Po tvém boku

,,20"

Na mém profilu naleznete prolog k novému příběhu, když tento bude končit. Tak kdyby jste se nudili budu moc ráda za přečtení.

Jinak si tento díl užijte.

,,Tak si dorazila?" Zeptal se chlapec, když spatřil dívku u stolu se šálkem kávy.

,,Za ten rok jsem se naučila celkem dost odpouštět." Naznala dívka a pokynula mu aby se posadil.

,,Omlouvám se za to jak jsem se k tobě zachoval. Byl jsem fakt debil."

,,Debil je slabé slovo," skočila mu do řeči Anička.

,,Fajn, ale taky jsem se dost změnil za tu dobu. Jenom chci abys věděla, že jsem na tebe nepřestal myslet."

,,To je dobrý no, ale zmizel si a ani se nesnažil zjistit jak mi je. Nechal si mě tu v té nejtěžší chvíli. V tu dobu kdy jsem tě vlastně potřebovala nejvíc. To se nedělá, měli jsme spolu přeci bydlet." Řekla Anička a David se na ní zahleděl.

,,Miloval jsem tě tak moc, že bych prostě nesnesl to jak se trápíš. Byla si pro mě tou nejdůležitějsi osobou," odmlčel se. ,,Vlastně pořad jsi," vzdychl.

,,To si jako myslíš, že mi řekneš toto a já ti skočím okolo krku? Nebo co?" Zeptala se dívka.

,,Tak trochu jsem v to doufal."

,,Tak naivní už taky nejsem. Už nežiju v pohádce kde se vždy zjeví nějaký princ. Tohle je realita a ta je někdy krutá. Ty jsi mi zlomil srdce a chvíli trvá než se zahojí."

,,Takže z toho nic nebude?" Zeptal se a zkoumal pomalu každý její rys.

,,Mám v hlavě zmatek Davide, teď mi jeden chlapec odjel a další se zjevil."

,,Asi tě neměl rád, když odjel." Naznal David.

,,Říkáš ty, kterej mě tu nechal v nejtěžší chvíli." Usmála se

,,Takže?" Zeptal se.

Když už mu chtěla Anička odpovědět zazvonil jí telefon. Podívala se kdo volá a široce se usmála.

,,Promim tohle musím vzít, ráda jsem tě viděla," naznala a z kabelky vyndala peněženku.

,,To kafe je na mě." Řekl David.

,,Tak díky" zašeptala Anička a vyběhla ven, kde zvedla stále zvonící telefon.

,,Ahoj princezno."

,,No ahoj, tak jak tam válčíte?" Zeptala se.

,,Celkem dobře. Dnes už přiletí i rodiče a zachvíli nás to čeká." Naznal.

,,Jsi nervózní?" Zeptala se.

,,Ani nevíš jak moc, hrozně moc mi tu chybí tvoje podpora," usmál se.

,,To zvládneš, budu ti dělat podporu po telefonu a budu na tebe celou noc myslet." Usmála se.

,,To doufám," odmlčel se. ,,Tak já půjdu ještě spát. Jsem opravdu moc rád, že jsem tě zastih. Dobrou noc a buď na sebe opatrná."

,,Jasný, tak dobrou, a neboj se starám se o sebe dostatečně" usmála se a už chtěla hovor položit.

,,Jo a Aničko?" Řekl ještě do telefonu než ho stihla dát od ucha.

,,Ano?"

,,Mám tě rád," zašeptal.

,,Já tebe taky Kauly," usmála se a hovor položila. Po tvářích ji steklo pár slz, které nakonec rukávem setřela. Nakonec se vydala rušnou ulicí někam pryč.

Zastavila se v květinářství kde koupila kytici žlutých gerber, které měla její mamka nejradši a vydala se pomalu ke svému starému domu. Na příjezdové cestě uviděla stát auto, proto otevřela vrátka a zaťukala na hnědé dveře.

,,Moment už běžím," ozvalo se za dveřmi a po chvilce se otevřeli. Žena se ve dveřích zarazila.

,,Než mě vyhodíš nebo se mě zeptáš co tu dělám. Chci se ti omluvit z celého svého srdce. Neměla jsem jen tak odejít, ale měla jsem ti to rozumně vysvětlit." Naznala dívka a podala ji kytici gerber.

,,Zlatíčko, to já jsem tě měla chápat a né hned po tobě vyjíždět. Moc se ti omlouvám." Řekla a hned svou dceru objala. ,,Pojď dál udělám čaj a ovšem si pokecáme." Usmála se a už tahala svou dceru do domu.

Celé odpoledne si povídali a bylo pořad o všem. Konečně si začali rozumnět a chápat se. Když už bylo okolo 9 rozloučila se s mamkou a odešla domů.

,,Ahoj," zařvala, když otevřela dveře.

,,No ahoj, jdeš akorát na čas," usmál se táta a zaplul do obýváku.

,,To jako proč" Zeptala se dívka nechápavě.

,,No našel jsem nějakej novej kanál jak jsem nainstaloval ten settobox a vysíla se tam už za 15.minut draft. Myslel jsem, že by jsme se mohli podívat jak dopadnou."

,,To zní fajn," usmála se. ,,Jenom hodím rychlou sprchu a hned jsem dole." Řekla a vyběhla schody do patra.

xxx

,,Tak spokojená?" Zeptal se táta, když vypl televizi.

,,Ano," odpověděla a setřela si jednu nezbednou slzu. ,,Za všechny mé kamarády," dodala.

,,Takže si jim nepřála jinej tým?" Naznal a zveld jedno obočí.

,,Jsem ráda, že jsou alespoň v nějakým tati. Bude se jim dařit a určitě se prosadí." Zasmála se.

,,No spíš jestli si neděláš moc velký iluze aby na tebe nezapoměli z té slávy." Usmál se.

,,Tak ať si zapomenou, ale věřím, že on jen tak nezapomene," zašeptala dívka a odešla do svého pokoje. Odeslala Kaulymu zprávu  s gratulací a odebrala se do říše snů.