Po tvém boku

,,7"

Chlapec ráno zastavil na přijezdové cestě, protože chtěl Aničku překvapit. Došel k vratkům a po úzké cestičce se vydal k domu. Stál u dveří, zazvonil na zvonek a přemýšlel co Aničce řekne až otevře. Po chvilce mu otevřela dveře starší žena a mile se na něj usmála.

,,Potřebuješ něco chlapče?" Zeptala se.

,,Chtěl jsem se jen zeptat jestli je Anička doma." Usmál se a Aničky mamka si ho změřila pohledem.

,,Ano je, hned ji zavolám" Řekla a otočila se ve dveřích. Poté se, ale otočila zpátky. ,,Pojď dovnitř ať tady nemrzneš a posaď se třeba do obíváku na gauč." Usmála se a vydala se schody nahoru.

Chvíli čekal v obíváku a po chvilce už se ozval dupod na schodech.

,,Za chvíli přijde, trochu déle ji to trvá." Řekla mu žena a zmizela za dveřmi v kuchyni. Po chvilce se objevila v obíváku i Anička.

,,Proč si tady?" Zeptala se Anička a posadila se na gauč naproti němu. Kauly se rozhlédl po místnosti aby se ujistil, že je nikdo neposlouchá a nesleduje. Poté se zvedl a posadil se vedle dívky.

,,Chtěl jsem se jen ujistit, že po včerejšku si v pohodě. Nezvedala jsi mi telefon a ani neodpovídala na zprávy."

,,Jo jsem v pohodě, vážně jsem si to skvěle užila." Řekla dívka a sklopila pohled.

,,Ale?" Zeptal se chlapec.

,,Jaký ale?" Podívala se na něj dívka zmateně.

,,Všechno má svoje ale, tak mi pověz to tvoje." Pousmál se chlapec a opřel se o opěradlo

,,Myslím si, že to co se stalo potom v autě byla chyba. Známe se chvíli a prostě mám v hlavě hrozný guláš z toho všeho." Povzdychla si dívka.

,,Dejme tomu čas a ono se to nějak vyvrbí" Naznal chlapec a pohladil dívku po odhaleném rameni.

,,Žádný čas nepotřebuji, měl by si jít Kauly" Poznamenala dívka a zvedla se z gauče. Kauly na ní jen vyjeveně koukal.

,,To jako vážně?" Zeptal se a použil jeden ze svích arogantních úsměvů.

,,Ano posím." Řekla dívka a otočila se aby chlapec neviděl jak pláče. ,,Jdi pryč."

Chlapec se zvedl z gauče, vyběhl z domu, zalezl do svého auta a začal si nadávat. Když se trochu uklidnil odjel z příjezdové cesty. Ani si nevšim dívky, která vyšla na zahradu a brečela.

xxx

,,Tak co potřebuješ?" Zeptaly se Eliška s Terkou chlapce, který zrovna dorazil na smluvené místo.

,,Jak už jste si asi stačili všimnout, tak jsem se začal tak trochu dvořit Aničce." Naznal Kauly, když se posadil ke stolu a objednal si kávu. ,,Ale dneska byla jak vymněněná a vyhodila mě. Chtěl bych znát váš názor." Dořekl a dívky se na sebe jen podívali.

,,Víš Kauly s Aničkou to bude trochu těžší" Řekla Eliška.

,,A jestli jí máš opravdu tak rád tak ji budeš muset dát trochu času. Už jenom to, že si tě pustila k tělu tak brzy je úspěch." Řekla Terka.

,,Počkat jak to myslíš?" Zeptal se.

,,Anička nevěří klukům." Naznala Eliška a upila ze svého šálku trochu čaje.

,,A to jako proč?" Zeptal se Kauly a přitom si hrál se šňůrkou u své mikiny.

,,Protože měla kluka 2.roky. Byli spolu šťastný. Skoro vůbec se nehádali a ten kluk ji najednou podvedl. Když se to Anička dozvěděla nechtěla ho ani vidět, ale nakonec mu odpustila. Když ji bylo 18 tak už plánovali společné bydlení a oba se na to hrozně moc těšili. Pak se, ale Anička zranila a ten kluk ji prostě nechal. Nechal ji v té chvíli kdy ho nejvíce potřebovala." Vysvětlila mu celý příběh Terka.

,,Přesně." Dodala Eliška.

,,Takže kvůli tomu, že byl nějaký kluk debil, musí být debilové všichni?" Zeptal se Kauly nejistě.

,,Neříkáme, že si debil Kauly a určitě si to nemyslí ani Anička, ale asi jdeš na to trochu moc zhurta, zkus trochu ubrat." Řekla mu povzbudivě Eliška.

,,Tak jo" usmál se Kauly, ale pak se zarazil. ,,Mám, ale ještě jednu otázku."

,,Povídej" Řekla Terka trochu moc rozzářeně.

,,Proč pořád chodí o berlích co se jí stalo?" Zeptal se.

,,Tak to ti bohužel říct nemůžeme." Zakroutila Terka hlavou.

,,Ale až bude správný čas, řekne ti to 100% sama." Naznala Eliška a zkontrolovala hodinky. ,,Už budeme muset jít." Vyjekla a z bundy vyndala peněženku.

,,Nech to být. To pití je na mě a díky moc za čas co jste si na mě udělali." Naznal Kauly a taktéž se zvedl k odchodu. Když vylezl z kavárny, zaběhl koupit červenou růži a za šumění deště se vydal za Aničkou. Když už byl před barákem, vytáhl z kapsy telefon a vytočil Aničky číslo. Vytípla to a proto ji poslal SMSku.

Kauly: Stojím u tebe před domem a jenom ti chci říct, že neodejdu dokavaď mi neotevřeš dveře.

Anička si zprávu přečetla, ale nějak na ní nereagovala. Místo toho šla k oknu a koukala ven aby zjistila jestli chlapec odešel. O tři hodiny později stále nikoho neviděla odcházet a ze stání u okna ji dost boleli nohy, proto sešla schody a proskleným oknem na vchodových dveří  se podívala ven. Kauly seděl na mokrých schodech. Dívka otevřela dveře, chlapec se otočil a hned se zvedl. Došel pomalu k kní a do ruky ji vložil růži.

,,Takovou růži ti budu nosit po každý hádce, kterou budeme mít. Když ti bude smutno a hlavně ti ji budu nosit každý den, abych ti dokázal, že tě mám opravdu rád." Dívka se mu jen koukala do očí a brečela.
,,Vím, že se známe chvíli, ale už na první pohled si mě zaujala a nějak okouzlila. Ano možná to bylo tím, že jsi mě srazila a pak sis to celý večer vyčítala, ale ve skutečnosti je to tím, že se jedná o tebe, o tak tajemnou dívku a já slibuji, že vždy budu stát po tvém boku. Ať už jako kamarád tak i přítel. Mám tě hrozně moc rád Aničko" Řekl Kauly a dívka se mu s vodopádem slz vrhla do náruče.

,,Taky tě mám ráda Kauly" řekla skrz vzlyky.

,,Nebudu na tebe spěchat, dám ti času kolik budeš potřebovat." Řekl a pohladil dívku po zádech.

,,Děkuji moc" naznala dívka a když se dostatečně uklidnila, pozvala chlapce dovnitř aby se trochu ohřál.

Tak jak se vám zatím přiběh libí? :)