🐾Narozeninový speciál 3, protože máme narozky opravdu blízko u sebe🐾

10 1 0
                                    

Midnight:
Pozítří má narozky Ezio. Uuuups! Musíme pro něj rychle něco vytvořit! Btw, pozítří je 29. 1.

Eziův ÚP.:
Dneska mám narozky! Jo! Zbožňuju narozeniny! Dostanete spousty dárků a partyhard! Jenže se zdá, že všichni zapomněli. Všechno je jako kdykoliv jindy, zkoušel jsem jim to naznačit, ale nic, nikoho to ani nenapadlo. Super, fakt skvělý. Slyšíte tu ironii? Nikdy nebyla větší. Trávil jsem tedy celý den ve své dílně stavíce svého robota, vypadá jako jeden z Titanfall II. a jsem na něj dost pyšnej, už mám trup a jednu ruku hotovou. Zatímco jsem tedy poslouchal hard rock (monatálně písničku Sparta od Sabaton, na plný pecky), zajídal svůj žal preclíky a zapíjel jej Birellem, pracoval jsem na další robotické ruce a když se mi v tiskárně tvořily součástky, pracoval jsem na programu pro robota - takové to myšlení, zatím jsem jej nazval ProjectTitanFall, ale potřebuju vymyslet něco lepšího. Nasadil jsem si brýle a začal svářet dvě součástky, je to taky docela piplačka se všema šroubečkama atd... jenže pak to nude stát za to, taky to není jedinej robot, na který makám. Vivi se občas stýská po jejím starém životě, hlavě po robůtkovi, takže jsem si stáhl asi padesát obrázků a náčrtů atd. od toho robota jsem začal sestavovat, je to šílený, protože to musí fungovat určitým způsobem a nemůžu si to upravit ke svému obrazu, taky to má tu šílenou transformační funkci! To je těžký jak prase!
Plánuju jí to dát až bude mít narozky, což mě zase přivedlo na myšlenky na dnešek, povzdechl jsem si, téměř bezmyšlenkovitě jsem otevřel další plechovku a plnými loky se napil zlatavé nahořklé tekutiny uvnitř. Spokojeně jsem si oddechl, ikdyž trochu smutně a začal šrpubovat seden šroubek - zrovna jsem se dostal k jedný pořádný piplačce.
"Hej! Ezio!" Zaslechl jsem přes burácení hudby, ale moc tomu pozornost nevěnoval.
Ještě chvíli jsem sešroubovával a stavoval, když jsem se rozhodl zase prohgramovat a hádejte co, vypla se hudba. Zkoušel jsem zo nějak nahodit, ale měl jsem přestřižený dráty. Super. Teď musím do skladu pro nový, jak se vůbec mohly přestříhnout. Vylezl jsem ven ze svého tmavého kumbálu a trochu zamrkal do nepříjemného světla. Cestu do sakladu znám líp, než dl vlastního pokoje, mohl bych jít se zavřenýma očima. Ani jsem si nevšiml, že nikde nikdo není. Chystal jsem se vejít dobnitř, když se ukázalo, že dveře jsou zamčené, v duchu jsem zaklel a taky proklínal celý svět, protože jsem si nechal klíče na pokoji. Super, teď musím hledat ostatní. Až nyní mi došlo, že jsem je nikde nevyděl, v celé základně ani živáčka.
"Hej! Lidi! Kdo zamkl sklad!" volal jsem a procházel možná místa, kde by mohli být - marně. Najednou začala hrát moje oblíbená písnička:

WTF!?
Normální lidi by asi volali 112, nebo já nevím, ale tohle je takový tajemně povědomý, že mi tl nepřipadalo třeba. Se zamyšleným a zvědavým výrazem jsem šel směrem ke zvuku, vycházel z portálové místnosti. "Překvapivě".

Došel jsem dovnitř a tam byl červený portál, tohle už je trapný zašklebil jsem se a vlezl dovnitř, mým uvítaním byl pád na takové to prkno v zábavních parcích, kde když jste tak jedete do vody a jste furt pocákaný atd. a taky pořádnej cákanec.
"Jste magoři, víte o tom?" otočil jsem se a tam seděli ostatní, Vivi se mě křečovitě držela za pas.
"Ale i tak nás máš rád," zašklebila se Midnight, zastavili jsme a vylezli.
Potom mi dala Genji takový lístek.
"To je V. I. P. s tím tady můžeme kamkoliv bez fronty, jo a btw happy B-day kámo," řekla a poplácala mě po zádech.
"Díky," usmál jsem se.
To jsem ale ještě nevěděl, že jsme v podělaným megaparku, největší a nejlibovější zábavní park pod sluncem! Jaaasssssssss!
Nejdřív jsme šli na jednu obří, ne obří, to je slabé slovo, megalosální a ultrarychlou horskou dráhu, museli jsme ctít tradici, takže já a Mid jsme seděli úplně vepředu, řehnili se zlomyslným způsobem, jak to umíme jen mi dva, zvedali ruce a kvičeli, zatímco většině zbytku skupiny se začalo buďto dělat špatně, nebo si málem nadělali dl kalhot z tý rychlosti a výšek. No jo, jen pro silné žaludky. Taky jsme dali několik fightů na lasergame (která tady taky je!) a musím se pochválit, kromě jednoho kola to můj tým vyhrál na plný čáře.
A pak jsme šli na další tři dráhy a na takový "letadla" (prakticky jste seděli na sedačce, drželi se za taková pohyblivá křídla, která jste mohli libovolně natočit a podle toho jste se pak otáčeli, samozdřejmě jako takový magor, který jsem jsem si je hodil tak, že jsem se točil neustálně. Libovka!
Pokračovali jsme obědem v Pizzerii, pizza jedna báseň a dále se šlo zase se zastříkat a zamokřit.

Ze všech atrakcí, na kterých jsme byli byla určitě geniální ta, kde jsme se točili megalosální rychlostí ve vozítkách po dvou, nebo ta, kdy jsme seděli na takové robotické ruce (taky po dvou). Bylo tu 5 základníchh rychlostí, 1 nejmíň a 5 nejvíc. Všichni kolem nás si dávali 2, nebl maximálně 3, ale my jsme do toho šli jako pořádní rebelové a dali jsme si 5! (Která dvojice to vydrží, ostatní jim musí platit Lipton a nějaký jídlo dle výběru výherců)
Okamžitě jsme pochpili, proč nikdo nešel přes trojku. Tohle byla hotová mission impossible, ta ruka se točila a jezdi sem tam a to v ultramegální rychlosti. Což znamená, že to bylo libový! Naštěstí jsem na to nakonec šel s Mid (a narozdíl od ostatních dokonce dvakrát), takže jseme to vyhráli na plné čáře, s Vivian jsme taky šli na jednu "gondolovou jízdu", nebylo to rychlý, ale byla to taky docela sranda, protože jsme tam mohli dělat přiblblé fotky.
Závěrem dne jsme se teleportovái nazpět, dostal jsem tři nové hry, Wow, Gow a TF2 merch a od Vivian libovej novej ovladač s TitanFall 2 obalem. Taky jsme si dali alkohol. Hodně alkoholu. Docela rád bych viděl Midnightin face, když si uvědomila, že už jsme zase brutálně opilý, ale bohužel si to nepamatuju. Dnešek měl jenom jednu nevýhodu, dalšího rána jsem měl tu největší kocovinu ve svém životě.

~~autorova poznámka~~
Ezio: prostě-
Autor/Midnight: ani náhodou. Takže, drahý bratře, přeji ti všechno nejlepší k narozeninám, hodně úspěchů, nových her, zážitků, štěstí, zdraví, taky ti přeju, aby ses trochu víc snažil ve škole a získal všechnoco chceš, taky ať tě tolik neštvu. Mám už přestat? Ani omylem. Myslel sis, že slohovka tě mine? Pochybuju. Pokračujeme: taky ti přeju abys nechytí žádnou příšernost, aby sis užil všechny nadcházející chvíli, abys byl furt takovej fajn brácha jako jsi a abys trošinku omezil ten počítač, co? Tak hodně štěstí bráško! Užij si ten dnešek, protože narozeniny máš jenom jednou ročně a už se ty stejné nikdy nezopakují! Jo a taky se podívej večer na skupinu...

Liptoňáci Season 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat