Midnight Cubelious Dragneel, Ezio Da Firenza (Junior), Yui Rita Blond a Genji Wolf Župánék jsou zpět v akci, stojí proti větší hrozbě než kdy dřív, naštěstí mají svoje drahé polovičky a spojence z jiných světů.
Ve stínech se otevírají tajemné hrozb...
Midnightin ÚP: Od Yuiny oslavy se mi všichni vyhýbají... Tento fakt by mi sám o sobě nevadil, jenže mám strach o něco jiného - před měsícem jsem chvíli nemohla najít občanku a pak mi jí přinesla Vivian. Víte, co by to mohlo znamenat? Že se někdo dozvěděl, kdy mám narozky! Neeee! Já nenávidím svoje narozeniny! Ano, nikdy jsem neřekla ostatním Liptoňákům, kdy mám vlastně narozeniny a oni za to na mě byli naštvaní. No jo, ale ne každý rád stárne... Jop, nesnáším ten pocit, že mi je zase o rok víc a všechny problémy a další věci se blíží, všechno se blíží! Nenávidím to a nikdo to nemůže změnit! Začalo to ještě když jsem byla malá, protože mi odmítli v "útulku pro lidi" (sirotčinec) odmítli dát v den mých narozenin dobré jídlo, protože "už jsem dost stará na to, abych si jej obstarala sama". Netrvalo dlouho a museli nám dát apartmán... obstarala jsem si všechno sama😚... Jenže ve finále jsem začala nenávidět své narozeniny. A vzhledem k tomu, že je budu mít za chvilku (27. 1.) začínám se bát...
Seděla jsem si v klid v ateliéru a kreslila Luku na kameni, protože mi zvířata moc nejdou. U toho jsme si broukala jednu písničku, kterou jsem včera objevila (Strangers like me). Bylo klidné dopoledne 27. ledna, slunce nedělalo tolik výbuchů, takže zářilo docela normálně a jemně zářilo přes prosklenou kopuli mého ateliéru. Najednou mi někdo zavázal oči. "Genji..." zamumlala jsem, tohle dělá vždycky ona. "Jaktože mě vždycky poznáš?" slyšela jsem jí a mohla bych přísahat, že ta potvora se zašklebila. Oh no! "Jseš jedinej člověk, kterej tohle dělá..." zněla moje odpověď, "mohla bys mě teď rozvázat, protože se snažím nakreslit svého tygra na kameni." "To může počkat," řekla a začala mě někam táhnout. "Genjiiiiiii!" napůl otráveně jsem zapištěla a podle směru jsem začala odhadovat, kam mě táhne. Doprava, doleva, rovně delší dobu, doprava? proč zase doprava? A teď dvakrát doleva? Aha, podle zvuku otevírání dveří jsme v obýváku a podle směru jsme teďka u Ezia. Proč sakra u Ezia? "Už mi sundáš tu pásku," zamumlala jsem. "Ňope!" tak dohle byla 100% Yui. Neeeee! Je to napadlo! Ale tak mohla bych jim dát něco jako šanci, aleeeee... jenom pro dnešek... jenom pro dnešek.
Genjiin ÚP: Jsme si 100% jistá, že něco tuší. Ach jo! Ale nevadí, stejně nechápu, proč nám nikdy neřekla, kdy má narozky... by byla prča... no nic, musíme jet dál. Protlačili jsme jí portálem na druhoustranu a potom jí sundali pásku přes oči. Midnight překvapeně mrkala, pak si dvakrát promnula oči (resp. oko), ještě jednou zamrkala, dala si facku a pak se otočila na nás a ukázala před sebe s tázavým pohledem. Všichni jsme horlivě přikyvovali smáli se. Čemuže se tak divila? S trochou pomoci se nám povedlo sežrat několik našich spojenců, kteří mají opravdu rádi Mid a spolu s nimi jsme upravili takovou lagunu, více méně jsme ji zamrazili a kolem udělali spousty světel. "Jak se vám sem povedlo dostat tolik lidí?" zeptala se nakonec. "Všichni sem chtěli," pokrčil rameny Ezio, "tak dělej." A už jsme jí posrtkovali. "A-ale," protestovala, ale smůla, táhli jsme jí do ringu - laguny, přesněji řečeno.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
