenéra, poté se zvedl a šel k ploše, kde už na něj čekali rozbruslený holky.

,,Tak jo, teď si dáme pár nájezdů" zařval trenér a holky se seřadili do řady. Anička to chvíli pozorovala a když ji to přestalo bavit rozhodla se, že pomalu odejde domů. Zamávala holkám na rozloučenou a vydala se pomalu pryč. Když chtěla otevřít dveře někdo byl rychlejší a sejmul jí.

,,Auu" zaskučela Anička, která ležela na zemi.

,,Pane bože Aničko promiň" řekl nějaký kluk a už se nad ní skláněl.

,,To je v pohodě." Usmál se na Nečiho. ,,Co tady vůbec děláš?"

,,Slíbili jsme holkám, že se na ně přijdeme podívat. Tak jsme tu." Usmál se a pomohl dívce na nohy.

,,Počkej, mluvil s v množném čísle. Kdo my?" Zeptala se Anička a Neči se pousmál.

,,No já, Záďa a Kauly, ale oni jsou ještě venku." Usmál se Martin a v tom se otevřeli dveře. ,,No my o vlku a vlk za dveřma." Pousmál se Neči, mrkl na Záďu a zmizeli ve dveřích na tribunu. Ani neřekli blbí "ahoj".
Kauly stál naproti dívce a upřeně ji pozoroval. Dívka ho chtěla obejít, ale Kauly ji zastoupil cestu.

,,Utíkáš přede mnou?" Zeptal se.

,,Neutíkám Kauly." Protočila dívka oči. ,,Mám pocit, že s tímto na rukách to ani nejde." Usmála se.

,,Tak proč si dneska utekla a teď taky?" Zeptal se a opřel si o dveře aby dívka nemohla utéct.

,,Neutíkám, dnes ráno jsem šla domu. Nebylo mi moc dobře a teď mi byla zima jsem tu už přes hodinu." Vysvětlila dívka.

,,Takže když ti zima nebude, zůstaneš tu?" Zeptal se Kauly a dívka se uchechtla.

,,Možná jo" naznala a lehce se zamyslela. ,,Ale jak to chceš dokázat?" Zeptala se a Kauly se pousmál. Rozepl si bundu a přehodil ji přes dívku. ,,Teď bude, ale zima tobě Marťas."

,,Když bude tobě dobře já jsem v pohodě." Usmál se a spolu s dívkou se vydali k tribunám.