𝐖𝐢𝐥𝐥 𝐘𝐨𝐮 𝐁𝐞 𝐌𝐢𝐧𝐞 𝐆𝐔𝐂𝐂𝐈? ✓

XXXI.

POV. Zaia
Mám mu odpovědět?

,,Hej, Youngová, vnímej," mávaly mi čísi ruce před obličejem. ,,Už pět minut čučíš do obrazovky," řekl Baekhyun když jsem zvedla pohled ze zprávy, kterou mi Taehyung poslal. ,,Co? J-jo, jasně, vnímám."

,,To je dobře, protože už jsme všichni dojedli a čekáme na tebe."

Kývla jsem hlavou a společně jsme se postavili a vydali se potom pryč.

~

Domu šel dneska se mnou Hobi, protože si Šutr odvedl Jimina, který měl jít původně místo Hoseoka. Šli jsme v příjemném tichu až ke mně.

Doprovodil mě ke dveřím, kde jsme se zastavili. ,,,Děkuju Hobi. I když si nemusel, ale děkuju," zářivě jsem se usmála a rozpřáhla ruce. ,,Pojď na mou hruď.''

Pochopil to a objal mě. ,,Nemáš za co prosim tě," mávl rukou a úsměv mi oplatil. ,,Navíc jsem se chtěl projít a do bytu se mi nechtělo. Cítím se tam sám," na konci svěsil ramena.

,,To protože tam JSI sám," zasmála jsem se. ,,Nojo, ze začátku to je fajn, nikdo tě neotravuje, ale po nějaký době...i sluníčko potřebuje svůj měsíc," odul spodní ret.

Poplácala jsem ho po rameni. ,,Někoho si k sobě brzy určitě najdeš. Stejně tenhle rok maturuješ tak-"

,,To je právě to. Mám z maturity strach, a proto se mi nechce kolikrát vracet a jsem v tanečním sále třeba i do půlnoci a na nějaký učení se nesoustředím. Učit se sám na takhle důležitou věc mi ubírá na psychice."

,,Hej. Jestli chceš můžu ti někdy po škole dělat společnost. A aspoň se dozvím co mě za 2 roky čeká. Věř mi. I když to neumíš a snažíš se tomu s člověkem přijít na kloub, nebo věc kterou umíš se mu snažíš vysvětlit, zapamatuješ si to. Protože je to věc kterou pořád dokola a dokola a dokola a dokola-"

,,Opakuješ. Jasný, chápu," zastavil mě se smíchem.

,,A navíc ti to dlužím," dodala jsem. S úsměvem se na mě díval. ,,Dobře, byl bych moc rád. Už vím proč si tě Jimin a - a Jimin, heheh...pořád vychvaluje."

Otočila jsem se abych odemkla dveře mezitím co povídal, ale zmrzla jsem na místě.

,,Děje se něco?" ihned se zeptal.

Růže. S lístečkem.

,,Páni, že bys měla ctitele?" zasmál se. To není sranda Hobi.

'jsem debil'

To bylo vše.

,,Jsem debil? Zvláštní způsob jak sbalit holku," řekl neuznalým tónem.

POV. Namjoon
,,Já ti říkal blbečku nedělejto ale neeeee, mladej se jde ožrat dvě hodiny před odletem. Máš jediný štěstí že máš prachy na to si zaplatit první třídu v letadle kvalitně vyrobený, protože ve starý krabici by ti ta hlava praskla úplně a na, tady máš prášek," podal jsem mu tabletu.

,,C-co to je," snažil se ze sebe něco dostat. Marný chlapče.

,,Prášek na spaní. Na hlavu jsi už dostal a takhle aspoň prospíš celý let. Sice to není úplně zdravý ale radši to, než skučet celých 14 hodin."

POV. Hoseok
Po tom co jsem doprovodil Zaiu jsem šel ještě do společnosti za sestrou, která se tam přišla podívat a střetnul se tam i s Jinem.

Bylo devět hodin večer, když jsem se vracel do bytu. Opravdu mám z tý maturity strach a být tam sám mě pocit strachu sžírá.

Vyjel jsem výtahem jsem výtahem až do 7. patra a došel ke dveřím. Tam na mé velké překvapení čekala na rohožce malá krabička. Divím se že ji nikdo neukradnul. Sehnul jsem se k ní. Že bych měl taky nějakého ctitele? Ale nikdo mě nenapadá.

Otevřel jsem krabičku a byl tam stříbrný náramek s měsícem. Cože?

Ze spodu otvírání byl přilepen papírek.

'Budeš moje sluníčko? ✨'

Vyplašeně jsem náramek vzal do ruky a prohlédnul si ho.

Že bych i já měl ctitele?...

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯