𝐖𝐢𝐥𝐥 𝐘𝐨𝐮 𝐁𝐞 𝐌𝐢𝐧𝐞 𝐆𝐔𝐂𝐂𝐈? ✓

XXVIII.

Jako zombie jsem se nějakým způsobem doplazila domů, kde na mě čekaly další růže. Jelikož byla mamka doma dřív která je sebrala, bylo pochopitelné že se bude vyptát.

Aspoň, že je zítra víkend. Nemám absolutně na nic náladu.

~

Bylo asi deset hodin ráno a já zabalená v dece sledovala na notebooku seriál. Teda...do té doby než jsem byla vyhnána.

,,Zaio? Nejsou těstoviny, dojdi prosím nějaké koupit. Jo a když tam budeš tak vem prosím ještě..."

Dál jsem neposlouchala, jen jsem kývla na souhlas.

S hlasitým zamručením jsem se vyhrabala z mé vyhřáté postele a oblékla se.

Dole na mě čekal nákupní seznam, který jsem popadla a vyšla směr obchod.

~

Měla jsem pobráno vše co bylo na seznamu, ale jelikož má nálada byla stále pod psa, šla jsem si vzít i kýbl zmrzliny. No co, neodmítla bych ji ani na Sibiři.

Zavírala jsem dvířka mrazáku a chtěla se otočit na odchod, ale to bych nesměla vrazit do něčí hrudě, na který jsem měla čelo položené dobrou půl minutu. Jenom jsem si povzdechla a zvedla hlavu, že se omluvím.

,,Promiňte pa-"

Světle popelavá ofina spadající do čela a propalující hnědé oči. Ty bych poznala všude. Černá rouška, dlouhý kabát, košile zastrčená v riflích s páskem od GUCCI, rolexky, černé společenské boty a čistě bílá kšiltovka bez vzoru.

A pozor...jako poslední módní doplněk, NÁKUPNÍ KOŠÍK.

Chvíle, kdy jsme si koukali byla nekonečná. Skoro.

,,Oppa!"

To nás oba probudilo. Podívala jsem se směrem odkud přicházela Min-Young. Obrátila jsem pohled zpět na něj a otočila se k odchodu.

Než jsem však odešla úplně, pocítila jsem na paži jemný stisk velké dlaně. Pouze chvilkové.

~

Tašku s nákupem jsem doma vyložila a rozhodla se jít do města do knihkupectví a něco si koupit. Mamce jsem to samozřejmě oznámila.

Toto knihkupectví bylo údajně nově zřízené, takže jsem ho musela jít okmrknout a...no...jako není slušné jít někam do obchodu a odejít s prázdnou ne?

Došla jsem tam a říkám vám WOW. To je tak dvakrát větší jak náš dům. S radostí jsem se rozešla do té obří "místnosti".

~

Musela jsem se krotit abych neodešla s moc plnýma rukama, takže dvě knihy musely stačit. A jsem limitována penězi no, tak co mám dělat. Šla jsem zaplatit.

Se šťastným pocitem jsem byla u hlavního vchodu budovy, když tu mi ho zase musel někdo pokazit. Člověk naproti mně očividně nedával pozor, protože zakopnul o práh a tak jsem byla politá pitím. Své milášky v tašce jsem si díkybohu zachránila.

,,Ježiši moc se vám omlouvám, já nechtěl. To - ono - no já - pomůžu vám to otřít-" začal zmatkovat.

,,Nechte to, to je dobrý. Zapnu si bundu a nebude to vidět," snažila jsem se usmát a uklidnit ho, ale nedal se. ,,Ne. Však, to vidíte- tohle- ne ne ne-"

Položila jsem ruku na jeho rameno. ,,Uklidněte se, je to v pohodě."

Povzdechl si. ,,Tak vás zvu aspoň na kafe jako omluvu," nahodil zářivý úsměv. ,,Prosím, aspoň to. Cítil bych se pak špatně," dodal.

,,Promiňte, ale musím domu. Povinnosti volají. Jen jsem si šla koupit nějakou knihu." Zdálo se mi, že při slově 'kniha' zbystřil.

,,To nevadí, tak bysme se mohli domluvit na jindy."

Neodbytný to chlapec, pomyslela jsem si. Povzdechla jsem si, což bral jako souhlas a podal mi svůj mobil, kam jsem naťukala mé telefonní číslo.

,,Děkuju a tykejme si. Připadám si pak moc staře. Navíc podle mě mezi námi není moc velký věkový rozdíl," řekl a podal mi ruku, kterou jsem přijmula. ,,Jsem Namjoon."

,,Zaia."

,,Dobře tak...nebudu tě zdržovat. Na tom kafi trvám, takže počítej s tím, že se ozvu. Ahoj," mrknul na mě a odešel.

Okeeej. To bylo divný. Teda, spíš ta situace. Právě jsem souhlasila se schůzkou s random týpkem co mě polil. Což mi připomíná, že bych si mohla zapnout bundu.

Přišla jsem domů a rovnou se naobědvala, pak jsem se šla vykydnout do obýváku a koukala na filmy.

Teď mě napadá...Namjoon se jmenoval? Všimla jsem si jeho GUCCI bot.

TEN Namjoon? Namjoon o kterém jsem v poslední době pořád slýchávala?

Nom...tohle bude ještě zajímavý.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯