Liptoňáci Season 2

⚛️Kapitola 5⚛️

Genjiin ÚP:
Pro jednou za sebou máme další náročný týden, sice je zábava odbouchávat neustále ty záchody a útočit místo vyčkávání na ochranu, ale aby to mělo nějaký smysl, tak musíme jezdit minimálně ob den a někdy dělat změny, je to takový, no, prostě složitý...
Pro jednou jsme zase seděli na HQ a vymýšleli, kam pojedem.

Midnightin ÚP:
Projížděla jsem mapy všech světů, které tu máme a nemohla si vybrat. Všude už jsme buďto byli, nebo to bylo strašně složité! Uaaaaa!
"Počkej! Vrať to o jedno zpátky," zastavila mě najednou Genji.
Zvedla jsem na ní obočí, ale vrátila o jednu mapu nazpět.
"Avatar!" spokojeně kývala Genji a ostatní se taky přidali.
"To není špatný nápad," přiznala jsem a hodila tam mapu na velký, "jen to moc neznám, protože se mi nedaří najít ten seriál online (autorova poznámka: pokud víte, kde to najdu, tak mi to prosím napište😅) tak mi budete muset dost pomoct..."
"V poho," prohlásila pyšně Genji a já už tušila, že tohle nebyl až tak dobrý nápad...
Čekal nás den úmorného plánovaní, protože tuhle mapu jsme koupili s Judalem jen tak ze srandy, protože jsem ten seriál vždycky chtěla vidět, takže nemáme přesné souřadnice do slova na nic. Rozhodli jsme se cestovat do jednoho ohnivého chrámu, pravděpodobně nebyl ukazovaný v seriálu, ale za to by se tam mohly nacházet nějaké silné zbraně, které by stálo za to čórknout! Taky jsme se rozhodli, že si potom dáme trochu oraz, hlavně z důvodu blížícího se významného eventu!

Večer, před naším odchodem do chrámu, když už všichni spali, stála jsem na HQ a kontrolovala některé počítače, nějak jsem nemohla usnout. Luka ležel spokojeně v posteli, když jsem odcházela a vypínala jsem televizi. Je to kulišák a má strašně heboučkou srst i přes to, že jsem ho celý rok tahala po čínských a japonských tajných jeskyních a pak po spoustě dalších světů. Jsem opravdu ráda, že ho mám.

Přešla jsem k jedné plošině, přímo naproti vchodu, ale výš, a zapla si klávesnici. Na modře svíitící projekci předemnou se objevila jména a fotografie, byla to jména a osobní údaje o našich nepřátelích, všechna, která se mi podařilo najít a zjistit.
Pomalu jsem přejížděla sem tam, četla názvy, občas mrkla na nějakou infornaci, ale nic se mi nedařilo najít. Nevěděla jsem ani co hledám, měla jsem takové podezření o naší zítřejší misi...
"Mohla bys být aspoň potichu, někteří se tu snaží spát," ozvalo se za mnou rozespale, a jakmile jsem se otočila, stál tam Judal, zíval a mnul si oči.
"Co tady ty děláš?" zvedla jsem na něj nechápavě obočí, místo reagování na jeho stupidní narážku o rámusu.
"Eh... co tady děláš ty?" odpověď otázkou, jak ironické.
"Já se ptala první," trvala jsem na svém, "a doufám, že nás opět nehodláš teleportovat bůh ví kam, jako poprvé."
"Stalo se to jednou! Jak dlouho mi to ještě hodláš pŕedhazovat!" vztekal se. Je tak jednoduchý ho naštvat...
"Dlouho," zamumlala jsem a vrazila pryč.
"Hej," chytl mě z ničeho nic za paži, "co je s tebou?"
"Já-" rychle jsem se zarazila.
"Tak Sorry no," řekl nakonec, pustil mě a odešel. Co to sakra?!

Genjiin ÚP:
Ráno vyšlo slunce, skutečně, náš pokoj byl totiž zrovna natočen tak, že do něj dopadalo jeho světlo a barvilo vše do zlatavého nádechu. V náručí mi spokojeně spala Hakiro a moje mluvící vlčice nám spokojeně dělala polštářek, opatrně jsem se vymotala a odešla do koupelny, po svém ranním rituálu jsem si oblékla své obvyklé černé oblečení a zavázala si boty. Naposledy jsem se otočila na své spící vlčice, než jsem si otočila kšilt a odešla z pokoje. V kuchyni jsem čapla jabko a pořádně si z něj uhryzla, vypila polovychladlý čaj na lince a po a k pasu si připla tři "bombičky" s Liptonem. Následně jsem přišla do teleportky (portálová místnost), kde už všichni ostatní čekali.
Yui se protahovala, Ezio zíval a Midnight se na něčem dohadovala s evidentně ospalým Judalem - to je nanic, že nás musí všude teleportovat!
"Konečně! Můžeme vyrazit!" zdá se, že Yui z nás byla jediná nadopovaná energií - to vypila tři litry Liptonu, nebo co? Ne to by se jí nevešlo do břicha...
"No jo furt," zamumlala jsem a zase kousla do jablka.
"Necháme Genji dojíst..." protočila panenky Midnight a začala něco psát na klávesnici, v tu chvíli se změnila země a svět Avatara. Bez sebemenších problémů jsem stihla dojíst jabko a když jsem jej odhazovala do koše (trefa!) portál stál na místě.
"Jde se?" kývli jsme na sebe a prošli dovnitř. Stáli jsme u zadního vchodu do chrámu, na hradbách, ani nikde jinde ani živáčka a kam oko dohlédlo poušť (teda až na ten chrám...). To bylo dost divný...
Otočili jsme se tázavě na Midnight, která pokrčila rameny: "Vyndejte si zbraně, jdeme dovnitř."
"Jakou máš vlastně ty zbraň?" zeptala jsme se, asi vějíře, ale s těma jí to nikdy100% nešlo...
Místo odpovědi se k nám otočila pravou stranou a zvedla pravačku, na předloktí se jí v tu ránu sformoval štít God Of War style! Jenže byl celý bílý a dalo se s ním házet + byl k Midnightině ruce připevněn řetězem, to je hodně GoW...