Liptoňáci Season 2

⚛️Prolog⚛️

Eziův ÚP:
Seděli jsme venku na schodech, pojídali delikátní jídlo, které nám připravila Hakiro a povídali si, bylo 3. ledna nového roku, sice byla pořádná zima, ale horká čokoláda s delikatesními croassanty zahřeje všechna srdce. Vivi zrovna vesele vyprávěla o svých přátelích, které už dlouho neviděla, když jsme uslyšeli jekot z jednoho domu. Midnight se už zase pohádala s Judalem, to se poslední dobou stávalo nějak často, nakonec vylezla ven se smutným výrazem a přišla k nám, měla kolem sebe jenom chlupatou deku a vypadala hodně ustaraně.
"Co je? Chceš?" nabídla jí Haki kakao, ale Midnight zavrtěla hlavou a chabě se usmála.
"Neví jak to mám nejlépe říct," z hluboka se nadechla, "musíme rozpustit Liptoňáky."
"Jak jako?" divila se Genji, nikdo z nás nechápal, co se děje.
Midnight se rozhlédla a pak pokračovala: "Musíme zmizet, čím dřív, tím líp. Naši nepřátelé jsou neustále silnější a ikdyž jsme taky zesílili, bojím se, že to nebude stačit. Myslím si, že bysme se měli rozejít."
"To nemyslíš vážně!" vyskočil Ayato a my všichni ostatní s ním.
"To nemůžeme!"
"Všichni na nás spoléhají!"
"Poslouchejte jí," přehlušil nás Judal a hodil vražedný pohled na Midnight, kde ten se tu vzal?
"Rozejdeme se, ale ne na vždy, pokud si naši nepřátelé budou myslet, že jsme zemřeli, že už nejsme, začnou být lhostejní, přestanou si dávat pozor, všechno odloží, tím získáme čas, navrhuji, abychom se teď rozešli, každý jinam, svojí cestou, necháme tady všechny svoje věci a postříkáme zdi krví a tak dále, aby to vypadalo, že jsme opravdu po smrti, Liptan už není bezpečné místo, naši nepřátelé o něm ví, najdou si nás tu a Bosnou nás do zad, musíme být rychlejší. Poslouchejte..." a vysvětlila nám zbytek svého plánu, po tak půl hodině jsme všichni souhlasili a vydali se pryč.
Já s Vivian a Ťufíkem jsme se rozhodli, že půjdeme spolu, koupili jsme si na různých místech věci a vyrazili jsme do Itálie do Alp, do jedné opuštěné chatrče.

Genjiin ÚP:
Trvalo to tak půl hodiny, než nás Midnight konečně přesvědčila. Nebyla jsem moc spokojená, ale musela jsem uznat, že má pravdu. Nakonec jsem se podvolila, ale sebou jsem si vzala obě Hakiro. Naše první cesta byla do obchodu za převleky a naše další vedla na letiště, za přibližně 23 hodin jsme stály před stromovým domkem v argentinského pralese.

Yuin ÚP:
Nebudu zapírat, byla jsem naštvaná jak mohli všichni souhlasit? Být to na mě, tak zůstáváme, ale za žádnou cenu bych neopustila Ayata a ten už měl docela dobrý nápad kam jet. Spolu s Lili, vyrostla víc, než většina ocelotů, ale stejně je rozkošná!, jsme vyrazili, naším cílem Nový Zéland a jeho kouzelné pláže.

Midnightin ÚP:
Když byli všichni pryč, usmála jsem se, podrbala jsem Luku za ušima.
"Tak je to zase nás dva, co?" usmála jsem se a můj tygr se ke mně souhlasně přitulil.
"Než odejdeš, tak ti musím říct, že jseš strašně arogantní a neférová," ozvalo se za mnou.
"Jo? Protože poku já vím, tak jsi to byl ty, kdo řekl, že mi věří," otočila jsem se, stál tam Judal.
"Na tom trvám, ale stejně se chováš paličatě a pitomě, momentálně," ušklíbl se.
"Tak co po mně chceš? Myslím si, že takhle je to nejlepší," řekla jsem a klidně se mu podívala do očí.
"Hm?" zvedl obočí, ale už nic neříkal, nechápu tohohle člověka, proč mi prostě nemůže říct co chce, ne že by ho to zabilo...
Něco mě napadlo, ale to přece... to by bylo hodně neJudal, ale konec konců, ten momentík na slivestra byl taky extrémně neJudal... uaaa!
"Ty chceš jít se mnou, nebo co?" zeptala jsem se a snažila se znít lhostejně, ikdyž jsem vevnitř umírala napětím. Chvíli bylo ticho, ale nakonec jej prolomil Judalův lhostejný hlas, stejně jsem si všimla, že není stoprocentně lhostejný!: "Jestli na tom trváš..."
Jedno bylo jisté, o tomhle se Genji nesmí dozvědět, za absolutně žádných okolností!
"Kam jdeme?" zeptal se mě potom.
"Nejdřív do Japonska, Polák do Číny a pak mám v plánu něco interesantního," ušklíbla jsem se, Judal zakroutil očima, pomohl mi postříkat dům tou krví a nakonec, no nakonec jsme vyrazili na letiště - s tím, že jsem trvala na tom, aby si koupil jiné oblečení (neuvěříte jak skvěle vypadal v černých džínách, bílým triku, kožený černý bundě se zlatými sponami a černozlatý čepici, uaaaaaa! Jak mám tohle přežít! A nutno dodat, že si tenhle úbor vybral, protože jsem zrudla jak rajče, když vylezl z kabinky, ikdyž neustále odmlouvat atd... jenže Luka mu vidí do mozku😏).